JOSEF PEŠEK

PhDr. Josef Pešek (*20.10.1924 +25.10.1981), etnograf, ředitel Slováckého muzea v Uh.Hradišti a primáš, byl především odborníkem na horňáckou muziku. Léta primášoval horňácké hudce z Velké nad Veličkou, kteří všichni byli o celou generaci starší. Přitom bude možná pro někoho překvapením, že on sám se na Horňácku nenarodil. Josef Pešek přišel na svět ve Vyšší Apši na Podkarpatské Rusi, kde jeho otec působil jako finanční úředník. Později rodina žila na Slovensku, kde Josef navštěvoval gymnázium v Trnavě. Po roce 1938 byla rodina nucena Slovensko opustit a tak se Josef dostává poprvé do rodné obce svého otce, Velké nad Veličkou, která jej naprosto okouzlila. V té době ve Velké působila řada skvělých muzikantů, hudbě se věnovaly celé rodiny. Jedna taková rodina se stala mladému Jožkovi osudná, když si za manželku vzal Annu, dceru vynikajícího klarinetisty Tomáše Kohúta.

Úryvek z práce Josefa Peška věnované hudcům z Velké nad Veličkou 1940-1975.

V letech 1939-1949 působily ve Velké nad Veličkou dvě hudby dechové a dvě smyčcové. Bylo to období, kdy se obec dělila v kulturním a duchovním životě na „sokolů“ a „orlů“. I když činnost těchto spolků byla již v počátcích okupace zakázána, rozdělení příslušnosti setrvalo v povědomí mezi lidmi ještě dlouhá léta a snad trvá podnes. V tomto rozdělení bylo zahrnuto také politické příslušenství. Na „orelské“ straně byli jednoznačně příslušníci strany lidové (katolíci), s naprostou převahou zemědělců. Na „sokolské“ straně to byli příslušníci ostatních politických stran z řad inteligence i zemědělců (katolíci i evangelíci). „Orlé“ byli ve své příslušnosti ortodoxní, zatímco „sokolé“ byli v tomto směru zcela tolerantní. Každá z těchto stran měla svou hospodu, kde pořádali své kulturní akce, tedy i taneční zábavy. „Orlé“ měli svou hospodu u Novotných, „sokolé“ naproti u Jagošů (Na staré poště). Nestalo se, aby si hudby příslušných skupin vyměnily sály, to dříve došlo ke zrušení jedné z těchto hospod. Obě strany měly svou dechovou a smyčcovou hudbu. Nebylo zvláštností, že bývala někdy v obou hostincích taneční zábava současně a tehdy tanečníci a tanečnice přecházeli jen nahlédnout pod okny druhého.

Až do 50-tých let bylo zvykem, že převážná většina muzikantů ovládala dva nástroje, aby se mohl uplatnit jak v dechové, tak ve „štraj-chové“ muzice. Bylo pravidlem, byla-li taneční zábava, a to obyčejně v neděli, odpoledne hrála hudba dechová, večer pak „štrajch“. Do setrvání štrachů, do let 1950-1952, měli své běžné uplatnění na lidových zábavách hudci neboť se při nich často hrála k tanci sedlácká, verbuňk, šotyšky a jiné kolové tance. Tehdy se křídlovky a trombony odkládaly a „notu“ převzali hudci. Bývaly to často sedlácké nemající konce, kdy píseň stíhala píseň, kdy každý tanečník a zpěvák si musel odzpívat tu svou a ne jedním veršem. Přicházelo ke střetům zpěváků, kdo spíše strhnul ostatní chasu svou písní anebo komu hudci dříve chytili jeho píseň.

JOSEF PEŠEK

Úryvek z práce Josefa Peška věnované hudcům z Velké nad Veličkou 1940-1975.

Veselí historické

Zůstaňte s námi