Kováři v Milokošti a Zarazicích

Kováři v Milokošti

Galuška

Kovář z Milokoště, Tomáš Galuška (*1907 +1969). V učení u mistra Antonína Sátory byl v letech 1922 – 1925. Tovaryšem 1925 - 1929

Odvedenec Tomáš Galuška

První zleva sedí Tomáš Galuška

Tomáš Galuška (vlevo) se vyučil u Antonína Sátory (vpravo), kovářského mistra v Ostroze

Na fotografii z vojenské služby v Brně stojí Tomáš Galuška v popředí zprava

Vojna v Brně (z alba T. Galušky)

Vojna v Brně (z alba T. Galušky)

Tomáš Galuška na vojně v Brně 1930

Terezie Galušková se svými dětmi a se svojí matkou, Anežkou Matuškovou. Tereza drží na klíně syna Antonína (*1914). Zleva stojí Petr (*1904), Tomáš (*1907), vzadu Jan (*1901), vepředu Franta*1910 a vpravo stojí Marie (*1902)

Svatba Tomáše Galušky a Ludmile Opravilové (první zprava milokošťský starosta Jan Galuška z č. 10)

Ludvík Matuška, manželé Galuškovi s dcerou Marií před kovárnou v Milokošti č. 209 (září 1941)

Tomáš Galuška s manželkou a dcerami Marií (*1938) a Ludmilou (*1945). Zleva část přístřešku ke kutí koní.

Dcera Tomáše Galušky, Ludmila Kolísková (*1945). Čepec zhotovila „Babuša“ Konečná.

Plán kovárny Tomáše Galušky z roku 1931

Weiss

Plán kovárny Františka Weise v Milokošti

Plán strojního motorového zařízení kovárny Františka Weise v Milokošti

Kovářský mistr František Weis (*1868 +1951), se do Milokoště přistěhoval z Blatnice, kde se řemeslu vyučil u svého otce Aloise Weise. V Milokošti nejdříve působil jako tovaryš u mistra Jana Pelikána na historické kovárně č. 30, v Chaloupkách, kde se seznámil se svojí manželkou Karolínou, dcerou kovářského mistra Jana Pelikána. Svatba se konala roku 1893 a když za 5 let mistr Pelikán umírá, kovářským mistrem se stává František Weis. Ten v roce 1900 staví nový dům č. 158, i s kovárnou. To už má dva syny, Josefa (*1896) a Františka (*1899), oba se stali také kováři. Syn Josef si později pozměnil příjmení, psal se Veiss, a taky Vais. Josef Vais bydlel v Milokošti č. 180 a zemřel ve stejném roce jako jeho otec 1951. Měl dceru Miladu a syna Josefa (*1930)

Josef Vais (*13.2.1930), u odvodu

Nejstarší kovárna v Milokošti se nacházela na samém okraji Chaloupek, byla obecní a měla číslo 30. Později v těchto místech bydlela rodina Váverkova, roku 1914 se zde narodil čs. zahraniční voják působící u RAF, Bohumil Váverka.

Další kovářští mistři působící v Milokošti:

Antonín Maršálek, Josef Maršálek, Bartoloměj Maršálek, Jiří Hynek z Polešovic, Václav Gold, František Janda, Kašpar Latzman, Nikolas Zaorálek, Filip Smištík, Kašpar Smištík, Jiří Wryt, Karel Sátora, František Doležal, Josef Janečka, Kašpar Smejšík, Jan Pelikán.

Obecní kovárna č. 30 na mapě stabilního katastru z roku 1827

Alžběta Vojtková líčí část domu, který byl původně kovárnou.

Kováři v Zarazicích

Obecní kovárna se roku 1781 nacházela na okraji obce ve Zmole č. 81. Vystřídalo se zde několik kovářských mistrů. Kováři v Zarazicích: František Maršálek (*1742), Jakub Maršálek (*1748), Štěpán Čech (*1857 +1949)

Mapa stabilního katastru Zarazic z roku 1827

Štěpán Čech (*1857 +1949, syn Fabiána Čecha z Veselí), kovář v Zarazicích č. 81. V roce 1910 měl Štěpán Čech ve veselských chaloupkách č. 147 obchod jižním ovocem.

Motyčka

Zarazický kovář Antonín Motyčka s manželkou Amalií

Kovář Antonín Motyčka (*1874 +1916) s manželkou Amálií, dcerou Josefa Bartla ze Šlapanic, byl otcem Elišky Motyčkové (*1902), provdané za Františka Břečku. (Kovárna byla na č. 29)

Eliška Motyčková (*1902) nejprve ztratila na frontě u Medzilaborců otce Antonína (v roce 1916) a o dva roky později jí umírá také matka.
​​​​​​​Dostává vojenskou podporu 30 kč. Stará se o ní rodina léčitele Janiše, která jí také vystrojí roku 1921 svatbu.

Antonín Motyčka absolvoval podkovářskou školu v roce 1898 (první zleva v poslední řadě)

Plán kovárny č. 29 Antonína Motyčky z roku 1902. Sousedi jsou prohozeni (č. 30 je vpravo a č. 28 vlevo), a Martin byl Šimšík a ne Smištík.