HOSPODY V ZARAZICÍCH

Hospody tady byly aby poskytly poutníkovi osvěžení, občerstvení, azyl proti nepohodě. Hlavně ve starších dobách, kdy se cestovalo pěšky, popřípadě koňmo byl hostinec vítaným zařízením k přenocování a načerpání nových sil před další cestou. Ovšem návštěvu šenku vyhledával také místní občan, především aby uhasil žízeň, ale také aby se dozvěděl poslední novinky jak z nejbližšího okolí, tak také ze světa. Hostinec byl také vhodným zdrojem ekonomického zisku, proto také vrchnost vlastnila několik podniků jež propachtovávala nájemcům za určitý poplatek. Šlechta měla také zajištěný odbyt jak pro své víno, pivo i napálenou kořalu. Díky písemné smlouvě z roku 1754 se dovídáme, že hrabě Chorinský v tomto roku propachtoval Panskou hospodu v Zarazicích Vítu Petrželkovi. Informace o dalších hostincích hlavně z přelomu 19. a 20. století máme díky zápisům okresního hejtmanství v Uh. Hradišti, když k provozu byla potřebná tzv. koncese- povolení. Z žádosti zarazického starosty Jana Holka o rozšíření koncese na prodej lihovin ze dne 26. 12. 1896:

​​​​​​​„LID NÁŠ NAOPAK, CHTĚJE LIHOVINY KUPOVATI, JDE K ŽIDU, KTERÝ NA VENKOVĚ MÁ KAŽDÝ PRODEJ KOŘALKY V ZAPEČETĚNÝCH LAHVÍCH, A TUTO NA VEŘEJNOSTI PIJE, ZAJISTÉ, ZVLÁŠTĚ NA DÍTKY MALÉ A ŠKOLOU POVINNÉ ZHOUBNĚJI TÍM PŮSOBÍ, NEŽ LI, KDYBY V ŘÁDNÉM HOSTINCI POSEDĚL A TU V PŘÍTOMNOSTI SE BAVIL A SEBE VZDĚLÁVAL.“

                                                                                                                                                                                                                                                                                  Jan Holek, starosta

Mapa hospod v Zarazicích. Nejstarší zprávu máme z roku 1754 o Panské hospodě, později číslo 71. Dnes slouží v Zarazicích pouze hostinec číslo 22

Zarazice patřili do veselského panství a tak zde byl také zřízen Panský šenk. Roku 1746 zde šenkoval Josef Weytel, jemuž se zde 9. října 1746 narodila dcera Bětka. Písemně je doložen tzv. Dům šenkovní, aneb Panská hospoda roku 1754, kdy Franz Chorinský sepisuje 1. ledna smlouvu i revers  s Wítem Petrželkou. V reversu  Petrželka upisuje svou štěpnici, „šacovanou“ na 40. Rý. hraběti, v případě insolventnosti. Do Panských důchodů musel platit ročně 4. zlaté, ovšem z každé vyšenkované bečky vína, dostal 1. rýnský a 10 krejcarů. Roku 1773 je pachtýřem na hospodě Josef Fianta. Tuto Panskou hospodu má roku 1786 na rok pronajatou Josef Wolemík, roku 1813 má vrchnostenský šenk Josef Kopecný (*1758 +1816). Roku 1819 se zde uvádí Franz a potom až do roku 1830 Johann Chromý. Pachtýřem na hospodě roku 1869 je žid Karel Redlich. V roce 1884 je vlastníkem hospody č. 71 v Zarazicích vdova Teresie Kohnová ze Strážnice, která tuto hospodu roku 1884 pronajala Moritzi Ehrenhaftovi. Roku 1887 už tuto hospodu vlastní Karel Grňa (*1860). V červenci 1887 nás starosta Anton Procházka informuje, že v Zarazicích jsou tři hostince: František Večeřa č. 24, Karel Grňa č. 71 a Martin Randa, coby pachtýř Rudolfa Seidlera na č. 161. O povolení k hostinci žádal také Karel Redlich na č. 162, ovšem povolení nedostává, protože: „hned vedle jest kaple a krásně ozdobená figura P. M. že by tam mohl být nepořádek a nečistota“. V roce 1926 provádí stavební úpravy na hostinci Jiří Chudík. V roce 1950 byl hospodským na č. 71 pan František Vavruša, a zřejmě posledním hospodským byl v roce 1954 Jan Kozumplík. Hostinec byl později přeměněn na obchod Jednota. Tento dům stojí dosud, ovšem byl při úpravě silnice o něco zkrácen. Je to rožní dům naproti zvoničky.

Nejstarší hostinec v Zarazicích patřil vrchnosti a byl pronajímán jednotlivým pachtýřům

Dům č. 71 roku 2021

Na snímku vlevo ještě obchod stojí, na pravém snímku z roku 2021 již schází

Plán Panského šenku v Zarazicích roku 1819

Plán hostince Jiřího Chudíka z roku 1926. Soused zleva Jan Ticháček (*1867), č. 70, druhý soused Tomáš Tomeček (*1863),  č. 72

V roce 1781 je dům č. 55 veden jako Obecní. Roku 1814 má dům pronajatý od Obce židovský podnikatel narozený ve Veselí nad Moravou, Markus Bonda (*1778), který zde působí také roku 1830. Nevíme zda tento Bonda vedl hospodu, anebo jen obchod, tak jak ve Veselí, kde jeho obchod stál u mostu. Prvním doloženým hospodským v tomto domě byl roku 1851 Anton Pommer, který umírá na choleru ve věku 53 let. Vlastníkem hostince roku 1869 byl Markus Kohn, narozený ve Veselí, který také vlastnil pálenici ve Vnorovách č. 132 (Liďák), a také dům ve Veselí č. 6. Roku 1857 vede hospodu další žid z Veselí Jakub Seidler (*1820), jenž zde působil také roku 1869. Někdy po tomto roce Jakub Seidler postavil v sousedství nový dům, který dostal číslo 161, a kam převedl hospodskou živnost.

Nový hostinec vystavěl Jakub Seidler, syn Markuse Seidlera z Veselí., který jej také roku 1880 provozoval. Řeznickou živnost v domě provozoval jeho zeť, Adalbert Jelínek, který si vzal Seidlerovu dceru Julii. O 7 let později měl hostinec pronajatý Martin Randa, roku 1889 František Sedlák a roku 1890 zarazičan Jan Pavka (*1858), který provozoval také obchod. Roku 1894 měl propachtovanou tuto hospodu velmi podnikavý Valentýn Všetula (*1862), který ovšem o 4 roky později přebírá Obecní hostinec č. 22. Nakonec hostinec č. 161 provozoval jeho majitel, Rudolf Seidler, (*1855), syn Jakuba Seidlera. Jeho manželka Klára vedla obchod. V dubnu 1899 byl Rudolf Seidler  udán, že skupuje kradené zboží, které dále prodával a neplatil daň. V listopadu téhož roku dochází v jeho hostinci ke rvačce mezi dělníky. Rudolf Seidler, který je israelského vyznání, si stěžuje na útok na jeho živnost. Z protokolu ze dne 1. 3. 1900 vyplívá, že Seidler neměl ve svém hostinci vyvěšenou policejní vyhlášku. Hostinský to nepopíral, ale prohlašoval, že mu byla ukradena, a přesto že na druhý den byla sjednána náprava, dostal pokutu 10 K. ve prospěch zarazických chudých. V roce 1901 byl odsouzen k 6 týdnům těžkého žaláře, k zaplacení peněžité pokuty 100 K., byla mu odejmuta hostinská koncese, protože kupoval od školních dítek podezřelé věci, obilí a další. Dále napsal výhružný dopis svědku, nadučitelovi Josefu Kašpárkovi. Konflikt se zarazičany pokračoval i nadále, když v roce 1902 si sousedka z č. 55, Apoléna Všetulová stěžovala, že Seidler staví zeť. Tentokrát dostal od obecního výboru příkaz zeť zbořit, a zaplatit pokutu 200 K. Rudolf Seidler poté několikrát žádá o hostinskou koncesi, kterou však nedostává. V roce 1906 dům kupuje vdova Anna Procházková (*1850), matka Ladislava Janiše, která zde zřídila obchod se smíšeným zbožím. Později v domě působil léčitel Ladislav Janiš (*1874).

Dům č. 161, léčitele Ladislava Janiše, původně hostinec Rudolfa Seidlera. Vlevo stojí dům č. 55, ve kterém se také nacházela hospoda. ​​​​​​​

Janišův dům sloužil po roce 1945 jako Mateřská škola

Dům byl postaven v roce 1870, nákladem 6 000 zlatých jako první škola v Zarazicích (až do té doby chodily zarazické děti do školy vnorovské a veselské). Brzy ovšem kapacitou nestačila a tak obec staví školu novou, která je dokončena a vysvěcena 1894. Obecní výbor se snažil starou školu prodat, což se nezdařilo, a tak se škola roku 1895 mění v Obecní hostinec. V žádosti o koncesi starosta Jan Holek uvádí, že Zarazice mají 166 domů a 837 obyvatel. Dostává koncesi na prodej vína a piva, což mu příští rok nestačí, a píše další žádost o rozšíření koncese o nálev kořale. 16. 1. 1897 se stává nájemcem Obecní hospody František Plšek, 6. 9. 1897, Martin Bačík.   25. 2. 1898 je hostinec pronajat Valentýnovi Všetulovi (*1862), ze Zarazic, který do té doby pracoval pro Seidlera. Od 1. 1. 1902 má hostinec pronajat Antonín Svoboda (*1851), toho 19. 5. téhož roku střídá Jan Bednařík ( *1848). V roce 1905 je hostinským Jan Třináctý (*1866). Za starostování Fabiána Břečky, je Obecní hostinec 6. 10. 1907, pronajat pivovaru Uh. Ostroh, který za výčepního dosadil Štěpána Čecha. Po rozpadu Rakouska Uherska má v prosinci 1918 hospodu František Chytil. Zápis z roku 1921 hovoří o tom, že Florián Mokroš si vzal vdovu po Fr. Chytilovi, Lidvinu a přebírá hospodu č. 22 (za starosty Konečného). Za starosty Tomáše Bílka v roce 1931 má Obecní hospodu pronajatou Josef Štětina a v roce 1937 se hospodským stává Rudolf Lovecký (*1906), který zde pracoval ještě v roce 1950.

Tento stavební objekt byl postaven roku 1870 jako škola. Když byla o 24 let později vystavěna budova nové školy, byla tato budova využita jako Obecní hostinec. Jako hostinec slouží dodnes.

Hostinec se časem proměnil

Hostinec č. 22 zachytil na obraze Olin Rokyta

Obecní hostinec na fotce s domem č. 24 ve kterém se v minulosti také nacházela hospoda

Dům vpravo byl dříve také hospodou, později zde byla pekárna. Na fotce pan učitel Crhounek se svými žáky

Nejdříve v domě působila rodina rolníka Josefa Míky. Roku 1886 zde provozoval hospodu František Večeřa, původem ze Strážnice. Ze sčítacích operátů 1890 se dovídáme, že na č. 24 měl hospodu s obchodem František Juřička, narozený v Derfli. Od roku 1923 byla v domě pekárna Antonína Fojtíka, který po požáru v roce 1928 dům s pekárnou prodal Janovi Hřibovi. Hřib zde pekařil krátce, roku 1929 v domě pekl Josef Schránil. Posledním pekařem byl František Brixa, který dům č. 24 koupil roku 1947. ​​​​​​​

Pekárna Františka Brixe

Rodina Rudolfa Redlicha s Ludmilou Hrabalovou z Drah č. 5. Rudolf Redlich (*1871), měl v Zarazicích obchod v domě č. 162, který se nacházel vedle kaple Panny Marie. V tomto domě hodlal zřídit hostinec, ale tento záměr se mu nezdařil. Rodina Redlichova se nevrátila z koncentračního tábora