JOSEF PROKEŠ

MVDr. Josef Prokeš 1888-1971

MVDr. Josef Prokeš se narodil roku 1888 v Jindřichově u Hranic. Začal navštěvovat seminář v Kroměříži, ovšem později studuje 8 let klasické gymnázium ve Strážnici (maturoval 1908). Po studiu veteriny ve Vídni se dostal na praxi do Veselí nad Moravou. Za I. světové války sloužil na různých místech u trénu (zásobovací oddíl). Koncem války onemocněl španělskou chřipkou, ze které se vyléčil, ale určité následky se u něj projevovaly po celý život. Po válce se oženil s Marii (*1890, dceru Ignáce Tašla, řezníka), vdovu po zvěrolékaři Sovišovi, a otvírá si ve Veselí praxi v Komenského ulici č. 692. Stává se oblíbeným veterinářem nejen ve Veselí, ale i v okolí, kam za klienty přijíždí Tatrou 12. V roce 1922 se na 9 let stává náčelníkem Sokola a tak je také u otevření nové budovy sokolovny v roce 1925.

Snímky Josefa Prokeše z I. světové války

Marie, první manželka Josefa Prokeše, dcera řeznického mistra Ignáce Tašla, vdova po veterináři Josefu Sovišovi

Jedním z prvních majitelů motorového kola ve Veselí byl veterinář Prokeš. Zde před svým domem v ulici Komenské č. 692

Ošetření přímo před domem č. 692

Vzadu před zrcadlem stojí Jaroslav Kytica vedle manželky Friedy. V popředí sedí zprava Bohumil Navrátil a uprostřed děkan Jan Jančík

Zprava stojí dcery Jaroslava Kytlice. Josef Prokeš drží dceru Ninu

V roce 1936 se Josef Prokeš rozvedl s první manželkou a roku 1937 si bere za ženu Miladu Friedu Kytlicovou, rozenou Reinerovu (*1909), dceru bývalého vesel-ského lékárníka, Viléma Reinera. Bydlí uprostřed Komenského ulice „u Spáčilů“. Za německé okupace zachránil svou ženu židovského původu tím, že se s ní odmítl rozvést. Přichází o praxi, i s ženou přežívají konec války v uherskohradišťské nemocnici. Dne 19. dubna 1945 je Spáčilův dům ráno v 8 hodin zasažen granátem rumunské armády. Jedna střepina granátu proletěla stěnou domu a zabořila se v dřevěných zárubních dveří kuchyně v níž rodina zrovna snídala. Dům byl značně poškozen a opraven byl až roku 1947.

Střepina granátu z 19. 4. 1945 dlouhá 66 mm

​​​​​​​

Velitel Rudé armády si půjčil od Josefa Prokeše automobil Tatru 12, který se našel u Zarazic „ve škarpě“ až za dva roky po válce. Tatra jezdila spolehlivě až do roku 1952.

Zleva a zprava stojí bratři Reinerové, uprostřed manželé Prokešovi s dcerou Ninou (*1939). Foceno roku 1945

Po válce se Josef Prokeš s manželkou Miladou dostávají k uskutečnění dlouhodobého snu, výstavbě vlastního domu. Roku 1947 do Veselí přijíždí věhlasný brněn-ský architekt Bohuslav Fuchs a Milada mu popisuje představy, které on přetaví do projektu (jeho dcera Alena navrhuje nábytek do interiéru). Dům staví veselský stavitel Josef Pilka v letech 1947 až 1949. Prokešovi mají vlastní dům, ale také obrovský dluh, který jen pozvolna splácejí. Krásný dům se stává trnem v oku vládnou-cím soudruhům, jeden z nich plánuje jeho přeměnu na jesle, k čemuž nakonec nedošlo. Velký dům, který byl plánován pro jinou dobu, kde úklid měla provádět slu-žka, se stává přítěží. V roce 1965, kdy Prokešovi ještě nemají dluh splacen a Josef je vážně nemocen, dům prodávají a stěhují se do družstevního bytu na Hutník. Tam Josef Prokeš zemřel v dubnu 1971. 

Rožní dům ze Školní ulice do parku P.B. vyprojektoval Bohuslav Fuchs

Prokešův dům. Foto Rudolf Lukeš

Vladimír Groš