11, č. 21, 147, MALOTA

Roku 1781 v domě působil řezník Gothard Backer, po něm jeho syn, také řezník Tobiáš, a roku 1803 Nikolas Žádník, řezník. Řeznická rodina Žádníková zde bydlela ještě roku 1840. Roku 1877 v domě provozoval hostinec Jan Čečatko, později též Moritz Ehrenhaft. Koncem 19. století dům krátce vlastnil řezník Rudolf Žádník, kterému patřil taky sousední rožní dům. Ponechal si z tohoto domu zadní část zahrady, sahající až k řece, přední část domu koupil cukrářský mistr Josef Malota.

Stojící zleva Marie Dostálová (*1901), Jaroslav Malota (*1902 +1926), František Malota (*1899), Olga Dostálová (*1900 +1983), později provdaná Nárožníková, sedící Růžena Malotová (*1910), Vladimír Malota (*1907 +1931)

Cukrárna u Malotů s posezením (foto F. M. Lejček, 1937). Malotovu cukrárnu většina veselanů zná, ale že Josef Malota vyráběl také svíčky, možná tak známé není. Starší občané vzpomínají, že Josef Malota měl před dušičkama u vchodu na hřbitov stánek se svíčkami.

První veselská cukrárna (2015)

Po necelém roce učení odešel František Šrámek z učení na cukráře od Josefa Maloty ve Veselí. Učení mělo přitom trvat 3 roky. Cukrář Malota se domáhal zaplacení  80 korun od učňova otce Jana Šrámka (odmítal mu vydat propouštěcí vysvědčení).  Z protokolu sepsaného 9. 4. 1907:  Jmenovaný učeň mně všechno na zlost dělal a pečivo mně třikrát po sobě spálil jednoho dne po Veselském jarmaku, při prodeji kde jsem jej samého prodávati nechal mně od štontu utekl, s kluky se honil, a po nich cukrovím házel (což mohu svědky dokázati i spáleným zbožím, kterého jsem část ku svědectví uschoval). Poslal li jsem jej někam posílkou, třeba i do nejbližšího obchodu, tu tam zůstal nejméně hodinu. Se starším učněm se v noci bijal, tak, že jsem musel v noci do dílny je rozbrániti choditi. Poslouchat nechtěl v ničem, všechno mně na zlost dělal naopak. Nechal li jsem svou dýmku v dílně, tu mně z ní ihned kouřil, a proti mému výslovnému zákazu, sobě cigarety kupoval, a je kouřil.

Jan Šrámek, knihař z Uh. Brodu uvádí: Syn můj byl přidržen, každé druhé soboty mýti dlážky- nikoli tedy jen náčení k řemeslu potřebné, denně musil čistiti obuv jeho dítkám. Když obuv mnohdy rozmočená nebyla leskle vyčištěna, byl synek mistrem  do krámu z dílny vyhozen a kopán. Dále byl přidržován syn můj voziti na trakači pečivo v největším nepočasí do Uh. Ostrohu. P. Malota nemá v domě ani děvečky, ani nádenici ku roznášení zboží, a proto toto jak též domácí práce byli a jsou učni nuceni vykonávati, což se řádu živnostenskému příčí.

Připomínám ještě, že jsem výslovně s p. Malotou umluvil, že hoch můj bude se učiti pouze cukrářství. P. Malota však provozuje mimo cukrářství i voskářství, tím způsobem, že ku hromnicím kupuje někde svíčky a pak je prodává, A tu musel syn můj František i s druhým učněm Josefem Sanitrákem, před hromnicemi se svíčkami po dědinách dům od domu choditi a ku prodeji je nabízeti.

Olga Nárožníková se svým vnukem Milošem Kozumplíkem (1954)