Kdo byl kdo

Bařina Karel

(*1872 +1967)

učitel hudby a varhaník ve Veselí nad Moravou, žák Leoše Janáčka

Bártek Antonín

(*1881 +1956)

ruský legionář, obuvník, specialista na vysoké jezdecké boty, které také ušil pro presidenta E. Beneše

Beer Gustav

(*1883 +1943)

podnikatel se dřevem (Beer & Žádník)

Baštinec Čeněk

(*1862 +1923)

od roku 1906 ředitel obecní dívčí školy, předseda včelařského spolku (1909)

Bureš karel

(*1887 +1936)

rakouský spolkový kancléř, také ministr financí. Jeho rodina pocházela z Veselí nad Moravou (122 let bydleli na náměstí v domě č. 7)

Brief Johan

(*1848 Veselí n/M.)

zakladatel první veselské továrny na ohýbané židle (1892)

caletka štěpán

(*1887 +1964)

stavitel ve Veselí nad Moravou, zednický a tesařský mistr, starosta města v letech 1943-45

Caletka Otakar

(*1913 +1944)

příslušník čs. zahraniční armády padl v bitvě u Dunkerque

čech antonín

(*1914)

zvaný také "kolega" Čech, zubařský technik, všestranný sportovec, iniciátor lyžařského můstku na Filipově

čech antonín

(*1882 +1952)

potomek staré rybářské rodiny, strojvůdce ve Veselí nad Moravou

Černůšek Josef

(*1872 Drslavice +1934 Veselí nad Moravou),

ředitel školy a starosta města (starostou 1927 – 1931), v letech 1914-1918 byl starostou obce sokolské

Čech František

(*1928 +1995)

divadelní režisér, (divadlo Na zábradlí, Příbram, Ostrava, Uh. Hradiště, Český Těšín, Šumperk, Olomouc)

Dlabal Hugo

(*3.3.1863 +1903)

barvířský mistr, předseda Besedy Svatopluk (1901)

Daněk Martin

(*1874)

rolník a radní z Žabí ulice, nosič baldachýnu

Doležilová Blanka

(*1927 Veselí n/M. +1968, provdaná Vovesná)

vítala na veselském nádraží T.G. Masaryka, jehož ruka spočívá na Blančině hlavě. Blanka Doležilová byla vnučka obchodníka Samuela Strakoše.

doležal josef

(*1878 +1920)

stavitel a zednický a tesařský mistr, v roce 1901 svoji firmu přestěhoval do Strážnice

Ehrenhaft Moritz

(*1826 +1901)

hostinský podnikatel, představený židovské obce

Dürmayer Jindřich

(* 1853 + 1923)

c. k. poštmistr, velitel hasičů z r. 1887

Ehrenhaft Albert

(*1857 +1929)

hostinský, majitel sodovkárny a pivovaru ve Vsetíně a pivovaru v Hodoníně. Poslední představený židovské obce ve Veselí n/Mor. (1919)

Ehrenhaftová Terezie

(*1831 +1909, dcera Jakuba Kohna)

hostinská podnikatelka

Ehrenhaft Ludvík

(*1872 +1955)

akademický malíř, také fotograf, šachista

Ehrenhaft Emil

(*1859 +1925)

ředitel sklárny v Krásně

Flessner Cyril

(*1885 +1946)

vedoucí ve své době nejlépe zásobeného obchodu ve Veselí n/M., tzv. „Konzumu“ (Konsumní družstvo železničních zřízenců), v ulici Komenského

Farda Eduard

(*26. 12. 1914 ve Veselí nad Moravou, +25. 1. 1961 zledovatělá silnice mezi Malackami a Stupavou).

Československý fotbalista a hokejista, hokejový trenér, otec Richarda Fardy (*1945). Trenér Rudé hvězdy I. místo 1955 a 1960, reprezentační trenér. V 15 letech jej opustila matka (odjela do Argentiny).

Funk Alois

(*1860, Lipová u Slavičína +1922)

učitelem a varhaníkem ve Veselí, kam přišel roku 1888. Aktivní v Okrašlovacím spolku, spolu se svojí manželkou Filipínou prvními hráči tenisu ve Veselí. První tenisové utkání Uh. Hradiště, Uh. Ostroh a Veselí proběhlo ve Veselí roku 1913.

Fojtík Bedřich

předseda MěNV v letech 1952-1953

Gaďourek Ivan

(*1923 +2013)

profesor v Harenu, Holansko, čestný občan města Veselí nad Moravou

Gaďourek Josef Ing.

(*1885 +1943)

vrchní technický rada regulace řeky Moravy ve Veselí n/M.

Grünhut Leopold

(*1872 +1938)

obchod konfekcí a látkami. Roku 1908 založil druhý nejstarší sportovní klub ve Veselí n/Mor., Dělnickou tělovýchovnou jednotu „Lasal“.

Grabec Josef

(*1843 +1902)

rolník ze Sudomírek a starosta Předměstí Veselí v letech 1875 a 1887-1891

Hanák Josef

(*1919 ve Veselí nad Moravou)

byl synem Cyrila Hanáka, který úspěšně zelinařil na Žitném ostrově. Josef Hanák vystudoval v Bratislavě, kde také působil jako profesor. Shromáždil velkou sbírku pohlednic a vydal tyto knihy: Bratislava na pohledniciach, 1900 (vyšlo v roce 1992), a Obsadenie Bratislavy 1918-1920, Bratislavskí fotografi, Slováci v Prešporku 1825-1918.

Hanák Metoděj

(*1906)

strojvůdce, předseda MěNV 1948-1952

Hauptmann Albert

(*1892 +1979)

zámečnický mistr, odboj, skupina Carbon, po roce 1949 nespravedlivě dlouhodobě vězněn

Hanák Matouš

(*1848 +1906)

autor několika desítek dřevěných plastik, které vytvářel ve svém domku v ulici Břehy č. 99/314

Heger Josef

(*1869 +1947)

učitel a ředitel školy, starosta města v letech 1919-1923, autor pamětí „Dům od domu“ a Historii hasičů. Postavil zajímavou vilu „Zoru“

Hauptmannová Antonie

(*1893 +1966)

oblíbená porodní babka, která přivedla na svět řadu veselanů

Heršák Jaroslav

předseda MěNV v letech 1945-1947

Herman Jaroslav

(*1880 +1953)

ředitel školy, sbormistr a dirigent

Hlobil Josef, MUDr.

(*1899 +1943)

obvodní lékař, kapitán italských legií (Foligno), po březnu 1939 se zapojil do odboje, byl vedoucím legionářské skupiny Obrany národa. Zajišťoval útěk významných osobností a vojáků do zahraničí přes Slovensko. Ve svém voze také převážel zbraně ze zbrojovky v Bojkovicích do lesů v Chřibech. Dne 24.7.1940 byl Josef Hlobil zatčen, vězněn a nakonec 26.1.1943 popraven v Berlíně-Charlottenburgu

Hlobil Hynek

(*1897 +1930)

ruský legionář, majitel cukrárny

Holodňák Kazimír

(*1922 +2012)

výrazná a svérazná osobnost, včelař, milovník výtvarného umění, majitel několika dřevěných plastik řezbáře Matouše Hanáka ze Břehů

Holas Rudolf

(*1895 +1975)

strojvedoucí který ovládal také bednářské řemeslo. V jeho pozůstalosti se zachovalo několik znamenitých dobových fotografií

Hubáček Antonín

(*1881)

učitel v Milokošti i Veselí nad Moravou, zúčastnil se cest do Afriky s hrabětem Bedřichem Chorinským v letech 1910 a 1911.

Hostýnek František

(*1874 +1953)

mistr kloboučník, roku 1914 byl místopředsedou spolku Svatopluk, zpíval také v chrámovém sboru

Hynšt Jaromír

(*1938 +2018)

strojní konstruktér, skautský funkcionář, malíř, zakládající člen výtvarné skupiny Pěti, tajemník města Veselí n/M. Spolu s Milanem Raškou založil Městskou galerii v parku

Hulín Josef

(*1889 +1945)

ruský legionář, měl vynikající jazykové znalosti, stal se správcem Československé hospodářské komise v Kóbe, osobně se podílel na zakoupení lodi Legie, která byla první čs. zaoceánskou lodí. Po návratu do Zarazic vykonával obecního tajemníka

Chalupa Vladimír

(*16.7.1917, Veselí n/M., Benátky č. 19. +1982, Velké Hleďsebí)

v roce 1941 se zúčastnil bojů u Tobruku, kde absolvoval vůbec nejvíc průzkumných hlídek. Později také bojoval u severofrancouzského Dunkerku. Vyznamenán Čs. medailí za chrabrost, Polským válečným křížem a Čs. válečným křížem 1939

Crhounek František

(*1904, Babice u Brna +1942, Osvětim)

ředitel školy v Zarazicích, který se angažoval na společenském dění jak v Zarazicích tak ve Veselí nad Moravou. Byl vůdčí osobností ochotnického divadla ve Veselí nad Moravou. Zde nejen hrál, ale hlavně režíroval řadu představení. V roce 1935 byl také u zrodu fotbalového oddílu v Zarazicích. Po roce 1939 se aktivně zapojil do odbojové činnosti, dne 12. června 1942 byl zatčen gestapem, odvezen do Osvětimi, kde 23. října 1942 umírá. František Crhounek s manželkou Ludmilou bydleli v Zarazicích v domě č. 210, a tak ulice v níž tento dům stojí nese název Crhounkova

Chorinský Viktor Pavel

(*1838 +1901)

majitel velkostatku jenž zřídil úzkokolejnou železnici z Moravského Písku do Veselí nad Moravou

Chorinský Bedřich Karel

(*5.4.1802, Veselí nad Moravou +1861, Benátky)

Bedřich Karel byl čestným rytířem Maltézského řádu a byl také c. k. komořím. Ve funkci nejvyššího korouhevníka Království českého se 7.9.1836 zúčastnil královské korunovace císaře Ferdinanda V. na českého krále. Bedřich Karel se zasloužil o zrušení zákazu pohřbívání rodinných příslušníků v kryptě pod kostelem Andělů strážných (P. Futák, Chorinští z Ledské)

Chorinský Karel ferdinand

(*1873, Veselí nad Moravou +1948)

Karel Ferdinand žil v Grazu, do Veselí jezdil pouze na návštěvy

Chorinský Bedřich Karel

(*1867, Veselí nad Moravou +1947, Vídeň)

od roku 1913 provozoval vodní elektrárnu

Chorinská Marie Anna Terezie

(*1927, Veselí nad Moravou)

zvadá taky „Medina“, provdaná Ludwigsdorffová, byla poslední osobou z rodu Chorinských, která navštívila naše město. Sepsala také vzpomínky na dětství prožité ve Veselí nad Moravou

Chorinský Bedřich

(*1923, Veselí nad Moravou +2008, Vídeň)

]

Christin Julius Jeroným

(* 1849 +1927, Brno)

ředitelem školy od 1881 – 1908, počal užívat název Veselí nad Moravou (1883)

Chovanec Ferdinand

(*1911 +1970)

učitel který se v roce 1934 přiženil do Zarazic (jeho manželka byla dcerou Josefa Hulína). Zapojil se do Sokola i do ochotnického divadla. Na začátku války začal pracovat v odbojové organizaci Obrana národa, dne 7.12.1942 byl zatčen gestapem a odvezen nejprve do Osvětimi, později do Buchenwaldu. Na konci války se štěstím přežil „pochod smrti“. Z veselských učitelů, kteří byli gestapem zatčeni se vrátil pouze on a jeho kolega Vladimír Zenker. Hned po osvobození se znovu zapojil do práce v Sokole, s ochotníky nacvičil několik divadelních her.

Janík Jan

(*1866 +1925)

hoteliér, radní

Jančík Jan, Mons.

(*1867+1950)

farář, děkan, 1901- 1938. Kanovník kolegiální kapituly v Kroměříži, papežský komoří a arcibiskupský rada, vysvěcen 1890. Aktivní člen Besedy Svatopluk a také Záložní pokladny

Janík Richard

(*1875)

nejmladší syn Antonína Janíka, obchodník, starosta Sokola v letech 1906-1909, taky úředník Záložny

Janík Jindřich

(*1871 +1921

syn hostinského a později hoteliéra Antonína Janíka. Roku 1902 založil stavební firmu, jako stavitel se podílel na řadě realizací, především v Komenského ulici. Roku 1906 se podílel na přístavbě školy ve Vnorovách

Klement Ferdinand

(*1902 +1990)

klempířský mistr, výjimečný odborník, nadšený Sokol, znalec a sběratel umění

Janiš Ladislav

(*1874 +1945)

trochu záhadnou a kontroverzní osobností v Zarazicích, byl léčitel Ladislav Janiš. Do Zarazic za ním jezdili pacienti z celé republiky, úspěšně vyléčil řadu zajímavých osobností. Léčba spočívala ve speciálním přístupu. Osoba si lehla na lůžko a byla přikryta zvláštním pouzdrem s velkým počtem žárovek, které tělo prohřívaly. Po tomto prohřátí následovala masáž. Masérky byly dvě sestry Konečné ze Vnorov. Ladislav Janiš měl také obchod s léčivými bylinami. Jeho manželka Zarazičanům poskytovala bylinky většinou zdarma. Po roce 1939 se Janiš dal k Němcům, ale nikoho neudal, spíš lidem pomáhal.

Kočiš Milan

(*1.1.1929 +25.2.2015)

Milan Kočiš své studia začal na brněnské pedagogické fakultě, ale po roce přestoupil na fakultu přírodních věd Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval na hygienických stanicích v Brně, Kyjově a nakonec na mikrobiologickém oddělení nemocnice v Hodoníně. Ve svém volném čase se věnoval především malování obrazů, především volným nefigurálním námětům, v modrých odstínech, odpovídajících jeho duchovnímu prožitku

Homola Josef

(*1859 +1934)

od r. 1891 učil ve Veselí nad Mor. Zakládá Sokol, Muzejní společnost, byl členem Besedy Svatopluk. Roku 1914 zatčen, odsouzen pro velezradu k 18 měsícům žaláře. Několik patentů přihlášených v USA, Londýně, Vídni a Praze – létací stroj na principu ptačích křídel. Pomolog, archeolog. Pro naše město prosazoval název Staré Ves – Selo. Publikace: Slovanský Velehrad, (1931), Velehrad Rostislavův

Kohn Jakub

(*1792, Veselí n/M. +1866, Vsetín)

zakladatel světoznámé firmy na ohýbaný nábytek, Jakub & Josef Kohn. Veselský rodák, pohřben na židovském hřbitově ve Veselí nad Moravou, děda malíře Ludvíka Ehrenhafta.

Kočiš Jaroslav

(*30.6.1933, Veselí nad Moravou +21.11.1990, Bratislava)

Jaroslav Kočiš vystudoval sochařinu na Vysoké škole v Bratislavě u profesora Josefa Kostky. Od počátku své tvorby se věnoval nefigurální tématice v malbě, kresbě i strukturální grafice. Po roce 1964 se naplno věnoval sochařské tvorbě, ať už to byly reliéfní obrazy, či totemické kompozice s existenciálním podtextem, často zvýraznělé propalováním. Jaroslav Kočiš byl klíčovým představitelem strukturální abstrakce na Slovensku.

Koseček Osvald

(*1893 +1975)

kovářský mistr a také člen Dobrovolného hasičského sboru, kde řadu let dělal strojníka

Koseček František

(*1866 +1945)

veselský kovář a radní na Předměstí. Rodina Kosečkova byla nejznámější kovářskou rodinou v našem městě

Kozumplík Josef

(*15.12.1913 +25.5.1994)

učitel a ředitel školy ve Vnorovách, jeden z prvních hráčů fotbalu ve Veselí nad Moravou, malíř především akvarelů s náměty veselských motivů.Vedoucí výtvarného kroužku, později přetaveného do „Skupiny pěti“

Kozáček Emanuel

(*24.9.1865 v Malenovicích +1952)

ředitel obecní chlapecké školy a ředitel měšťanské školy

Kozumplík Josef

(*1895 +1982)

obecní tajemník, nejdéle sloužící (1916-1967)

Kozumplík Martin

(*1857 +1947)

rolník, starosta Předměstí Veselí (1894-1904) a (1907- 1919), (22 let, což je nejdelší působení starosty vůbec), celý život chodil oblečený v kroji

Kratochvíl Rupert

(*1902, Veselí n/M. +2.3.1945, Florssenburg)

nejmladší syn ševce Konstantina Kratochvíla z Kožešnické uličky. Pracoval jako učitel ve Veselí nad Moravou, zapojil se do odboje, byl zatčen a zahynul v koncentračním táboře Florssenburg 2.3.1945

Kozumplík Martin

(*1887 +1969)

rolník, obecní radní

Krčmář Rudolf

(*1935)

hokejový brankář a předseda MěNV 1986

Konečný Jan

(*1898 +1974)

strojvůdce a sběratel. Jan Konečný shromáždil zajímavou folklorní sbírku, v jeho pamětní knize jsou podpisy mnoha osobností, např. skladatele Jaroslava Křičky, básníka Jaroslava Seiferta, který mu věnoval jednu báseň

Kytlica Jaroslav

(*1895)

lékárník, první ředitel veselského muzea po roce 1945. Před tím také zřídil soukromé, tzv. Kytlicovo slovácké muzeum

Krupička Karel

(*1879 +1944)

mistr krejčovský který také šil pro hraběte Chorinského. Za manželku si vzal Antonii, dceru řezníka Tašla. Hrál na několik hudebních nástrojů a měl také vlastní kapelu. Zůstala po něm zajímavá sbírka muzikantských fotek

Lecián Antonín

(*1902 +1944)

narodil se v Uh. Ostrohu a do Veselí nad Moravou jej zavedla profese autodo-pravce. Po roce 1939 se stává členem odbojové skupiny Obrany národa, kde spolu s dalšími spolupracovníky se podílel na převádění voják do zahraničí. Antonín Lecián byl zatčen 20. ledna 1941 gestapem v Uh. Hradišti, později převezen do vězení na Pankráci, lidovým soudem v Norimberku byl roku 1942 odsouzen k trestu šesti let káznice. Ve vězení zemřel 19.července 1944.

Langer Jaroslav

(*1903, Uhřice +1942, Osvětim)

učitel který se přiženil do Veselí nad Moravou (manželka Josefa Nárožníková). Zapojil se do odbojového hnutí Obrana národa, roku 1941 byl zatčen gestapem a umučen v koncentračním táboře

Leitgeb Viktor

(*1886)

strojník na úzkokolejce. Celá rodina Leitgebova byla spojená s provozem úzkokolejky a provozem „Salajky“

Leitgeb Antonín

(*1883)

strojník a strojvůdce na hraběcí úzkokolejce, také provozoval strojní mlácení obilí

Lerche Karel

(*1846)

veselský obchodník, pekař, starosta (1904-1907)

Lejček František Milan

(*1897, Vídeň +1980, Veselí nad Moravou)

malíř, fotograf, v roce 1929 také hrál ve filmu Její pastorkyňa

Lukeš Rudolf

(*1919 +1986)

profesor matematiky, inicioval výstavbu hvězdárny ve Veselí nad Moravou, nafotil také řadu zajímavých fotografií

Lípa Josef

(*1895, Strážnice +1974, Veselí n/M.)

vyučený švec pracoval jako průvodčí vlaku, italský legionář který bojoval na Piavě a u Doss Alto. Když přišel do Veselí chtěl se dostat k policii, ale byl o 2 cm menší (měřil 173 cm a míra byla 175 cm)

Melichárek Rudolf

(*11.4.1906, Veselí n/M. +17.8.1943, Vratislav)

vyučený stolař, který si otevřel v Chaloupkách vlastní dílnu. Osudným se mu stalo členství v KSČ. 7. 3. 1942 byl zatčen gestapem a uvězněn v Kaunicových kolejích, krutě bit. Jak uvádí v dopisu jeho spoluvězeň Alois Gerák z Vážan č. 12 (dopis ze dne 6/X 1945), jeho straničtí partneři celou vinu hodili na něho. Šlo o sbírku peněz pro rodiny zatčených a o peníze na odboj a ilegální činnost. Rudolf Melichárek byl 26. 11. 1942 převezen do Vroclavy. Poslední dopis odeslal Rudolf Melichárek své manželce Růženě 17. srpna 1943, kdy byl večer v půl sedmé popraven.

Lundenburg Jakub Filip

(*1885, Veselí n/M. +1966, USA)

zástupce starého veselského rodu (Jakubův pradědeček roku 1813 znovuvystavěl předměstskou radnici). Jakub Lundenburg byl členem Spolku vojenských vysloužilců, kde byl praporečníkem. Na fotografii z 13. dubna 1914 je 18 členů spolku a jediným identifikovaným je právě Jakub Lundenburg. Ten odjel později do Ameriky, kde jeho potomci dodnes žijí, a od nichž pochází také tato fotka

Melíšek Ladislav

(*1912, Veselí n/M. +1987, Cetkovice)

Ladislav, narozený 1912, prožil dobrodružný osud, který podrobně a poutavě popsal v knize U Tobúku pod československým praporem proti Rommelovi. Štábní kapitán Ladislav Melíšek vystudoval obchodní školu ve Skalici a pracoval jako poštovní úředník ve Veselí nad Moravou. Po nacistické okupaci se zapojil do odboje v organizaci Obrana národa. V prosinci 1939 uprchl před gestapem do zahraničního odboje. Když odcházel z domu mamince řekl, že jde na výlet na Filipov. Nejdříve se stal radiotelegra-fistou čs. vojenské zpravodajské skupiny v Bělehradě, v letech 1941 – 1944 sloužil u čs. voj. jednotek na Středním východě, kde se zúčastnil obrany Tobrúku. V květu 1944 odjel do SSSR, kde byl přidělen k 2. čs. paradesantní brigádě a s ní se zúčastnil bojů v Karpatech a ve Slovenském národním povstání. Stal se držitelem řady čs. a britských vyznamenání

Melíšek Jaroslav

(*1908 +1969)

Na vojně sloužil u letectva jako pilot stihač v hodnosti četaře. Mimo jiné se zasloužil o velmi vzácný letecký snímek veselského zámku pořízený před rokem 1927. Jaroslav Melíšek si vzal za manželku Marii, sestru známých veselských fotografů Urbančíkových

Navrátil Bohumil

(*1884 +1940)

působil ve Veselí nad Moravou dlouho jako kaplan a dva roky jako farář. Založil a vedl vzdělávací spolek Omladina ve Veselí a v Zarazicích. Po skončení I. světové války pracoval v tělovýchovné jednotě Orel. Byl sběratelem slováckých výšivek a keramiky. V roce 1931 byl správcem muzea ve Veselí nad Moravou.

Menšík Alois

(*1942 +2019)

Skvělý interpret, neúnavný organizátor hudebního života v našem městě. Oblíbený pedagog, který upravil pro kytaru a loutnu množství skladeb. V letech 1959 –1963 studoval na Pedagogickém institutu ve Zlíně, poté v letech 1965 – 1969 na Konzervatoři v Brně. Hru na loutnu studoval v akademickém roce 1990–1991 na Musik Akademie de Stadt Basel u pana Hopkinsona Smitha, významného amerického loutnisty. Založil a dirigoval profesionální kytarový soubor Moravia Consort Guitar. Ve Francii vydal kytarová dueta a v Německu úpravy pro soubory kytar a komorní hru s kytarou.

Němeček Bohumil

(*1897 +1986)

učitel, ředitel školy, předseda MěNV 1947-1948, legionář, spoluautor knihy Veselí nad Moravou

Nedbal František

(*16.4.1913, Vídeň +2005, Veselí n/M.)

vystudoval české gymnázium ve Vídni a nastoupil jako učitel na Slovensko, kde se seznámil se svojí manželkou. Učitelský ústav ve Znojmě absolvoval roku 1933. Na Myjavě působil až do roku 1941, kdy začal učit ve Vnorovech, později ve Veselí nad Moravou, kde vyučoval matematiku a kreslení.

Neumann Bohumil

(*1868)

obvodní lékař, vlastenec aktivní v Sokolu, spolku Svatopluk a také v Okrašlovacím spolku

Nešpor Jaroslav

(*1932, Veselí nad Moravou)

vnuk Richarda Strachoty, Jaroslav Nešpor, se narodil roku 1932 v sodovkárně ve Veselí nad Moravou. Žije v Bratislavě, kde napsal několik knih o hradech na Slovensku

Nisner Ladislav

(*1906)

vyučený v dílně na Salajce, pracoval jako strojvůdce, aktivní v jednotě Sokol, nafotil celou řadu zajímavých fotografií

Nisner František

(*1849 +1942)

poslední kolářský mistr ze starého veselského kolářského rodu

Nováček Bohumil

(*1903, Třebíč +1972, Veselí n/M.)

strojvůdce, aktivní v jednotě Sokol, kde se také uplatnil jako znamenitý herec v divadelních představeních, otec dvou synů, Lubomíra (*1936 +1996), znamenitého házenkáře a Ivana (*1943 +2007), muže více profesí

Nisnerová Marie

(*1902, Kroměříž +1969, Veselí n/M.)

oblíbená učitelka, aktivní v organizaci Sokol, vedoucí Junáku

Odstrčil Andělín

(*1882),

učitel, zakládající člen Muzejní společnosti pro Slovácko ve Veselí nad Moravou roku 1910

Nováček Ivan známější jako „Mejda“

(*1943 +2007)

„Mejda“ vystřídal více zaměstnání. Byl hráčem na bicí, kopáčem na železnici, hlídačem televizní techniky na Ruzyni, fotografem na prosektuře, asi nejvíc se mu dařilo jako fotografovi v Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici, kde nafotil celou řadu osobností (M. Kubík, J. Ňorek, stařenka Procházková). Na jeho rodném domě má pamětní desku

Petrucha Jaroslav

(*1920, Veselí n/M. +1941, Salisbury)

absolvent Baťovy školy práce ve Zlíně. Roku 1939 ještě stihl prodělal kurs angličtiny a na Silvestra opustil přes Slovensko republiku. Postupně se dostal do Francie a konečně až do Anglie, kde absolvoval radiotelegrafický a navigační kurs. Byl přidělen k 311. bombardovací peruti RAF, kde dosáhl hodnosti četaře. Při operačním letu 2. července 1941 byl sestřelen nepřátelskými letouny. Je pohřben na hřbitově Salisbury ve Velké Britanii

Ornstein Hugo

(*1865, Veselí n/M.+1936)

narodil se ve Veselí jako syn Abraháma Ornsteina. Byl generálním konzulem Rakouska v Brazilii, měl monopol na dovoz kávy do Rakouska Uherska. V Rio de Janeiro postavil růžovou vilu, kde sídlil až do roku 2013 generální konzulát Rakouské republiky. Hugo Ornstein zemřel ve Vídni, ale je pohřben ve Veselí nad Moravou. Založil nadaci na podporu chudých ve Veselí nad Moravou s částkou tisíc liber šterlinků

Podloucký Josef

předseda MěNV 1990

Plhal Matěj

(*1901, Obřany)

mistr řeznický, později také autodoprava, v mládí zápasil

Pohl Gustav

(*1880 +1958)

Na velikonoce 1914 se ve Veselí zasnoubil s Vlastou Minaříkovou a na podzim naplánovali svatbu. 26. července byl mobilizován, byl jmenován hejtmanem a se svým plukem táhl na Rusko. Velel oddílu strojních pušek. 2. září 1914 padl do ruského zajetí, onemocněl břišním tyfem, zápalem plic a pohrudnice. V srpnu 1918 vstoupil do československých legií a domů do Veselí se vrátil v únoru 1920. U pěšího pluku v Šumperku byl povýšen na majora. Svatbu s Vlastou Minaříkovou měl nakonec až 20. května 1920. Major ve výslužbě Gustav Pohl byl prvním předsedou Pěveckého a hudebního spolku ve Veselí (1929)

Pohl Adolf

(*1844 +1918)

sloužil padesát let u hraběte Chorinského, nejdříve jako praktikant ve Vnorovech, později byl revírníkem ve Veselí, kde se nakonec stal nadlesním

Poula Josef

(*1873, Okřížky)

pekařský mistr, ve Veselí nad Moravou působil od roku 1905

Pohlová Vlasta

(*1889, roz. Minaříková)

narodila se v Uh. Ostrohu, vystudovala klavír a zpěv na konzervatoři v Praze. Výrazná osobnost kulturního a společenského života našeho města. Učitelka zpěvu a hry na klavír.

Procházka jan

(*1890 +1959)

učitel a ředitel chlapecké školy ve Veselí nad Moravou, muzikant, starosta Sokola v letech 1921-1922

Prchlý Bohuslav

(*1908 +1949)

po okupaci odešel Bohuslav Prchlý do emigrace, nejprve do Francie a odtud do Anglie, kde byl umístěn k dělo-střeleckému oddílu. 1. září 1944 se se svou jednotkou přeplavil do Francie, kde se zúčastnil obléhání Dunkerque. Rotný dělostřelectva Bohuslav Prchlý (ev. č. F-3470) se vrátil do Česko-slovenska a dne 14. srpna 1945 byl propuštěn do civilu. Byl vyznamenán čs. voj. medailí za zásluhy II. stupně a Čs. válečným křížem. Od 1. října 1945 pracoval na ministerstvu průmyslu v Praze. Bohuslav Prchlý, jehož zdraví bylo podlomeno boji v zahraniční armádě, zemřel předčasně roku 1949.

Přenský Jiří Rudolf

(*1606, Veselí +9.12.1678, Uh. Hradiště)

Jiří Přenský se narodil ve Veselí v rodině starosty města. Když jeho otec padl, bylo Jiřímu 14 let a roku 1621, za vpádu bočkajovců byl zajat, odvezen z Veselí, později byl přijat do císařských služeb. Usadil se v Uh. Hradišti, zastával několik veřejných funkcí. Byl písařem, radním, rychtářem, klášterním syndikem. Roku 1650 koupil rožní dům z Mariánského náměstí do Prostřední ulice č. 128 (na obrázku). Když 9. prosince 1678 v Uherském Hradišti zemřel, byly jeho ostatky uloženy do krypty kostela sv. Jiří, což svědčí o tom, že se jednalo o význačnou osobnost. Z iniciativy M. M. Nisla, sepisuje Jiří Přenský svoje Paměti, obsahující zprávy z let 1605-1656. Mimo zajímavý popis pobělohorských událostí v Hradišti, zde najdeme také informace z Veselí z roku 1605 a 1620, týkající se jeho otce Pavla. Paměti Jiřího Přenského se staly základem pro několik prací věnujících se historii Uh. Hradiště a je možno se s nimi seznámit v knize Bohumila Fišera: Paměti hradišťské, (1920)

Přenský Pavel

(+1620, náměstí Veselí)

starosta města Veselí Pavel Přenský padl v boji s uherskou přesilou. Tuto událost popsal ve svých Pamětech syn Pavla Přenského, Jiří Přenský. Na památku Pavla Přenského bylo v 18. století instalováno na náměstí sousoší Panny Marie s Ježíškem

Přikryl Josef

(*1846 +1909)

legendární veselský hostinský a radní. Vlastnil několik podniků.

Přibyl Josef

(*1925, Žabí ulice)

měl také přezdívku „Kobra“, pracoval jako ředitel Kulturního domu

Rajecký František

(*1885, Veselí n/M. +1963, Veselí n/M.)

inspektor pošt. spořitelny ve Vídni, badatel (radiolaria), zhotovil množství preparátů pro školy. Konstruktér mikroskopů, obloukových lamp aj.

Rajecký František

(* 1856 + 1928)

vyučený kožešník, starosta Města Veselí v letech 1901-1919, měl velmi úhledný rukopis

Randa Josef

(*1865 +1950)

rolník ze Břehů, předměstský radní

Rajecký Karel

(*1862 +1946)

obchodník, starosta města Veselí nad Moravou (1925), taky velitel hasičů

Ratislav Josef

(*1901, Ježkovice u Vyškova +5.7.1978, Veselí n/M.)

zednický a tesařský mistr, z jeho realizací: přístavba firmy Standard, škola Vracov, hotel Andrýsek

Randa Max

(*1892, Veselí n/M.)

vyučený krejčí, později pracoval jako listonoš, bydlel na náměstí

Reiner Vilém

(*1873 +1926)

lékárník ve Veselí n/M. Jeho tři synové bojovali ve II. světové válce. Jan padl roku 1942 u obce Redkino, MUDr. Vilém působil jako lékař v různých nemo-cnicích, naposledy v nemocnici na Ukrajině, syn Josef byl příslušníkem čs. armádního sboru v SSSR a v bojích o Ostravu přišel o zrak. Čtvrtý lékárníkův syn Karel zahynul roku 1944 v Birkenau

Reimanová-Majkutová Milada

(*1929, Veselí n/M.)

pani učitelka, aktivní v Sokole, byla sbormistryní Ženského pěveckého sboru Libuše. Roku 2009 obdržela Milada Reimanová Cenu města Veselí nad Moravou.

Rosani Rita

(*1920 +1944)

vnučka Samuela Strakoše, obchodníka ve Veselí. Pracovala nejdříve jako učitelka v Terstu, později se stala velitelkou partyzánského oddílu Aquila (orel), působícího v okolí Verony. V boji proti fašistům padla dne 17. září 1944. Rita Rosani je jedinou ženou v novodobých italských dějinách, jíž bylo in memoriam uděleno nejvyšší vojenské vyznamenání - Zlatá medaile za hrdinství.

Reizenthaler Jan

(*1856 +20.5.1923)

vyučil se krejčím u svého otce, později dozorce ve Dvoře, ale také hostinský na tzv. „Pirhale“

Roob Robert

(*1909 +1971)

strojvůdce, milovník víceobsahových motocyklů, autor řady cenných fotografií města Veselí a nejbližšího okolí

Rolenc Svatopluk

(*1925)

předseda MěNV 1976

Růžička Arnold mladší

(*1881, Sádek +1964, Veselí n/M.)

převzal funkci zámeckého zahradníka po svém otci. Jako jeden z prvních ve Veselí si pořídil fotoaparát a exponoval první fotografie. Nešťastnou náhodou byl postřelen při střelbě na divoké králíky a přišel o nohu.

Růžička Arnold

(*1846, Horní Bobrová +1917, Veselí n/M.)

zámecký zahradník Arnold Růžička pracoval pro hraběte Chorinského již na panství Sádek. Později vedl velmi úspěšně zámecké zahradnictví i s parkem ve Veselí. Tři z jeho synů byli také zahradníky. Jeho syn Leopold byl velmi oblíbeným farářem v Kuželově. Růžičkova dcera Viktorie se provdala za řeznického mistra a radního, Rudolfa Žádníka

Saida Matyáš

(*1846 +1896)

výrobce první sodovky ve Veselí nad Moravou. Teto sodovce se říkalo „Saidovka“

Rychlík Břetislav

(*1927)

výrazná veselská osobnost, všestranný sportovec

Sedláček Jan

(*1885 +1962)

rolník, zaměstnanec ČSD, starosta Orla (1948)

Sedláček František

(*1865, Tovačov)

lékárník a předseda hasičského sboru

Skýpala František

(18.2.1887, Slavičín +15.3.1961, Veselí n/M.)

rodák ze Slavičína, vyučil se pekařem, ve Veselí n/M. byl vrchním strážmistrem, bydlel v Komenského

Sersen Fred

(*25.2.1890, Veselí n/M. + 11.12.1962, Los Angeles)

se narodil ve veselských Chaloupkách č. 409, jako Ferdinand Sršeň. Zde vyrůstal v kloboučnické dílně, tak jak jeho nevlastní bratr František Hostýnek (měli společnou matku Rozárii Hostýnkovou-Sršňovou). On ale kloboučníkem nechtěl být, měl umělecké ambice a chtěl do světa. V 17 letech odjíždí Ferdinand Sršeň do Ameriky, své jméno přizpůsobil místním poměrům a tak se zrodil Fred M. Sersen. Roku 1918 obdržel nabídku od společnosti 20th Century Fox, kde se stal šéfem oddělení pro specielní efekty. Fred Sersen prožil většinu profesního života v Hollywoodu, jako fotograf a malíř specielních efektů. Jeho tvorba byla vysoce hodnocena, dostal 8 nominací na Oscara za specielní efekty, z nichž Oscara získal v roce 1939 za film „The Rains Came“ (Když nastaly deště), a roku 1944 za film „Crash Dive“ (Střemhlav). F. M. Sersen byl znám taky jako úspěšný malíř, byl členem Kalifornské společnosti pro akvarel. Častým námětem jeho obrazů byly panoramata měst, mořské pobřeží a poušť. Jak si američané vážili Ferdinanda Sršně svědčí to, že po něm pojmenovali obrovské umělé jezero Sersen Lake v Los Angeles.

Smejkal Karel

(*1888, Krahulov +1981, Veselí n/M.)

otec Zdenka Smejkala (*1927), cvičitele v Sokole, strojvůdce, roku 1913 sloužil Karel Smejkal na bitevní lodi S. M. S. KRONPRINZ ERZHERZOG RUDOLF (korunní princ arcivévoda Rudolf)

Smejkal Josef

(*1892, Krahulov +8.8.1935, Veselí n/M.)

oficiál státních drah, ruský legionář od roku 1917 (šikovatel)

Smištík Viktor

(*1920 +2008)

všestranný sportovec, zvaný taky „Bulba“, se narodil na Rybníčku. Vynikal zejména v ledním hokeji a tenisu

Smištík Bohumír

(*1925), zvaný „Bocin“

hrál za Veselí nad Moravou fotbal i hokej a patřil k nejlepším hráčům v obou sportech. Byl pro mladé hráče velkým příkladem. V jeho šlépějích kráčeli taky jeho tři synové, mladý „Bocin“(bydlí v Zarazicích), Zdeněk Smištík a Ivan Smištík. Narodil se a dětství prožil na Rybníčku.

Strachota Otto

(*11.9.1884, Veselí nad Moravou +19.11.1971, Zlín)

Otto Strachota se narodil ve Veselí nad Moravou, kde prožil celé své dětství. Vyučil se zámečníkem ve Vídni, ale záhy se vrátil domů na Moravu. Tak jako jeho starší bratr Richard začal vyrábět sodovky, nejdříve v Bílovicích, potom ve Starém Městě a nakonec ve Zlíně. Své vzpomínky na dětství sepsal v povídkové knize Slovátcké figurky.

Spáčil Antonín

(*19.6.1886, Vnorovy)

vlakvedoucí, kustod veselského muzea

Strachotová Věra

(*15.3.1922 Mukačevo, roz. Kotulová)

neúnavná organizátorka sportovního dění ve Veselí nad Moravou.

Strachota Richard

(*1879 +1974)

Richard Strachota byl druhým z osmi dětí zámečnického mistra Františka Strachoty. Vyučil se u otce zámečníkem, ale pracoval jako sodovkář, nejdřív v rodném domku na Zbrodku, potom U stavu č. 433, a nakonec zakoupil Ehrenhaftovu pálenici na Masarykově třídě, kde vyráběl sodovky a také provozoval hostinec

Suchý Karel

(*1900)

MUDr. Karel Suchý nastoupil jako lékař do Veselí nad Moravou roku 1928, jako náhrada za doktora Valtera, který tragicky zahynul při dopravní nehodě spolu s kolegou Dr. Drlíkem.

Strakoš Samuel

(*1864 +1935)

veselský obchodník, dědeček Rity Rosani

Šíma Karel

(*1896, Obrnice +1958, Veselí n/M.)

fotograf který do našeho města přišel roku 1928, otec Františka Šímy, roku 1949 vlastnil motocykl Manet

Sukup Matouš

(*1877, Veselí n/M.)

obecní strážník, který bydlel v chaloupkách u Lapače a měl přezdívku „Manas“

Šivel Bedřich

(*1909, na Rybníčku)

vyučený obchodník, ale jinak to byl muž více povolání. Zápasník, bubeník, příležitostný malíř. V ulici U Stavu svůj dům vyzdobil sgrafitem Jana Žižky

Šíma František

(*1954 +2015)

výraznou osobností našeho města byl František Šíma, který se řadu let aktivně podílel na kulturním životě. Svým fotoaparátem zachytil řadu událostí, které jeho zásluhou zůstanou zachovány pro příští generace. Obětavě pracoval také ve Skautském oddíle, ve Skupině pěti a ve společnosti Za Veselí veselejší

Štolba Karel

(*1921, Veselí n/M. Benátky č. 18)

spolu s Vladimírem Chalupou bojoval u Tobruku a také u Dunkerku, za což byl vyznamenán Čs. medailí za chrabrost. Po návratu do vlasti žil v Chebu. Jeho portrét je na obálce knihy Tobrucký deník od Jindřicha Marka

Štefková Marie

Vložit letopočet

ředitelka dívčí měšťanské školy se zapojila za protektorátu do odbojové činnosti, podílela se na šíření letáků, byla zatčena, vězněna a zahynula v koncentračním táboře

Tašl Josef

(*1897 +1967)

poslední řezník z rodu Tašlů. Vystudoval specielní řeznickou školu v Lipsku, vyučoval řeznické učně ve Zlíně a v Uh. Hradišti. Hrál na housle ve Slovácké filharmonii v Uh. Hradišti, nafotil řadu mimořádně cenných fotografií, sepsal také učebnice pro řezníky: Receptář (I. vydání 1936 a II. vydání 1939) a Odbornou nauku pro řezníky a uzenáře (1936)

Tašl Ignác

(*1861, Veselí n/M.)

řeznický mistr, úspěšný představitel starého řeznického rodu

Tesařík Jindřich

(*1876 v Rakodavech +1944, Veselí n/M.)

katecheta, působil dlouhodobě ve Veselí. Dlouholetý pokladník Záložny, knihovník spolku Besedy Svatopluk a člen Okrašlovacího spolku.

Tauš Karel

(*1896)

majitel hasičského závodu dodávajícího motorové a automobilní požární stříkačky. Tato firma krátkodobě sídlila ve Veselí nad Moravou (1930). Tauš byl švagrem Josefa Hegera, bydlel ve vile Zora

Tioka Eduard

(*1890, Podolí)

vyučený holič, který do Veselí přišel roku 1919 se svým švagrem, Josefem Marcinkou, jehož sestru si vzal Tioka za manželku. Tito společníci spolu založili cementárnu. Eduard Tioka začíná experimentovat s různými impregnačními prostředky, jednak na dřevo a také na beton. Vyrábí také nemrznoucí směs pro beton, ochranné nátěry nebo sklenářský tmel. V letech 1930 – 1933 byl Tioka náčelníkem Sokola.

Ticháček Antonín

(*1899, Zarazice +1976, Vnorovy)

čs. zahraniční voják, letecký mechanik u 310. stíhací perutě RAF v Británii. Po roce 1949 nespravedlivě dlouhodobě vězněn v komunistických vězeních

Uhlíř Václav

(*1867, Očelice +1947)

strojvedoucí, místostarosta Sokola (1902), vlastenec

Tyllich František

(*1909, Veselí n/M. +1972, Veselí n/M.)

syn vlakvedoucího si zvolil povolání učitelské. Roku 1936 dělal ředitele školy v Kozojidkách, do Veselí se vrátil roku 1946. V roce 1967 se stává prvním ředitelem v nově postavené škole na Hutníku. František Tyllich v mládí také hrál fotbal, později fotbalisty trénoval a také byl aktivním hasičem, kde byl náčelníkem Moravsko Slovenské župy

Urbančík Antonín

(*1906, Veselí n/M. +1948, Veselí n/M.)

zakladatel fotografické firmy ve Veselí n/M. Antonínova manželka Božena byla oblíbená švadlena

Uhlířová Libuše

(*1898, Veselí n/M. +1916, Veselí n/M.)

studentka obch. Akademie, odsouzená ke 4 měsícům žaláře za hanobení rakouské kokardy. Krátce po propuštění z vězení zemřela

Urbanec Josef

(*1855)

dlouholetý správce mlýna ve Veselí nad Moravou č. 9

Urbančík Josef

(*1913, Veselí n/M. +1965, Veselí n/M.)

bratr Antonína Urbančíka po jeho smrti převzal fotografickou firmu. Uměl dokonale pracovat s přisvícením portrétů

Václavek Ladislav

(*1890 +1953)

hoteliér na Záložně

Václavek Josef

(*1853 +1923)

mistr na hraběcí úzkokolejce, úředník velkostatku, vynikající včelař, v roce 1904 vyprodukoval 7 metráků medu. S manželkou Margaretou měl 10 dětí, s manželkou Kateřinou měl syna Ctibora

Váverka Bohumil

(*1914, Milokošť +5.10.1945, Blackbushe)

sloužil jako čs. zahraničí voják u RAF. Po ukončení války se podílel na přepravě čs. repatriantů do vlasti. Letoun těsně po startu z letiště Blackbushe havaroval a všichni na palubě zahynuli.

Vajdík Josef

(*1878)

starosta města v letech 1931-1943

Vicenec Dominik

(*1906, Písařov +1968)

svou činnost v našem městě zahájil velkou opravou fary a kostela Andělů strážných. Zřídil rozhlasové zařízení s reproduktory od firmy Phillips, vyčistil prostranství před kostelem. Byl vynikajícím kazatelem, rétorikem. Veselí intenzivně prožívalo jeho promoci s udělením titulu ThDr. Dominik Vicenec měl v plánu na farním dvoře postavit velký kulturní dům s jevištěm a šatnami v podzemí. K realizaci už nedošlo, pan děkan byl z Veselí n/M. roku 1950 odstraněn. Byla to v té době jedna z nejoblíbenějších osobností v našem městě

Večeřa Josef

Vložit letopočet

předseda MěNV 1956-1976

Vitovský Antonín

(*1874 +1957)

rolník, člen Obecního výboru Předměstí Veselí (1913)

Višňovský Jan

Vložit letopočet

předseda MěNV v letech 1953-1954

Všetula Jan

(*1897 +1967)

veselský rodák, jenž dlouhá léta pracoval na Československém konzulátě v Milánu. Krátce zastupoval Československo u Společnosti národů v Ženevě. Sepsal velmi zajímavou Kroniku rodu Všetulů.

Všetula Bartoloměj

(*1902, Zarazice +1989, Veselí n/Mor.)

muzikant, hudební pedagog a kapelník

Weber Gustav

(*19.5.1907)

učitel a později ředitel školy, syn strojníka a hostinského Augustýna Webera

Všetula Karel

(*1906 +1981)

majitel proslulého hotelu Slávie

Zenker Vladimír

(*1907, Ždánice +2001, Veselí n/M.)

rodina učitele Zenkera bydlena roku 1942 v domě Kreikerů (později Pionýrský dům). Vladimír Zenker byl zatčen gestapem 7. prosince 1942, vězněn v Ostravě, Osvětimi a Buchenvwaldu. V Ostravské věznici byl Zenker vězněn s veselany Vítězslavem Lípou a Antonínem Frolkem. Lípa (hrbáček), zahynul v Osvětimi, Frolek byl popraven ve Vratislavi. Vladimír Zenker po velkých útrapách a jen se štěstím se dožil osvobození a vrátil se do Veselí n/M.

Weber Ota

(*1924 +2018)

elektrikář, zakladatel oddílu vodního slalomu ve Veselí nad Moravou

Žádník Rudolf

(*1864 +1951)

řezník a radní ve Veselí nad Moravou

Zubalík Cyril

(*1905, Radějov +1935, Veselí nad Moravou)

první novinář ve Veselí n/M. se narodil v Radějově, v rodině rolníka Jana Zubalíka. Roku 1931 pracoval v tiskárně ve Veselí u Tomáše Gajdy, kde vycházely noviny Moravsko-Slovenská vzájemnost (měsíčník). Cyrilova rodina bydlela v nájmu u Vorálků za mostem. Cyril Zubalík zahynul trochu záhadně, pádem pod vlak

Žák Ludvík

(*1905, Sentice)

učitel a výrazný propagátor včelařství ve Veselí nad Moravou

Žádník František

(*1897 +1968)

podnikatel se dřevem (Beer & Žádník)

Leitgeb Ladislav

(*1920 +2015, Brandýs nad Labem)

pedagog, malíř, absolvent Vysoké školy architektury, obor výtvarná výchova (1949) a Pedagogické fakulty UK Praha, žák M. Salcmana, C. Boudy, K. Lidického. Učitel výtvarné výchovy na střední a vysoké škole v Brandýse nad Labem. Od r. 1972 působil jako docent na katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze, od r. 1982 profesor.

Žižlavský Karel

(*1902)

poslední mlynář ve Veselí n/M., delší dobu dělal předsedu Společenstva mlynářů okresu Uh. Hradiště

Slovák Jiří

(*1947 +2020)

Ing. Jiří Slovák se narodil ve Velké nad Veličkou, žil ve Veselí nad Moravou, kde našel zaměstnání a později v Javorníku. Měl široký záběr zájmů, byl vynikající zpěvák a muzikant, vystupoval s muzikou Martina Hrbáče a také s s hudci vedenými Josefem Peškem. Rád maloval, vystavoval se skupinou Pěti

Imrich Josef

(*8.8. 1932 v Prušánkách, +16. 11. 1993)

fotograf a novinář. Po vystudování Střední průmyslové školy textilní v Prostějově pracoval ve Slezanu ve Veselí nad Moravou. Už v této době se stává dopisovatelem Mladé fronty, Rovnosti a Slovácka, kde později působil jako redaktor. Na počátku 60tých let založil v Hodoníně spolu s dalšími přáteli- fotografy Antonínem Pánkem, Jaromírem Dostálem, Janem Herzánem a Antonínem Večeřou fotoskupinu „IMPULS“, se kterou prezentoval své fotografie na výstavách jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Protože byl novinář, žánrově mu byla nejbližší fotografická reportáž. Významnou částí jeho tvorby byly ale i portréty a krajina. Za své fotografie získal Josef Imrich nespočet ocenění a uznání z našich vrcholných i mezinárodních výstav a soutěží. Práci novináře v redakci Slovácka však musel opustit z politických důvodů v roce 1971. Novou práci našel v propagačním oddělení velické Kordárny. Později, když koupil starou chalupu na Kopánkách v Javorníku, stala se také místem setkávání se starými i novými přáteli, se sousedy i dalšími starousedlíky.

DODATKY

Andrýsek Jan mladší

(*1919, Veselí n/M.)

na Jana Andrýska staří veselani vzpomínají jako na šikovného hokejového brankáře. V roce 1937 odjel Jan na zkušenou do Paříže (hotel Chateeu de Madrid, hotel Regina, Vídeňská cukrárna na Montparnasu). Po návratu domů převzal vedení podniku. Hotel Andrýsek sehrál důležitou roli za II. světové války v odbojovém hnutí Obrana národa. Jan Andrýsek starší a později jeho syn stejného jména se podíleli na odchodu velkého množství vojáků do zahraničí. Andrýskovi poskytovali ubytování celé řadě těchto lidí. Roku 1940 byl Jan Andrýsek mladší zatčen gestapem a následně vězněn na různých místech až do konce války.

Andrýsek Josef

(*1855, Hr. Lhota + ve Veselí n/M.)

Josef Andrýsek, přezdívaný „stařec“, známý šprýmař, který vystřídal řadu povolání - hospodský, povozník, odborník na trhání zubů, obchodník smíšeným zbožím, uhlím, vápnem, zahradník a především znamenitý vyprávěč. Byl také vícekrát ženatý. S jednou z manželek vyženil obchod se smíšeným zbožím v Kozojidkách. Když tento obchod slavnostně otvíral, slíbil prvním zákaznicím nákup zdarma. Přišlo množství kupujících, každý si odnesl pytlík v němž byla pohromadě směs různých produktů, trochu mouky, trochu krup, jeden knoflík a několik hřebíků – zkrátka smíšené zboží. Jeho poslední manželka Juliána byla mladší o 33 let, bral si ji v jednašedesáti letech a manželství to bylo velmi spokojené.

Hábl František

(*1900)

zámecký zahradník, poslední v řadě, který sloužil u Chorinských, zahradníkem vyučil i svého stejnojmenného syna (*1935)

Benedik Antonín

(*1837)

hajný u hraběte Chorinského

Jaroš Alexius

(*1885, Syrovín +1953, Veselí n/M.)

rolník, čelný představitel strany lidové ve Veselí nad Moravou

Hromadová Marie

(*1903 +1981)

oblíbená pani učitelka

Pavlíček Václav

(*1873 +1938)

lékárník ve Veselí nad Moravou (1900)

Majkut Myron

(*1926, Veselí n/M. +20.2.2018, Koplotovce, Slovensko)

MUDr. Myron Majkut se narodil v domě mezi dvěmi hospodami, mezi Kreikerovým hostincem a tzv. „Nebíčkem“ (hospodský Grund). Patřil spolu se Slávkem Jakubíčkem k zakládajícím členům Slováckého krůžku ve Veselí nad Moravou. Krátce po roce 1945 primášoval Miron Majkut cimbálce ve složení: Josef Jakubíček-basa, Slávek Jakubíček-cimbál, Karel Proisl-kontry, Procházka-klarinet. Později hrál dlouhé léta v cimbálce Jury Petra.