Kočišů bylo ve Veselí nad Moravou více. Karel Kočiš se narodil ve Veselí roku 1923 a byl holičem, Josef Kočiš měl v našem městě kamenosochařství. Obě tyto živnosti byly nuceny ukončit činnost roku 1951. Roku 1894 si vnorovjan Jan Kočiš, který pracoval na dráze, vzal za manželku Františku Finferovou, která pocházela z domu na jejímž místě byla později postavěna budova Záložny.
Manželům se narodili synové František a Jaroslav, kteří v I. světové válce sloužili u námořnictva. Po skončení války byl František Kočiš znovu povolán do služby pro novou republiku, kde padl na Dunaji. Jaroslav se stal strojvůdcem ve Veselí, za manželku si vzal Terezii, dceru řezníka Rudolfa Žádníka.
Zprava František Kočiš (*1894). C.k, námořník v Pule Jaroslav Kočiš (*1900)
Námořník František Kočiš
František Kočiš zahynul při službě na Dunaji, krátce po skončení I. světové války.
Zprava Jaroslav Kočiš (*1900) s manželkou Terezií (roz. Žádníkovou)
Původní domek strojvůdce Jaroslava Kočiše na Padělku..
Tentýž dům po přístavbě provedené roku 1930 (foceno 2021). Je to zřejmě poslední domek na Padělku který zůstal v původním stavu.
Rodina strojvůdce Jaroslava Kočiše. Milan Kočiš (*1929) s beranem.
Sochař Jaroslav Kočiš (*30.6.1933 +21.11.1990), RNDr. Milan Kočiš (*1929 +25.2.2015). Veselani si více pamatují Dr. Milana Kočiše, který zůstal bydlet ve Veselí nad Moravou v domě na Padělku, kdežto Jaroslav působil od roku 1950 v Bratislavě.
Milan Kočiš s rodiči na Korze (u Poulového)
Milan Kočiš (*1.1.1929 +25.2.2015)
RNDr. Milan Kočiš své studia začal na brněnské pedagogické fakultě, ale po roce přestoupil na fakultu přírodních věd Masarykovy univerzity v Brně. Pracoval na hygienických stanicích v Brně, Kyjově a nakonec na mikrobiologickém oddělení nemocnice v Hodoníně. Ve svém volném čase se věnoval především malování obrazů, zejména volným nefigurálním námětům, odpovídajících jeho duchovnímu prožitku. Z jeho stěžejních prací je třeba zmínit oltářní obraz do kaple Ducha sv. v Milokošti.
Intenzivní duchovní tón na nás působí především z modrých kompozic
Pro Milana Kočiše méně obvyklá teplá barevnost
Jaroslav Kočiš (*30.6.1933 Veselí nad Moravou +21.11.1990 Bratislava)
Mladší ze synů strojvůdce Kočiše odešel roku 1950 do Bratislavy, kde nejdřív studuje na Střední škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Theodora Lugse, a v letech 1955 až 1961 studuje sochařinu na Vysoké škole u profesora Josefa Kostky. Od počátku své tvorby se věnoval nefigurální tématice v malbě, kresbě i strukturální grafice. Po roce 1964 se naplno věnoval sochařské tvorbě, ať už to byly reliéfní obrazy, či totemické kompozice s existenciálním podtextem, často zvýraznělé propalováním. Jaroslav Kočiš se stává klíčovým představitelem strukturální abstrakce na Slovensku. Řadu jeho děl vlastní Slovenská národní galerie v Bratislavě.
Vánek, 1960
Ikona červená, 1964, obraz ve vlastnictví Slovenské národní galerie
Naleziště V. 1965, SNG Bratislava.
Objekt, 1964-5, SNG v Bratislavě
Totem, 1964, v. 132 cm
Reliéfní stěna Vojenská vysoká škola v Liptovském Mikuláši, epoxid, 1985
Kovová plastika Jaroslava Kočiše.
Oltář, 1966
Naleziště, (šedesátá léta)
Detail kovové plastiky
Figura, dřevěná plastika
Jaroslav Kočiš se podílel na výtvarné podobě Československé expozice na Expu 1967 v Montreálu. Na snímku vpravo jeho plastika s motivem zvoničky. Mimo jiných také vytvořil v roce 1966 reliéfní stěnu pro Čs. aerolinie ve Frankfurtu n/M.
JAK VESELÍ PŘIŠLO O KVALITNÍ SOCHU, aneb, JAK SOUDRUZI VYMĚNILI KOČIŠE ZA GOLIÁŠE. V těchto místech před nově postaveným kinem měla původně stát plastika akademického sochaře Jaroslava Kočiše. Ten již pro rodné město zhotovil model plastiky. Ta plastika byla abstraktní a to se soudruhům nelíbilo. Jaroslav Kočiš potom tuto zakázku poskytl svému spolužáku z Vysoké školy, Andreji Goliášovi, který pro veselské soudruhy „vyrobil“ Únorové vítězství, včetně milicionáře.
Tento 6 m reliéf Jaroslava Kočiše zdobí budovu VÚB v Bratislavě.