První zleva sedí Tomáš Galuška
Tomáš Galuška na vojně v Brně 1930
Kovářský mistr František Weis (*1868 +1951), se do Milokoště přistěhoval z Blatnice, kde se řemeslu vyučil u svého otce Aloise Weise. V Milokošti nejdříve působil jako tovaryš u mistra Jana Pelikána na historické kovárně č. 30, v Chaloupkách, kde se seznámil se svojí manželkou Karolínou, dcerou kovářského mistra Jana Pelikána. Svatba se konala roku 1893 a když za 5 let mistr Pelikán umírá, kovářským mistrem se stává František Weis. Ten v roce 1900 staví nový dům č. 158, i s kovárnou. To už má dva syny, Josefa (*1896) a Františka (*1899), oba se stali také kováři. Syn Josef si později pozměnil příjmení, psal se Veiss, a taky Vais. Josef Vais bydlel v Milokošti č. 180 a zemřel ve stejném roce jako jeho otec 1951. Měl dceru Miladu a syna Josefa (*1930)
Josef Vais (*13.2.1930), u odvodu
Nejstarší kovárna v Milokošti se nacházela na samém okraji Chaloupek, byla obecní a měla číslo 30. Později v těchto místech bydlela rodina Váverkova, roku 1914 se zde narodil čs. zahraniční voják působící u RAF, Bohumil Váverka.
Další kovářští mistři působící v Milokošti:
Antonín Maršálek, Josef Maršálek, Bartoloměj Maršálek, Jiří Hynek z Polešovic, Václav Gold, František Janda, Kašpar Latzman, Nikolas Zaorálek, Filip Smištík, Kašpar Smištík, Jiří Wryt, Karel Sátora, František Doležal, Josef Janečka, Kašpar Smejšík, Jan Pelikán.
Eliška Motyčková (*1902) nejprve ztratila na frontě u Medzilaborců otce Antonína (v roce 1916) a o dva roky později jí umírá také matka.
Dostává vojenskou podporu 30 kč. Stará se o ní rodina léčitele Janiše, která jí také vystrojí roku 1921 svatbu.
Antonín Motyčka absolvoval podkovářskou školu v roce 1898 (první zleva v poslední řadě)
Plán kovárny č. 29 Antonína Motyčky z roku 1902. Sousedi jsou prohozeni (č. 30 je vpravo a č. 28 vlevo), a Martin byl Šimšík a ne Smištík.