Chaloupky 11

Zprava dům č. 409/631. Tento dům roku 1868 postavil kloboučník František Hostýnek (pohled z ulice z roku 1926, kdy v domě bydlel obuvník Tomáš Mika). Rodina Hostýnkova zde působila přes padesát let. Kloboučnickým mistrem byl také Františkův syn Jiří, který zemřel mladý, v pouhých 41 letech. Jeho manželka, vdova Rozárie, se provdala za tovaryše pracujícího v jejich dílně, Ferdinanda Sršně. Z tohoto manželství se dne 25. února 1890 narodil syn, který dostal jméno po otci, tedy Ferdinand. Tento Ferdinand se pod jménem Fred Sersen prosadil v Hollywoodu. Za specielní efekty získal dva filmové Oskary. Více na: www.veselihistoricke.cz/fred-metodej-sersen

Zedník Petr Melichárek se přiženil do Chaloupek č. 397, když si vzal dceru zde bydlícího Josefa Komínka. Měl tři syny, nejstaršího Františka, Jana a nejmladšího Rudolfa. (Jan Melichárek provozoval dílnu na cementové zboží, od roku 1927 na č. 657, později na č. 1002).

Rudolf byl nejprve v učení u zámečníka Ludvíka Čerešňáka, poté se vyučil stolařem a dílnu si zřídil přímo v domě v Chaloupkách roku 1935. Vedlo se mu asi dobře, protože investoval do opravy domku a dům od rodičů koupil. Byl aktivní v KSČ, což se mu stalo osudným. 7. 3. 1942 byl zatčen gestapem a uvězněn v Kaunicových kolejích, krutě bit. Jak uvádí v dopisu jeho spoluvězeň Alois Gerák z Vážan č. 12 (dopis ze dne 6/X 1945), jeho straničtí partneři celou vinu hodili na něho. Šlo o sbírku peněz pro rodiny zatčených a o peníze na odboj a ilegální činnost. Rudolf Melichárek byl 26. 11. převezen do Vroclavy, kde pracoval ve stolárně a čekal na soud, který proběhl 4. 5. 1943. Z vězení v Brně odeslal 7 korespondenčních lístků a 1 dopis, z Vroclavy se dochovalo 9 dopisů adresovaných jeho ženě Růženě, rozené Podlucké z Lipova.

Z dopisu z 25. dubna 1943:

„Dnes Ti píši naposled jako vyšetřovanec. Jak budu Ti psáti příště? Měl jsem dnes sen, byl jsem v Lipově a Ty jsi se na mě smála a ukazovala jsi mě ohromné koblihy. Byla tam i Tvoje matka a otec. Vzpomínám na ně. Dej Bůh, aby se mě ten sen vyplnil....

....Mám jen jedno přání. Jednou se vrátit a žít znovu takovým životem, abych Tobě, má drahá mohl dokázat, že je to jiný Rudek, než ten, který před 14 měsíci od Tebe odešel. Modli se, moje nejdražší, buď statečná a pros Boha, aby stál při mě. 4 května jdu k soudu....“

Z dopisu z 10. července 1943:

„...Obíráš třešně, ty jsem už dvě léta ani neviděl. Třešńové gulky a trnkové! Až je mě špatně, když si na to vzpomenu. Mnohdy v noci myslím, že slyším Pozora. Ale Pozor to není!...

Poslední dopis odeslal Rudolf Melichárek své manželce Růženě 17. srpna 1943, kdy byl večer v půl sedmé popraven. V dopise viní ze svého osudu Frantu K. Píše, že věří ve spravedlnost Boží, té že neuteče.

Růžena Melichárková se již znovu neprovdala. Roku 1958 se stěhuje z Chaloupek na Rybníček do domku č. 76, který kupuje od Augustína Blažka.