HRNČÍŘI

Léta Páně 1782 dne 26. prasejnce, předstoupil

před náš poctivý cech hrnčířský, Antonín

Menšík, žádaje, abychom jeho za majstra a

spolu bratra přijali.Pročež na žádost jeho

u přítomnosti pana představeného komisaře

Franza Kořistky, a spolu celého poctivého cechu

se za majstra a spolu bratra přijímá.

Kdežto povinen bude vyplácet do knihy 5. Rý.

ostatní povinnosti, které na jednoho každého

majstra patřijů povinen bude vybejvat

Zápis z knihy cechu hrnčířského, Muzeum Veselí nad Moravou 106/62

​​​​​​​

Na postavníku veselských hrnčířů, který se nachází v kostele Andělů strážných, je vymalován hrnčířský kruh s dvěma pechetály, vše spojeno rostlinným motivem. Na pečetidle hrnčířského cechu je zase motiv Adama a Evy s hadem, jako připomínka, že prvním hrnčířem byl Pán Bůh, když z hlíny vytvořil Adama. Když ještě v místech současného sídliště Chaloupky stály původní domky, jedna část se jmenovala Hrnčířky a v této části se nacházelo osamocené stavení, kde poslední veselský hrnčíř Ignác Menšík v peci vypaloval hrnce, kůtňáky a čepáky.  Pokud k těmto věcem připočteme tři cechovní knihy uschované v Městském muzeu je to vše co zůstalo z kdysi slavné tradice hrnčířského cechu ve Veselí nad Moravou. Přitom ještě v polovině 18. století působilo ve Veselí 14 hrnčířů (Rudolf Hurt). O důležitosti tohoto cechu svědčí množství hrnčířů z okolních obcí kteří byli členy tohoto cechu.

Veselští mistři hrnčíři byli soustředění na Předměstí v části Chaloupek, kde je nacházíme již od 18. století. Obývali zde 9 domků a jakési hrnčířské centrum představovalo 5  domků, (čísla 270-274), které byly od ostatní zástavby odděleny. Toto vyčlenění bylo nutné vzhledem k riziku požáru při pálení hrnčířské pece. Střechy v této části předměstí byly kryté převážně doškovou krytinou. Hlavních hrnčířských rodů bylo ve Veselí pět (Menšík, Haláč, Tyller, Drgoš, Šukal). Nejzajímavější se ukazuje hrnčířská rodina Menšíkova, která byla aktivní až téměř do poloviny 20. století. Druhým nejpočetnějším rodem byl rod Haláčů, Jan Haláč sepsal úhledným rukopisem cechovní knihu z roku 1854. K těmto početnějším rodům je nutno připočíst několik samostatných mistrů, Valentýna Pospěcha ze Zarazic, Josefa Jariše, Josefa Lokajíčka a Josefa Petrželu. Až v 19. století působí hrnčířská rodina Uhlířova. Cechovní knihy nám poskytují také údaje o učních a tovaryších. Učeň setrval v učení 3 až 4 roky, poté byl tovaryšem. Nejčastěj se řemeslo dědilo z otce na syna, a tak v zápise čteme: Josef Haláč, syn Josefa Haláča, nebo Franz Menšík, syn Jána Menšíka. ​​​​​​​

Motiv Adama a Evy na pečeti hrnčířského cechu

Majstrovská kniha našeho poctivého cechu řemesla hrnčířského Města Veselí (úvodní stránka cechovní knihy z roku 1846)

V knize cechu hrnčířů nalezneme také jeden zápis Johana Bartoše, mistra šlajfířského (brusič), několik zápisů mistrů provazníků (Josef Šňůrkovič a Josef Těkavýk z Veselí a Kašpar Gutča ze Strážnice), ale hlavně později zcela převažují zápisy mistrů řeznických. Hlavně v druhé polovině 19. století převažují mistři Žádníci, Tašli a Bystřičtí. Zatímco hrnčířů ubývalo, řezníků bylo stále víc. Jestliže ty nejstarší zápisy byly psány úhledně, poslední stránky cechovní knihy jsou doslova naškrabány.

Útlum a později zánik hrnčířského řemesla přinesla průmyslová velkovýroba porcelánu  a také konkurenční výroba levnějšího litinového a smaltovaného nádobí. Trochu déle se v našem městě dařilo příbuznému řemeslu kamnářskému, zastoupenému rodinou Bravených. Živnost kamnáře Josefa Braveného byla úředně zrušena roku 1951.

Hrnčířský mistr Ignác Menšík (*1877 +1954)

Nejvýznamnějším hrnčířským rodem ve Veselí byl rod Menšíků, s osmi hrnčířskými mistry, který měl dvě větve. První větev začíná dvěmi bratry hrnčíři, Antonínem a Františkem, působících v Chaloupkách v domě č. 270. Další Menšíci hrnčíři bydleli v domech č. 253, 249, 422 a 285. V posledně jmenovaném čísle bydlela rodina Johana Menšíka, kde roku 1831 v průběhu 6 říjnových dnů zemřelo na choleru 5 osob z rodiny tohoto hrnčíře.

Druhá větev počíná vůbec nejstarším hrnčířem Menšíkem, Matyášem, narozeným roku 1692. Kde tento Matyáš ve Veselí bydlel přesně nevíme, ale jeho vnuk Josef (*1748 +1814), vytáčel hrnce na kraji Zarazic v domku č. 47. V tomto domku v hrnčířském řemesle pokračoval jeho zeť, Valentýn Pospěch, narozený roku 1788.

Kateřina Menšíková (*1835 +1918, roz. Michálková), matka Ignáce Menšíka

Druhý zleva Ignác Menšík (*1877 +1954), poslední veselský hrnčíř

Druhý zleva Ignác Menšík

Starý dům s pecí hrnčíře Ignáce Menšíka stál v Hrnčířkách

Zleva: hrnčíř Ignác Menšík (*1877), Jarmila Menšíková (*1927 provd. Řičicová), Anna Menšíková (*1917 provd. Bočková), Marie Menšíková (*1887 rozená Čechová), Ignác Hynek Menšík (*1909)

Druhý význačný hrnčířský rod ve Veselí byli Haláčovi, kteří působili od 18. století v Chaloupkách v domech číslo 274, 272, 248 a 1111. Hrnčířů Haláčů bychom napočítali nejméně 7. Prvním v řadě o němž víme byl Antonín, narozený roku 1717, posledním hrnčířem byl Vincenc Haláč, který zemřel roku 1958.

Úvodní část zápisu z cechovní knihy, věnovaná Josefu Haláčovi, který byl přijat mezi mistry roku 1829

Hrnčíř Vincenc  Haláč (*1874)

    Marie Haláčová (*1905, dcera hrnčíře Ignáce Menšíka) a její manžel Hubert Haláč (*1903, syn Vincence)

​​​​​​​Tři domy č. 271, 272 a 274 patřily v 18. století hrnčířům. Patřil k nim ještě dům č. 270, který byl vlevo od domu č. 271, a na snímku není zachycen.

První dům vlevo č. 270, spolu s dalšími třemi domy tvořil jakýsi „hrnčířský čtyřblok“ v Chaloupkách

Z Cechovní knihy hrnčířů 1846. Léta Páně 1821. Dne 1. juni předstoupil před náš Poctivý cech hrnčířský Josef Drgoš

Hrnčířský rod Drgošů byl ve Veselí aktivní především v 18. století, na počátku 19. století se z našeho města vytrácí. Prvním Drgošem vzpomenutým v matrice byl Jiří, který počátkem 18. století bydlel na náměstí č. 5/9 (oddaný 1704 s Alžbětou Maršálkovou). Tento Jiří Drgoš se později přestěhoval na Předměstí, jeho povolání není v záznamech uvedené. Čísla domů ve kterých působil rod Drgošů: 5/9, 269, 270, 273, 277, 282, 289, 292.

Titulní stránka cechovní knihy z roku 1823

13. listopadu 1703 si  podsedník Bartoloměj Šukal, vzal za ženu Veroniku Dobrozemskou z náměstí, se kterou měl 5 synů a tři dcery. Roku 1739 žila rodina na Předměstí v domě vedle kláštera č. 310. V tomto domě žil také Bartolomějův syn František, který je jedním z prvních známých hrnčířů ve Veselí. Zemřel ve věku 70 let, dne 18.1.1774.

V březnu roku 1749 se narodili dva Josefové Šukali, jeden 8. druhý 18. března, oba byli později hrnčíři. Byli to synovci, ten starší byl synem Františka Šukala a působil v domě č. 267. Příjmení Šukal se objevuje na Předměstí Veselí v domech č. 213, 267 a 310.

Dům č. 310 byl široký grunt. V roce 1774 v tomto domě umírá hrnčíř František Šukal.

Matrika narozených prvního hrnčíře Tillera  uvádí roku 1751, Bartoloměje Tillera, kterému se narodil 11. března syn Josef.

1754 se hrnčíři Johanu Tillerovi narodila dcera Anna.

Na náměstí v domě č. 31/45 působil počátkem 18. století Johan Tiller, jehož povolání nám není známo. Tomuto Johanovi umírá manželka Anna a on si bere druhou manželku, Helenu.

Hrnčíři Tillerové byli aktivní v Chaloupkách v domech č. 271, 272 a 285, nejdelší dobu rod působil v domě č. 272.

Dům v Chaloupkách č. 285. Roku 1781 zde žil hrnčíř Bartoloměj Tiller (*1723 +1789). Později v domě 40 let žila rodina hrnčíře Antona Menšíka.

​​​​​​​Hrnčířský mistr Josef Jariš se narodil 14.12. 1804 v Chaloupkách č. 278 a zemřel roku 1848

Cechovní džbán veselských tkalců, 1842

Detail úvodní stránky cechovní knihy veselských hrnčířů 1846