Je zajímavé, že na počátku této dřevařské firmy dřevo vůbec nebylo. Roku 1901 postavila firma Hahn a Beer parní čističku ječmene. Táto pětipodlažní budova s vysokým komínem stála nedaleko železniční stanice, byla dominantou okolí. Čištění ječmene bylo sezónní záležitostí. Aby firma Hahn a Beer lépe využila kapacitu parního stroje, umožnila pohon také vedle stojící pile patřící Adolfu Rosenblattovi (zeť Ignáce Beera). V průběhu I. světové války čistička ječmene zanikla, zůstala jen Rosenblattova pila.
Někdy v tu dobu se také v ruském zajetí potkávají dva veselani, kteří plánují společné podnikání. Gustav Beer a František Žádník byli dost rozdílní. Ten první byl malý, druhý vysoký, Gustav byl starší o čtrnáct let, byl synem bohatého židovského podnikatele. František byl synem řeznického mistra, který postavením nového domu se na dlouhá léta zadlužil. Společné měli jen to, že ani jeden z nich nic nevěděl o předmětu svého podnikání, o dřevu. Nový podnik vznikl 1. ledna 1919, když od Adolfa Rosenblatta koupili za 47 tisíc korun jeho dřevařskou firmu, která zaměstnávala 15 dělníků.Všechno bylo pro ně nové, vše o dřevě se teprve učili. Počátky byly těžké a když se jim začalo trochu dařit přišel na jaře roku 1921 velký požár, druhý větší požár vypukl roku 1925. Začínali znovu, znovu se zadlužili, postavili však novou železobetonovou stolárnu a také nový komín vysoký 30 m. Na pile řezali výhradně listovou kulatinu, především jasan, dub, buk, topol, olši, jen výjimečně také jehličnatou kulatinu. Začali s výrobou oken, dveří, vrat, později také s bytovým nábytkem, který expedovaly také do Německa, Belgie a Holandska. V roce 1928 se firma začala specializovat na výrobu drobného nábytku. Vyráběli křesla, pohovky, židle, stoly a stolky. V podniku pracovalo 52 zaměstnanců. O výrobu se staral František Žádník, obchodní záležitosti měl v náplni práce Gustav Beer, který stále někde cestoval. Ročně nakoupil až 20 000 kubíků kulatiny. Podnik byl velmi úspěšný. V roce 1938 firma splatila poslední dluh, v té době zaměstnávala 98 zaměstnanců, její obrat činil 6,5 milionu korun. V tomto roce začali vyrábět bedničky a skříňky pro Ministerstvo národní obrany.
Roku 1939 musel z podniku odejít Gustav Beer, a do podnik nastoupil německý správce Ernst Reschke. Nacistickou persekuci nepřežil ani Gustav Beer, ani jeho manželka Berta se syny Leošem a Hanušem.
Po skončení druhé světové války vznikla firma František Žádník parní pila a obchod dřevem ve Veselí nad Moravou. V únoru 1948 byl podnik znárodněn a zařazen pod n.p. Moravskoslezské pily, Šumperk, později n.p. Valašské pily, Valašské Meziříčí a od roku 1960 to byl n.p. UP závody Bučovice. Výroba tohoto závodu byla ukončena v roce 1989.
František Žádník (*1897), se seznámil s Gustavem Beerem (*1883), v ruském zajetí
Čističku a sušičku ječmene postavila firma Hahn & Beer. Jednalo se o Samuela Hahna a bratry Emanuela a Ignáce Beery. Ignác Beer byl otcem Gustava Beera a také dcery Flory, která se provdala za Adolfa Rosenblatta
V pozadí bývalá čistička ječmene, v popředí areál firmy Beer a Žádník roku 1920
V pozadí bývalá čistička ječmene a před ní nově postavená pilnice
Manipulace jasanových fošen, 1936
Zaměstnanci firmy Beer a Žádník. první zleva Jan Dobeš, třetí zleva vzadu Karel Krepčík. V pozadí budovy Dvora
Kulatina čeká na zpracování. Uprostřed s kladivem František Gazárek
Zprava stojí Karel Krepčík, třetí zprava Jan Dobeš
Uprostřed s kožešinovým límcem František Žádník, první zprava Karel Krepčík, druhý zleva stojí František Gazárek
Firma Beer & Žádník, 1936
Únor 1953
Vykládka kulatiny z vagónu
Budova továrny UP před zbořením v únoru 2010
Na místě bývalé továrny Beer & Žádník bylo roku 2011 postaveno nákupní centrum Kaufland.
Vladimír Groš