JOSEF PEŠEK

PhDr. Josef Pešek (*20.10.1924 +25.10.1981), etnograf, ředitel Slováckého muzea v Uh.Hradišti a primáš, byl především odborníkem na horňáckou muziku. Léta primášoval horňácké hudce z Velké nad Veličkou, kteří všichni byli o celou generaci starší. Přitom bude možná pro někoho překvapením, že on sám se na Horňácku nenarodil. Josef Pešek přišel na svět ve Vyšší Apši na Podkarpatské Rusi, kde jeho otec působil jako finanční úředník. Později rodina žila na Slovensku, kde Josef navštěvoval gymnázium v Trnavě. Po roce 1938 byla rodina nucena Slovensko opustit a tak se Josef dostává poprvé do rodné obce svého otce, Velké nad Veličkou, která jej naprosto okouzlila. V té době ve Velké působila řada skvělých muzikantů, hudbě se věnovaly celé rodiny. Jedna taková rodina se stala mladému Jožkovi osudná, když si za manželku vzal Annu, dceru vynikajícího klarinetisty Tomáše Kohúta.

Malý Josef Pešek na Podkarpatské Rusi

Rodina Josefa Peška na Slovensku. Vedle Josefa stojí jeho starší sestra Emilie, provdaná později Lerchová.

Otec Josefa Peška pocházel z Velké nad Veličkou, nebyl muzikantem a zemřel mladý

V létech 1940 až 1943 byl Pešek v učení u strojního zámečníka Františka Jandy ve Velké. Po vyučení si od svého mistra zakoupil anglický čtyřtakt Royal Enfield. Na snímku Josef Pešek se svým synovcem, Lerchem.

Zprava Josef Pešek, uprostřed Tomáš Kohút, jeho tchán

Anna Kohútová (*1928)

Josef Pešek si vzal Annu Kohútovou 20. června 1951

Svatba to byla veliká, 87 svatebčanů. Hrál Jožka Kubík (stojí zprava)

Pravá strana svatební fotky s částí muzikantů. Zprava primáš Jožka Kubík, kontr Jan Šácha, basa Josef Kučera a Rudolf Kynčl. Uvedené doplnil cimbalista Josef Kýr, kontry Josef Zeman a klarinet svatební otec Tomáš Kohút.

Cesta na MNV a cesta z MNV

Cesta do kostela z Velké do Hrubé Vrbky

Před domem nevěsty. Uprostřed muzikantů u okna Joža Kubík ​​​​​​​

Úryvek z práce Josefa Peška věnované hudcům z Velké nad Veličkou 1940-1975.

V letech 1939-1949 působily ve Velké nad Veličkou dvě hudby dechové a dvě smyčcové. Bylo to období, kdy se obec dělila v kulturním a duchovním životě na „sokolů“ a „orlů“. I když činnost těchto spolků byla již v počátcích okupace zakázána, rozdělení příslušnosti setrvalo v povědomí mezi lidmi ještě dlouhá léta a snad trvá podnes. V tomto rozdělení bylo zahrnuto také politické příslušenství. Na „orelské“ straně byli jednoznačně příslušníci strany lidové (katolíci), s naprostou převahou zemědělců.  Na „sokolské“ straně to byli příslušníci ostatních politických stran z řad inteligence i zemědělců (katolíci i evangelíci). „Orlé“ byli ve své příslušnosti ortodoxní, zatímco „sokolé“ byli v tomto směru zcela tolerantní. Každá z těchto stran měla svou hospodu, kde pořádali své kulturní akce, tedy i taneční zábavy. „Orlé“ měli svou hospodu u Novotných, „sokolé“ naproti u Jagošů (Na staré poště). Nestalo se, aby si hudby příslušných skupin vyměnily sály, to dříve došlo ke zrušení jedné z těchto hospod. Obě strany měly svou dechovou a smyčcovou hudbu. Nebylo zvláštností, že bývala někdy v obou hostincích taneční zábava současně a tehdy tanečníci a tanečnice přecházeli jen nahlédnout pod okny druhého.

Až do 50-tých let bylo zvykem, že převážná většina muzikantů ovládala dva nástroje, aby se mohl uplatnit jak v dechové, tak ve „štraj-chové“ muzice. Bylo pravidlem, byla-li taneční zábava, a to obyčejně v neděli, odpoledne hrála hudba dechová, večer pak „štrajch“. Do setrvání štrachů, do let 1950-1952, měli své běžné uplatnění na lidových zábavách hudci neboť se při nich často hrála k tanci sedlácká, verbuňk, šotyšky a jiné kolové tance. Tehdy se křídlovky a trombony odkládaly a „notu“ převzali hudci. Bývaly to často sedlácké nemající konce, kdy píseň stíhala píseň, kdy každý tanečník a zpěvák si musel odzpívat tu svou a ne jedním veršem. Přicházelo ke střetům zpěváků, kdo spíše strhnul ostatní chasu svou písní anebo komu hudci dříve chytili jeho píseň.

Štrajch, 7.září 1947. Zprava Fr. Miškeřík, Tomáš Miškeřík, Josef Zeman, Antonín Kučera, Tomáš Kohút, Martin Miškeřík, Jan Šácha, Josef Pešek, Pavel Kohút, Tomáš Miškeřík a Vladimír Staněk

Velický štrajch, 1926

Josef Pešek hrál v různých hudebních sestavách, ale největší ohlas vzbudil s Hudci z Velké nad Veličkou. Zleva Josef Pešek, Leoš Zeman, Josef Zeman, Jan Šácha a Tomáš Kohút (foto ing. L. Pořízka z roku 1970). ​​​​​​​

Hudci z Velké nad Veličkou

Horňáčtí hudci na chalupě u fotografa Josefa Imricha v Javorníku. Zleva Martin Zálešák, Jan Kubík, Leoš Zeman, Josef Pešek a Tomáš Kohút ​​​​​​​

Svatba Jury Šáchového, Velká nad Veličkou,1953. Jožka Pešek terc, Pavel Kučera basa, Jožka Kýr cimbál, Jožka Kubík prim a Jan Kubík kontry.

Prim Josef Pešek zleva, kontry Leoš Zeman zprava

Ostrožská Nová Ves, 1952. Prim Jožka Kubík a Josef Pešek (foto), kontry František Okénka, Jura Janás a Jan Kubík, klarinet Tomáš Kohút, basa Pavel Kučera a cimbál Josef Kýr

Strážnické slavnosti, 1951. Prim Joža Kubík, terc František Okénka a Vl. Staněk, klarinet Jan Macek a Vašek Mlýnek, kontry Jura Janás, basa Pavel Kučera, cimbál Josef Kýr a v pozadí Dušan Holý. Foto Josef Pešek

1975

​​​​​​​Přání k svátku                         ​​​​​​​

Josef Josefovi

Joža Kubík prim, Jan Kubík kontry a Josef Pešek terc. Strážnické slavnosti 1954

Zkouška na „Horňácké“ u Kohútů na dvoře, červenec 1958

Příprava velických hudců k Horňáckým slavnostem, 1958 (Rauchpausa). Ten malý chlapec je Josef Pešek junior (*1952)

Josef Pešek, František Okénka a Martin Hrbáč, Horňácké 1978

Josef Pešek a Martin Hrbáč, HS 1978

V otcových šlépějích kráčel také jeho syn Josef (*1952), sedí zprava. Josef Pešek junior hrál ve skupině Kord (1974), Numen (1978), v cimbálové muzice Písečan a konečně v cimbálové muzice Martina Hrbáče

Vystoupení souboru Písečan v Prušánkách 1976. Zleva Olin Nejezchleba, Josef Pešek a František Okénka

Josef Pešek také zanechal celou řadu zajímavých fotografii