CHALOUPKY Č. 36

Chaloupky, blok II. č. 36, (dům měl 6 sousedů)

1777 Martin Fianta, manželka Anna, dcera Marie (*1777)

1777 Matouš Požárek, manželka Alžběta, dcera Barbora (*1777 +1780 na č.20)

1797 Martin Čápek, domkař, manželka Barbora (+1805, 43 let, dcera Martina Keraka), dříve č. 56, dcera Marina (*1797 +1803), Anna (*+1799), Alžběta (*1800), Kateřina (*+1805), syn Josef (*+1803), najednou zemřela matka s dcerou Kateřinou, 1805

1801 Matouš Váverka, domkář, manželka Alžběta (dcera Johana Vincůrka), dcera Marina (*1801 +1804), syn Jakub (*1804 +1806)

1813 Fabián Kaláb, manželka Alžběta (dcera Tomáše Bzeneckého), Kateřina (*1813 +1814)

1813 Johan Vincůrek (+1814, 48 let), domkář, manželka Alžběta (*1771 +1838, dcera Jiřího Lagy), porodní babka (1832), dcera Anna (*1813 +1815)

1826 Anton Bzenecký, manželka Kateřina (dcera Johana Vincůrka), syn Matyáš (*+1826)

1827 a) Alžběta Vincůrková (část severní-pekárna)

b) Johan Kostka (+1869, 70 let), domkář, manželka Alžběta (dcera Martina Čápka), dcera Barbora (*1828 +1829), Kateřina (*1830), Anna (*1832), Marina (*1834), Alžběta (*1835), syn Bartoloměj (*1829), Anton (*+1838)

1857 a1) Kašpar Vincůrek (*1834), matka Anna (*1809)

a2) Kateřina Kozumplíková (*1791)

b1) Johan Kostka (*1802), manželka Alžběta (*1801, dcera Martina Čápka), dcera Kateřina (*1830), Mariána (*1853), syn Johan (*1857)

b2) Martin Kuriviál (*1820 +1877, syn Pavla Kuriviála z Veselí), zedník, manž. Anna (*1832, dcera Johana Kostky), syn Tomáš (*1857)

1876 Matouš Horák, domkář v Milokošti (syn Jana H. z Mil.), manželka Mariána (roz. Malůšová z Ostrohu)

1880 a) Marie Horáková (*1846), syn Martin (*1868), Anna Vincůrková (*1808), výměnkářka 1 kráva

b) Martin Tomčala (*1853, syn Pavla T. ze Sůchova), manželka Barbora (*1859, roz. Kostková), syn František (*1876 +1885), Alžběta Kostková (*1801 +1883), Kateřina (*1830)

1881 Florián Ratúský, podruh (z Domanína), manželka Anna (dcera Václava Kožely), syn Antonín (*1881 +1882)

1900 Martin Horák (*1868, syn Matouše), manželka Anežka (*1874, dcera Jiřího Matušky) č. 48), syn Jan (*10.7.1893, odd. 18.5.1920 s Marií Rejnkovou v Podskalí v Praze), legionář ruský a francouzský, Ondřej (*1897), dcera Marie (*1894), Antonie (*1899), stařenka Marie Čápková (*1845) 2 krávy, 10 vepřů

1902 Jan Kočiš (*1874), pokrývač, manželka Apolonie (*1878), dcera Marie (*1902)

1910 Dům vlastní Františka Míšková

Ignác Balcárek (*1882), manželka Kateřina (*1885), syn Josef (*1909), dcera Kateřina (*1910), Anna Trachtulcová (*1838)

1921 Jakub Mrkva (*1885 +1940), podomní obchodník, manželka Františka (*1887, Sojáčková), syn Ferdinand (*1912), roku 1934 je Ferdinand Mrkva pekařem v Uh. Ostrohu č. 189, František (*1928), dcera Amalie (*1914), Marie (*1918), Jarmila (*1923), Františka (*1924), bratr Matěj (*1901)

1925 Cyril Trachtulec (*1899 +1962), pekař, vyučený u pekaře Aloise Cveka v letech 1921-23, manželka Matylda (*1895 +1984, roz. Cveková), syn František (*1923 +1991), dcera Anna (*1920 +1976, provd. Trojková), Emilie (*1922 +1979, provd. Ostravská), Růžena (*1925 +2012, provd. Sporyszová), Věra (*1927, provd. Durďáková)

1931 Bernard Konečný (*2.10.1897, Olšany), vyučený pekař, žádá 17.3. 1931 o živnost pekařskou. Dnem 1.6.1931 v Milokošti s pečením končí a odchází do Miškovic č. 102.

1932 Josef Čagánek, pekař, syn Stanislav (*1924)

Od 4. 7.1932, žádá o živnost pekařskou Antonín Kozina (*12. 1.1908 v Hodonicích)

14.6.1933 Antonín Kozina ohlašuje pobočný závod pekařský v Lideřovicích č. 75

1933 Dne 18. prosince 1933 koupil pekař Cyril Trachtulec a jeho manželka Matylda, od Františky Mrkvové domek č. 36.

1938 Marie Trachtulcová (*1862 +1938, sešlost věkem, rozená Podskalská)

1941 Svatba (říjen). Ladislav Ostravský (*23.1.1921), si bere Emilii Trachtulcovou (*29.4.1922). Manželům se narodily dcery: Emilie (*1.3.1942), Ladislava (*14.8.1947), Věra, (*26.10.1949), Pavla (*13.5.1960)

1945 Těsně před koncem války, někdy v dubnu se na dvůr pekárny nastěhovali němečtí vojáci, postavili si zde stan. Trachtulcovi vzpomínali že si v peci upekli buchty a když je nesli dvorem Němci buchty chtěli. Část jim Trachtulcovi dali a Němci jim zase dali pečené maso.

Zrovna při osvobozovacích bojích Milokoště začali porodní bolesti u Emilie Ostravské. Protože babka Hauptmanová nebyla k zastižení, vydali se manželé Ostravští pěšky do Ostrohu, ale přišli jen do pískové jamy za potokem Svodnicí. Spustila se silná palba a oni se museli vrátit zpět. Nakonec se Emilie do Ostrohu dostala za pomoci svého bratra, Franty Trachtulce, děťátko bohužel při porodu zemřelo. Bylo to 25.dubna 1945. V ten den zemřela v Milokošti po zásahu střepiny granátu také Marie Zajíčková z čísla 21.

1950 V roce 1950 byl nucen Cyril Trachtulec se vzdát živnosti pekařské ve prospěch družstva Slovácká svépomoc v Hodoníně. Pod tímto družstvem pekl Cyril Trachtulec a také jeho syn František, až do roku 1958.

1970 Matylda Trachtulcová (*1895 +1984)

Dům v milokošťských Chaloupkách byl ojedinělý, poněvadž se kolem něj nacházelo dalších 6 domků, které s ním sousedily. Jižní hranici domu tvořil malý vodní kanál, později uzavřen do betonového potrubí. Vlastní stavení se skládalo z obytné části, která byla starší a jejíž podlaha byla pod úrovní terénu na dvoře. Při každém větším dešti bylo třeba utěsnit dveře na dvůr, jinak nastala uvnitř potopa. Na tuto část navazovala pekařská dílna s pecí a s tzv. „magacínem“. Pekárna byla nepravidelného půdorysu, s mohutnou střechou, krytou šifrem (břidlicí).

Posledním pekařem v Milokošti byl František Trachtulec (*1923). Vzpomínka jeho neteře: Strýc Franta nasázel do pece chleba, vzal kolo, posadil mně na štanglu a spolu s kožkařem Čápkem jsme se odjeli koupat k „Viťáku“. Zde mně vysadil za krk, přikázal, abych se pořádně držela a přeplaval se mou za krkem řeku Moravu a zase zpět k „Viťáku“. Stařeček, Cyril Trachtulec, pékl chleba pro dědinu a okolí. Také pekl chleba i lidem, kteří si těsto na chleba zamísili doma a na tragači ho ve slaměnce přivezli do pekárny upéct. Každý večer v deset hodin bylo třeba zamísit těsto, nechat jej vykynout. Těsto se potom odvážilo dalo do slaměnek a nechalo znovu kynout. Stávalo se velmi brzo ráno, nebo často ještě v noci a bylo třeba řádně vytopit pec dřevem. Žhavé uhlíky se potom musely vyhrabat, pec se vymetla a začal se sázet chleba. Stařenka nosila chleba ve slaměnkách stařečkovi který stál před pecí v tzv. „pekle“ a vyklápěl těsto na lopatu s dlouhou štanglou a sázel do pece. Potom kulatým okýnkem sledoval jak se chleba peče. Nakonec chleba vytáhl z pece, potřel vodou (vyštrajchoval). Upečený chleba měl krásnou barvu, leskl se a krásně voněl. Byla to pochoutka sama o sobě, nemusel být ani ničím namastěný, a byl dobrý i za dva dny. Stařeček taky pekl koláčky na svatby. To se sešlo v pekárně spousta žen a chystaly koláčky na plechy a pekly a vyprávěly a zpívaly a bylo v pekárně veselo. Hospodyňky si půjčovaly od stařečka plechy a na každé svátky jako například na Velikonoce, Vánoce i na hody, si doma připravily koláčky a na tragači je potom odvezly do pekárny upéct. Ráno si lidé chodili kupovat čerstvý chleba. Často si lidé kupovali chleba na dluh, který někdy zaplatili, ale někdy také ne.

Stařenka vždycky zabalila do bílé plachetky dvě štrycle, vložila do hnědé tašky a stařeček jel na kole do Veselí k panu doktorovi Suchému, který byl stařečkův kamarád z války. Za pěkného počasí jsem několikrát jako malá jela pod štanglů, na velkém stařečkovém kole, já, až k panu doktorovi. Vždycky jsem dostala na zpáteční cestu nějaký mls. Druhým spolubojovníkem z války byl Alois Holomek. Ten přišel vždy na svátek Cyrilka dědovy zahrát na harmoniku, všichni muži z rodiny krásně zpívali.

Každou sobotu po obědě, se stařeček umyl pod pumpou, oblékl si pumpky, bílou košili, dal si chleba do koše, koš si dal na záda, mně posadil na štanglu a jel na kole do Ostrohu do hospody. U stařečků se zastavovali dráteníci a sklenáři, kteří chodili po dědinách. Sklenáři zasklívali rozbitá okna a dráteníci drátovali rozbité kameninové nádobí a flikovali hrnce, které protékaly. Dráteníci a sklenáři vyprávěli, co bylo nového ve světě a spávali u stařečků na půdě a dostali i chleba. Kromě pekárny, byly v dědině dva obchody, dvě řeznictví, dvě hospody a škola. Bylo po válce já sem byla malá, lidé chodili bosky a zalátaní. Oblečení a boty se dědily. Byla jsem do pěti let jedináček a moc jsem si přála mít sourozence. Vzpomínám na porodní babku, která jezdila na kole. Vzadu n nosiči si vždy vozila podlouhlý kufřík. Já jsem si myslela, že porodní babka vozí děti v kufříku, takže jako malá jsem za ní běhala a otavovala ji, kdy mi přiveze sourozence. Nakonec jsem se dočkala, narodila se sestřička a pak další. Spokojená jsem byla jenom chviličku. Musela jsem se o ně starat, ztratila jsem volnost. Musela jsem s nimi chodit na procházky, hlídat je a start se o ně. Když jsem šla do první třídy, bylo po válce a ničeho nebylo. Musela jsem si vypůjčit starou učebnici, ze které jsem se učila písmenka a tabulku, která nešla koupit. Sešity tenkrát nebyly. Tabulka byla břidlicová v dřevěném rámu, z jedné strany byly linky. Psalo se kamínkem, hadříkem se to dalo smazat. Potom přišla komunistická doba. Stařečkovu pekárnu znárodnili, stejně jako i obchody, hospody i řeznictví. Všichni pracovali ve svém, ale nebylo to již jejich a museli dělat to, co jim soudruzi přikázali. Zavřeli jednu hospodu, jeden obchod i jedno řeznictví. Lidé museli vstupovat do JZD, ale oni nechtěli. Hlavně se nechtěli loučit se svým dobytkem, který jakoby patřil do rodiny. Každá kráva měla jméno, uměla nejen tahat vůz, ale dávala také mléko. Taky si pamatuji na sobotu roku 1953, to byla měnová reforma. Ten kdo si našetřil nějaké peníze, tak o ně přišel.

Když jsem vyrostla ráda jsem chodila s velkou partou kamarádů na zábavy, do zámeckého parku ve Veselí, zábavy i plesy také bývaly v hospodách. Vzpomínám na Májovou zábavu která se konala v Milokošti. V ten den moc pršelo a jeden mladík z Kunovic jel na motorce Jawa 250. Kvůli dešti musel zastavit, aby zcela nepromokl. No a tak jsem se seznámila na 1. máje s mým manželem.

CHALOUPKY Č. 36

Veselí historické

Zůstaňte s námi