Když se Josef Hulín roku 1922 vrátil do rodné obce, stal se žijící legendou. Tento legionář který procestoval půlku světa, byl pro chlapce ze Zarazic velkým příkladem. Jeho příběh je poutavý i po sto letech. Hulíni patřili k starým rodům, kteří se v obci vzpomínají již od 18. století. Josef Hulín měl mladšího bratra Jana, který byl také legionář. Protože Janovi brzy zemřel jeho otec, stal se pro něj starší bratr Josef autoritou a vzorem.
Josef Hulín se narodil v Zarazicích 19. března 1889. Byl to velmi nadaný a schopný jedinec, který se stal příslušníkem tělovýchovné organizace Sokol. Byl studentem strážnického gymnázia. Když měl před maturitou dostal od profesora Mariánka dvojku z matematiky, mladý Josef byl přesvědčen že nespravedlivě a tak na protest se sebral a přes Hamburk odplul do Ameriky. Na lodi pracoval jako topič. V Pittsburghu pracoval u Forda a večerně vystudoval stojní inženýrství. V září 1910 dostal smutnou zprávu, doma v Zarazicích zemřela jeho matka Alžběta, a tři jeho mladší sourozenci zůstali sirotky. Josef se vrátil domů do Zarazic, staral se o rodinu, a roku 1912 si za manželku vzal sedmnáctiletou Marii Ticháčkovou. Příští rok se manželům narodila dcera Marie.
Zleva manželka Josefa Hulína, Marie (*1895), vzadu její bratr Matouš Ticháček. Zprava stojí Marie Hulínová, později provdaná za učitele Ferdinanda Chovance.
Berestjany 1916, druhý zprava Josef Hulín, ještě v uniformě rakouské armády.
Josef Hulín (sedí zprava), již jako legionář.
Josef Hulín druhý zprava
Josef Hulín sedí zprava.
Poklidná léta končí vypuknutím světové války. Josef Hulín je povolán k 25. zeměbraneckému pluku v Kroměříži, později byl příslušníkem 13. pluku těžkého dělostřelectva v hodnosti četaře. Do ruského zajetí padl 28. července 1916 u Vladimir Volynskeho (Ťumeň). V zajetí těžce pracoval u kulaka v Smolenské gubernii, v obci Vasilevskoe. Bydlel zde v zemlance. Do legií vstoupil 4. července 1918 ve Vladivostoku, kde sloužil u 3. samostatné technické roty. 2. srpna byl jmenován velitelem technické půlroty ku vedení výcviku telefonního a signalizačního. 7. srpna byl jmenován coby odborník ve výbušninách, správcem skladu třaskavin. Protože mluvil výborně anglicky, německy a rusky, pracoval také jako tlumočník. 17. září obdržel pochvalné uznání velitele technického praporu. V říjnu a listopadu 1918 se zúčastnil válečných operací na Permské frontě, v Kungurském úseku. 13. prosince 1918 byl povýšen na desátníka. Dne 26. února 1919 byl Josef Hulín odeslán do Japonska jako obchodní a technický expert. Na četaře byl Josef Hulín povýšen 21. září 1919. Počátkem roku 1920 byl povýšen na vojenského inženýra V. třídy. Ve zdůvodnění stojí: „Své značné teoretické znalosti doplňuje soukromým studiem, což společně s jeho schopnostmi a dosavadní praxí, činí z něho cennou administrativní sílu. Dochvilnost, přesnost a ambice byly vedoucími při vykonávání svěřených mu povinností. Vystupování ve službě má korektní. Výborně kvalifikovaný, plně zasluhuje povýšení.“
Činnost v legiích ukončil Josef Hulín 30. listopadu 1920. To už ale od 24. září 1919 do 10. prosince 1921, působil jako ředitel Československé ústřední hospodářské komise (Č.Ú.H.K.) v japonském Kóbe.
Loď „Legie“ koupená za peníze vojáků v Japonsku byla historicky první zámořská loď plující pod československou vlajkou. Z Vladivostoku do Singapuru plula nepojištěna, jelikož se nenašla pojišťovna, která by byla ochotna 1. československou loď a 1. československou posádku bez zkoušky pojistit. Loď byla určena pro obchodní styky Československa s Dálným Východem a Asií. Byla zakoupena v přístavu Kóbe na japonském ostrově Honšú a nesla název „Taikai Maru“. Přejmenována byla na Legii.
Ředitel pražské Legiobanky Šíp se s majorem Holubem (námořní důstojník) spojili s japonskou firmou Uchida, která byla majitelem Taikai Maru. Obchodní cestu s majorem Holubem podnikli ještě inženýři Hulín a Parfus. Později do Japonska přijel i Šíp dokončit formální stránky obchodu. Centrokomise loď poté zakoupila za 40 milionů tehdejších korun. Taikai Maru měla za sebou do té doby pouze jednu plavbu. První plavbu pod čsl. vlajkou Taikai Maru, tedy již Legie, zahájila ve Vladivostoku 24. srpna 1920. (Heslo z Wikipedie)
Uprostřed Josef Hulín
Josef Hulín, vlevo, vedl Čs. hospodářskou komoru v Kóbe
Do vlasti se navrátil 7. února 1922. Bylo mu nabídnuto místo na Ministerstvu zahraničí v Praze, ale Josef Hulín se rozhodl pro práci rolníka v Zarazicích, kde zakoupil několik polností. Když se jeho švagr Jaroslav Všetula stává zarazickým starostou, začne Josef Hulín vykonávat funkci obecního tajemníka. Roku 1938 se také stal jednatelem Rolnického mlékařského družstva v Zarazicích. Josef Hulín prosazoval nové progresivní myšlenky v rodné obci. Všední život zachytil na velmi zajímavých fotografiích. Josef Hulín zemřel v Zarazicích 26. 3. 1945 na těžkou srdeční vadu. Stal se velkým příkladem pro řadu mladých chlapců v Zarazicích.
Marie Hulínová před domem č. 21
Příjezd Josefa Hulína (v uniformě), se udál roku 1922. Bratr Josefa, Jan Hulín, drží v ruce klobouk.Vzadu uprostřed v klobouku stojí Antonín Ticháček, Hulínův švagr, pro kterého byl Josef Hulín velkým vzorem.
Zleva Marie Hulínová (*1913)
Rodokmen Hulínů