ČECH FRANTIŠEK REŽISÉR

Čechům patřil v Rybářích vedle domu číslo 71, také vedlejší dům č. 72, v němž se roku 1867 narodil rolník a včelař Jan Čech. Tento Jan Čech opustil rodný dům a koupil si od potomků mlynáře Mollíka dům s rozsáhlým pozemkem na Benátkách. Zde později zřizuje proslulou pálenici. Tato měla část na přepalování v přední části domu, kam se destilát musel přenášet. Pravidelně zde pálil hrabě Chorinský, vždy měl zamluvený celý den. V domě u Čechů také bydlel malíř Ludvík Ehrenhaft, který často skicoval zákazníky pálenice. V Sudomírkách ještě byla druhá pálenice u Grabců, ale pálenice u Čechů byla proslulejší. V dubnu 1945 byla značně poškozena ustupující německou armádou, při odstřelení mostu ns Benátky.. Ludvík Čech v roce 1948 postavil dům nový. Když v roce 1951 Ludvík Čech zemřel, starala se o provoz pálenice jeho manželka Marie. Poslední pálení na Benátkách bylo v roce 1962.

František Čech studoval gymnázium ve Strážnici, poté nastoupil do salesiánské kongregace v Brně-Žabovřeskách, kde také započal jeho zájem o divadlo. V letech 1948 – 50 působil jako vychovatel a katecheta. V dubnu 1950 byl kněžský seminář násilně zrušen a František byl internován do Oseku u Duchcova. Vojenskou službu prodělal u pomocných technických praporů (PTP). Poté pracoval na různých stavbách a v dolech, například v dole Dukla v Dolní Suché u Ostravy, kde začal spolupracovat s ochotníky. Profese havíře mu otevřela cestu ke studiu na AMU v Praze, kde v letech 1955-59 vystudoval divadelní režii.

Profesionální dráhu zahájil na jaře 1959, kdy ho přizval Ivan Vyskočil do nově založeného Divadla Na zábradlí; režíroval tam dvě hry. Po krátkém hostování v divadle v Benešově, nastoupil jako režisér v Městském divadle Příbram. Roku 1960 se oženil s Brigitou Hertlovou, lektorkou a překladatelkou, se kterou se 1961 přestěhoval do rodného města. To už měl angažmá ve Slováckém divadle v Uh. Hradišti. V letech 1964-67 působil v ostravském Divadle Petra Bezruče. Krátce působil v Šumpe-rku a v Uh. Hradišti, načež přijal funkci uměleckého šéfa souboru v Českém Těšíně (1973-75). Poté se vrátil natrvalo do Šumperku, kde působil do roku 1988.

Tvůrčích vrcholů dosáhl při inscenování dramatiky z rodného Slovácka: v baladicky pojatých inscenacích Maryša (Ostrava, 1966, Šumperk, 1968) a Gazdina roba (Šumperk, 1978) i v emocionálně vystavěné Její pastorkyni (Šumperk, 1971, Český Těšín, 1975, Šumperk, 1988). Nastudování veselohry Ženský zákon v převodu do slováckého nářečí vyniklo hravostí, improvizační lehkostí a výrazovou autentičností (Šumperk, 1972, Ostrava, 1987, Olomouc, 1991). Tylovy hry se snažil oprostit od sentimentálně vlasteneckého ladění. Opakovaně inscenoval Jiráskovu Lucernu. Měl cit pro ruské klasiky. Jedním z posledních titulů byla podnětná inscenace Leskovovy Lady Macbeth Mcenského újezdu (1988) a v pohostinské inscenaci Torzo nastudoval v olomouckém Studiu Forum autorskou koláž o životě a díle Sergeje Jesenina.

V Šumperku uvedl na jeviště dříve zakazovanou hru Heleny Albertové Letní kino Život i velkoryse koncipovanou montáž z Goetheho Fausta a textů lidových loutká-řů (Faustiáda). Přitahovaly ho také lidové barokní hry. Připravil vlastní montáž biblických textů Betlém. Mezi Č. inscenace patřily i pohádkové tituly, jež považoval za programovou součást divadla. V Severomoravském divadle Šumperk inicioval pravidelné přehlídky tvorby pro děti Divadlo dětem. Podněty z oblasti dětského divadla a klubové tvorby uplatňoval ve Svazu českých dramatických umělců. Zasloužil se o konání dílny studia Forum, Týdne netradičního divadla v Ostravě, stál u zrodu přehlídek studiové a klubové tvorby Divadelní mládí.

Po 1968 byl František Čech pod stálým dohledem Státní bezpečnosti. Nemohl rozvíjet svobodně svou představu divadla ani otevřeně projevit svůj pevný katolický postoj.

V roce 2008 vydala Univerzita Palackého knihu Tatjany Lazorčákové František Čech 1928 - 1995

Zdroj: Tatjana Lazorčáková

ČECH FRANTIŠEK REŽISÉR

Veselí historické

Zůstaňte s námi