Barvíři
Když se řekne modrotisk, většině lidí se vybaví modrotisková dílna ÚLUV ve Strážnici. Že by modrotisk mohl být spojen taky s Veselím nad Moravou, to napadne málokoho, a přece je to tak, a možná nescházelo mnoho a ta modrotisková dílna mohla být zřízená ve Veselí. Roku 1953 totiž Ing. Vladimír Bouček usiloval o vzkříšení tohoto starého řemesla a rozhodně o dílně ve Veselí věděl. Ve Veselí se nacházela zrušená modrotisková dílna Josefa Gerstbergera, ve Strážnici dílna Františka Jocha, pro kterou se Bouček nakonec rozhodl.
Gersbergerova dílna ve Veselí se nacházela v domě č. 239/152, na Hlavní třídě, naproti Karlově ulici a barvířů se v této dílně vystřídalo hned několik. Prvním zde doloženým barvířským mistrem byl roku 1857 Matouš Stuška (*1811 +1877). Roku 1866 zde působil Ignác Hanák (*1836 +1881), který se barvířem vyučil u svého otce. Ignácův syn František (*1863), byl chvíli barvířem v Koryčanech, roku 1887 usiloval ve Veselí o hostinskou koncesi, kterou však nedostal.
Roku 1890 začal v tomto domě tisknout modrotisk Hugo Dlabal (*1863 +1903), jehož příbuzní se barvířství věnovali v proslulé dílně v Uh. Brodě, kde se zachovalo unikátní šestimetrové kolo barvířského mandlu. Rodina Hugo Dlabala bydlela v Chaloupkách č. 285. Když Hugovi zemřela první manželka Žofie, vzal si její sestru Františku Šrámkovou. On sám umírá po úrazu roku 1903. Františka Dlabalová také zemřela předčasně o pět let později, a tak se o tři sirotky postarala Františčina sestra Anna. Po smrti Hugo Dlabala v dílně bez povolení barvil látky Alois Kubíček, než jej udal jiný barvíř z Veselí.
Dalším barvířským mistrem byl Alois Tichý (*1868+1940), působící v tomto domě 30 let, který barvířskému řemeslu vyučil i své dva syny, Jaroslava a Ladislava. Posledním mistrem vyrábějícím v domě modrotisk byl Josef Gerstberger (*1899 +1977), jenž byl nucen výrobu ukončit roku 1953. Josef Gerstberger také vyučil svého bratrance Františka Jocha ze Strážnice (Františkova matka Anna, byla sestrou Josefa Gerstbergera). Dům č. 239/152 byl zbořen po roce 1982.
Dalším barvířem byl Leopold Vaněček (*1859), který měl roku 1885 nejdřív dílnu na Rybníčku č. 56, později se přestěhoval na náměstí do domu č. 8. Tuto dílnu převzal roku 1904 Antonín Martykán (*1881), narozený v Uherském Ostrohu, který zde barvil látky až do června 1910, kdy svou živnost přestěhoval na Předměstí do domu č. 18/139. V tomto domě byla dříve stará škola, později továrna na ohýbané židle firmy Brief. Barvířská dílna se nacházela na břehu řeky Moravy. V místnosti se nacházel mandl na ruční pohon, dvě kádě pro barvení indigem a tiskací stůl. Na dvoře byl kotel pro vaření barev, několik vybarvovacích kádí na barvení a moření plátna. Přímo na břehu stála sušárna. V horní části dvora se nacházela studna s pitnou vodou, u břehu v dolní části byla studna s vodou užitkovou. Antonín Martykán vyučil barvířem také svého syna Jaroslava (*1906), ten se však živil autodopravou. Po skončení činnosti dílny Martykánův soused, lékárník Kytlica, převzal modrotiskové formy do Městského muzea.
Od roku 1885 působily tedy ve Veselí souběžně dvě modrotiskové dílny, předměstská dílna v domě č. 239 a dílna Vaněčkova na Rybníčku č. 56, od roku 1904 též dílna Antonína Martykána (ukončení provozu v dílně Martykána není známo).
Modrotisk
Modrotisk je tradiční technika barvení tkanin. Při její výrobě se používá starobylé techniky pocházející z Číny. Plátno utkané původně ze lnu, později z bavlny se nejprve naškrobí, usuší a vymandluje. Na takto připravenou tkaninu se dřevěnou formou nanáší pomocí formy kaučuková rezerva. Vzory nejstarších forem byly vyřezány pouze do dřeva a byly proto hrubší. V průběhu 19. století se začaly obohacovat o jemnější motivy, takže řezba byla doplňována různými nýtky, plíšky a hřebíčky z mosazi. Poté se ponořuje do barvícího indigového roztoku, kdy svou charakteristickou barvu získává až oxidací na vzduchu po vytažení.
František Hanák (*1863), barvíř ve Veselí nad Moravou
Kolo mandlu z barvířské dílny rodiny Dlabalovy z Uh. Brodu mělo průměr 6 m
První manželka Huga Dlabala, Žofie, zemřela 1898
Mistr barvíř Hugo Dlabal s druhou manželkou Františkou, dcerou Jiřího Šrámka
Hugo Dlabal s první dcerou Bohumilou, která se narodila ve Veselí 1894
Hugo Dlabal patřil k výrazným osobnostem města Veselí. Aktivně pracoval především v Besedě Svatopluk, kde roku 1901 dělal předsedu. Pomáhal zejména při organizování divadelních představení v tenkrát nově postaveném velkém sále Záložny. Divadelní představení Besedy Svatopluk z let 1900-1902: Jedenácté přikázání, Kříž u potoka, Paličova dcera, Zvíkovský rarášek, Třetí zvonění, Maryša.
Dcera Huga Dlabala, Bohumila.
Děti Hugo Dlabala, Bohumila, Zdenek a nejmladší Vladimír. Po smrti rodičů je vychovala jejich teta Anna Šrámková, dcera Jiřího Šrámka, kožešníka z Uh. Brodu.
Čtyři dcery kožešnického mistra Jiřího Šrámka - Žofie, Marie, Anna a Františka. Zprava stojí nejstarší Žofie, která byla první manželkou Hugo Dlabala. Zleva sedí Anna Šrámková, která po smrti Huga, Žofie a Františky Dlabolových vychovala jejich děti - Bohumilu, Zdenka a Vladimíra.
Kožešnický mistr Jiří Šrámek bydlel v Uh. Brodě v domě č. 183, později v č. 157. Jeho nejstarší dcera Žofie, která byla dámská krejčová, se provdala za barvíře Huga Dlabala. Když roku 1898 zemřela, Dlabal si vzal za manželku její sestru Františku. Hugo Dlabal zemřel 1903, jeho druhá manželka Františka zemřela 1908. Jejich tři děti vychovala Anna Šrámková (*1873), dámská krejčová v Uh. Brodě č. 157.
Oldřich Tichý (*12.7.1916), syn barvířského mistra Aloise Tichého
Na mapě je zvýrazněna barvířská dílna na dvoře domu č. 152
Dům č. 239 v roce 1915
Dům v levé části snímku patřil Gustavu Pohlovi. Vpravo část domu s barvířskou dílnou (rok 1931)
Plán barvířské dílny z roku 1910. SOkA UH, fond OÚUH, č. 574, k. 683, č.j. 9110
Fotografický záběr od souseda, pekaře Neorala. Za zdí se nachází Oldřich Tichý (*1916), a za ním je patrná konstrukce sušárny pro barvené látky. Na pekařské bryčce je Josef Neoral (*1920).
Zprava řeznictví Josefa Tašla, pekařství Neoral a barvíř Alois Tichý
Uprostřed dům č. 152 dne 12. 3. 1982. Demolice domu č. 150 (pekař Neoral)
Josef Gerstberger (*1899 +1977), barvíř ve Veselí nad Moravou a ve Strážnici.
Fotografie Josefa Gersbergera laskavě poskytl pan Sáva Joch, Strážnický modrotisk
Josef Gerstberger se barvířem vyučil u Cyrila Jocha ve Strážnici, a sám zase vyučil Františka Jocha, syna Cyrila Jocha
V roce 1953 skončil modrotisk ve Veselí nad Moravou
Modrotisková forma
Rodina Cyrila Jocha. Ten se narodil v Žeravinách 1880, první dílnu měl v Hroznové Lhotě, potom si vzal za manželku Annu Gerstbergerovou a provozoval ve Strážnici modrotisk. Vyučil barvířem Josefa Gerstbergera.
Antonín Martykán měl v roce 1909 také pobočný obchod v Uh. Ostrohu č. 363
Plán barvířské dílny Antonína Martykána z roku 1910
Na náměstí v domě č. 8 byla od roku 1899 modrotisková dílna Leopolda Vaníčka, později zde barvil plátno Antonín Martykán
V popředí s trubkou pochoduje Ludvík Čech, v pozadí zleva dům č. 18/139 (po roce 1930), ve kterém měl modrotiskovou dílnu Antonín Martykán.
Veselští barvíři
| Barvíř | od roku |
| Matouš Stuška (*18.9.1811 +1877), č. 239 | 1857 |
| František Hanák (*28.3. 1808) | 1866 |
| Ignác Hanák (*1836 +1881), č. 239 | |
František Hanák (*1863), č. 239 | |
| Hugo Dlabala (*1863 +1903), č. 239 | 1890 |
| Alois Kubíček, č. 239 | 1908 |
| Alois Tichý (*1868 +1940), č. 239 | 1910 |
Jaroslav Tichý (*1903), č. 239 | |
Ladislav Tichý (*1904), učeň barvířský | |
| Josef Gerstberger (*1889 +1977), č. 239 | 1938 |
| Leopold Vaněček (*1859), č. 56, č. 8 | 1885 |
| Antonín Martykán (*1881 +1949), č. 8, č. 18/139 | 1904 |
Jaroslav Martykán (*1906), č. 139 |
Modrotiskovou dílnu ve Strážnici vybudoval v roce 1906 Cyril Joch (30.5.1880), pocházející z blízkých Žeravin, Spolu s manželkou Annou, rozenou Gerstbergerovou, zřídili dílnu v dome č. 697. Anna Gerstbergerová byla dcerou zámeckého ponocného Františka Gerstbergera a příbuznou Josefa Gerstbergera, modrotiskaře ve Veselí nad Moravou, Cyril Joch zemřel v roce 1924 a dílnu po něm později převzal jeho syn František, který se vyučil modrotiskařem u Josefa Gerstbergera. Ten po nuceném uzavření své dílny ve Veselí (1953), nastoupil roku 1957 do modrotiskové dílny ÚLUV ve Strážnici, kde pracoval až do důchodu (1970)
Bratranci František Joch (*1910), a Josef Gerstberger (*1899), v dílně ve Strážnici
Modrotisková forma z Městského muzea ve Veselí nad Moravou
