Kováři ve Veselí

Od nejstarších dob patřili kováři k výjimečným řemeslníkům, vždyť vládli ohni a také museli být silní a tak vzbuzovali respekt. Kováře potřeboval téměř každý, a tak se kovárny stávali centrem, kde se scházela řada lidí. Lidé ke kovářovi měli důvěru, věřili že umí vše, a tak často také trhal zuby. Zvuk kovadliny byl slyšet také v našem městě a to dokonce na několika místech současně. Rolník na Předměstí potřeboval vykut motyku, vozka od Chorinského zase okovat koně. Krásnou kovářskou prací je pokladna kožešnického cechu. Nevýznačnějším kovářským rodem ve Veselí byl rod Maršálků. Tím nejstarším byl Martin Maršálek, jehož dům se nacházel hned za městskou branou vpravo a měl nejširší vrata ve městě a byl také purkmistrem. Na tomto domě rodina Maršálkova působila celých 150 roků. Maršálci kováři byli ve Městě i na Předměstí. František Maršálek měl kovárnu v Zarazicích, Antonín, Josef a Bartoloměj Maršálek působili zase v Milokošti. Poslední kovář Maršálek byl Václav, který žil v Chaloupkách a vyučil se řemeslu u svého otce Matouše Maršálka.

Druhá zajímavá kovářská rodina přišla roku 1869 do Veselí z Ostrožské Lhoty. Kovářský mistr Jan Koseček se usadil na kovárně na Drahách, kde před ním působila kovářská rodina Maršálků. Zde se Janovi narodil syn František, samozřejmě také kovář. Kosečkům se zde dařilo a tak po roce 1900 zakoupil František Koseček zajímavé místo na Hlavní ulici, přímo naproti předměstské radnici. Na místě kde dům s kovárnou postavil bylo původně obecní jezírko na plavení koní. V této nové kovárně se u otce vyučil také Osvald Koseček, poslední z kovářského rodu, který měl jen dvě dcery. Kovárna zde už nestojí, ale dala název ulici která se jmenuje Kovářská (dříve Žabí, podle toho jezírka). U Františka Kosečka se vyučil, mimo jiných také známý kovář František Všetula, bratr hoteliéra Karla Všetule. František Všetula byl známý silák, který si uměl poradit v obtížných situacích, když bylo třeba odchytit splašený dobytek, anebo zpacifikovat „ožhralu“ v hospodě. František byl statečný již v 11 letech, jak o tom svědčí uznání s peněžitou odměnou, udělené mu 25.září 1909 Okresním hejtmanem za záchranu před utonutím Františka Kozumplíka a Fr. Benedíka.

Samosebou kovářských rodin bylo ve Veselí více. Zde je soupis některých dalších kovářských mistrů:

Tomáš Osečka, panský kovář, Město 1764, Josef Osečka *1748 +1790, Jakub Otrhalík, František Zaorálek, Václav Zaorálek *1831, kovářský mistr, Martin Zaorálek, Johann Horák *1767, panský kovář, Ferdinanda Horáka, Antonín Šimšík *1837, mistr kovář, František Šimšík *1863, Josef Böhm *1835, František Bubeník *1824, Karel Ryba *1845, +1904, Matyáš Loss, Jan Holas, Matyáš Holas *1706 +1766, Nikola Holas, Anton Schwarc *1754, Erik Hostýnek *1823, Karel Jaburek *1822, Johan Cabicar *1802 +1851, kovářský mistr, Ferdinand Tyml *1849, mistr kovář, Ferdinand Timl *1878 +1930, zámecký kovář, Jan Stojaspal, kovářský pomocník, Antonín Ratajský *1879, mistr kovářský, Jakub Kozumplík *1783, Bartoloměj Kozumplík *18. 8.1890, Jan Hnilica *1852, Jiří Badura, *1848, Štěpán Čech, ženatý kovář ve Veselí, byl soudem v UH odsouzen 1883 pro přestupek proti bezpečnosti života k 14 dnům vězení.

Poslední zde uvedený kovářský rod působící v našem městě přišel do Veselí také z Ostrožské Lhoty. Kovářský mistr František Válek byl vyučený u svého otce, tak jak jeho bratr Eduard Válek, který působil v Blatnici. František Válek vyučil kovářem syna Jaroslava, který se ve stáří přestěhoval na okraj veselských Chaloupek. Tento starý kovářský mistr nadchnul pro taje tohoto krásného řemesla svého vnuka Jaroslava Válka, který tak úspěšně navázal na rodinnou tradici.

Uznání Okresního hejtmana pro jedenáctiletého Františka Všetulu, který zachránil dva chlapce před utonutím.