KOZUMPLÍK 2

 Matrikář Finfera vzpomínal, že ve Veselí bylo 43 rodin Kozumplíků. Pokud bylo stejných příjmení a někdy i křestních jmen více, byla nutná přezdívka. Pro příklad si uveďme přezdívky jen z ulice Břehy. Antoníni zde byli tři, „Obala“, „Rataja“ a ten co troubil na křídlovku byl „Macháň“. Jeden Josef se nazýval „Papírník“, druhý „Karásek“ a třetí co hrál fotbal byl „Cumpl“. Karel Kozumpík byl známější jako „Matulenka“. Roku 1904 se v první třídě sešli tři Františkové Kozumplíci narození roku 1898, přezdívky měli: „Pajac“, „Macháň“ a „Matulenka“

V roce 1858 si Donát Kozumplík vzal za manželku Mariánu, dceru veselského výtažného Josefa Haslingera, která v té době měla již pětiletého nemanželského syna Josefa. Malý synek dostal nové příjmení Kozumplík, ale říkalo se mu přesto „Hasinger“. Tento Josef Haslinger-Kozumplík byl zaměstnaný na dráze, bydlel v Chaloupkách a s manželkou Alžbětou měl dvě dcery a dva syny. Syn Antonín se vyučil ševcem a starší syn Josef, vyučený stolař, pracoval také jako hotař. V rodném listě měl napsané jméno Josef, ale říkalo se u po dědovi Donát. tento Josef Donát-Kozumplík měl syna Antonína (*1907), stolaře a syna Josefa (*1913), učitele, kterému se taky říkalo „Pepíček“

Josef Haslinger-Kozumplík (*1853 +1929), pracoval na dráze

Rodina Josefa „Haslingera“ Kozumplíka. Matka Alžběta Kozumplíková (*1850 +1918), má na klíně dceru Antonii (*1883), vpravo Josef (*1879), později hotař, zleva Antonín (*1881), později švec. Vzadu stojí babička, buďto Kateřina Hanáková, nebo Mariána Kozumplíková, roz. Haslingerová. ​​​​​​​

Zde tatáž dvojice v pozdějším věku

Rodina obecního hotaře a později stolaře Josefa Kozumplíka. Zleva syn Antonín (*1907), stolař, zprava Josef (*1913), učitel

Mistr stolař Antonín Kozumplík se svojí matkou

Josef Kozumplík (*1913 +1994), učitel a ředitel školy ve Vnorovech, jeden z prvních hráčů fotbalu ve Veselí nad Moravou, malíř především akvarelů s náměty veselských motivů. Vedoucí výtvarného kroužku, později přetaveného do „Skupiny pěti“

Na jedné z nejstarších fotografií veselských fotbalistů stojí uprostřed „Pepíček“ Kozumplík a za brankářem stojí další Kozumplík, MUDr. Vladimír (*1913). Foceno na Orlovni roku 1932

Skupina pěti, zprava Josef Kozumplík, rok 1972

Dům Kozumplíků-Donátů v Chaloupkách, měl č. 285

Hotař a stolařský mistr Josef Kozumplík z Chaloupek

Dům Josefa Hasingera-Kozumplíka v Chaloupkách

V Chaloupkách žil také další Kozumplík, Matouš, povoláním kočí. Jako mladý odjel do Ameriky, ale po třech letech se vrátil do Veselí a pracoval jako kočí ve Dvoře velkostatku. Byl zdatné postavy, z Ameriky si mimo jiného přivezl účes „na ježka“, který nosil i ve stáří. Celý život bydlel v Chaloupkách č. 648 (staré č. 377). Vstával ráno ve 4 hodiny a pracoval do pozdního večera. Večer četl v knihách, kouření a pití kořalky si odvykl když byl v Americe. Jeho dcera Marie narozená roku 1913 napsala rodinnou kroniku, která i po letech nám přiblíží věci minulé. ​​​​​​​

Kdy otec měl velkou radost.

Můj otec je kočím ve dvoře. Každou zimu, když silně zamrzne, vozí led ze „Strouhy“ do dvora na chlazení mléka. Tak i letos jel. Poněvadž měl ledu ve voze mnoho, stoupl si dopředu vozu. Když sjížděl z můstku, náklad ledu vytlačil přední víko, o které byl otec opřen, a shodil jej mezi koně. Otec vší silou držel opratě od koní, které se hlukem plašili. Avšak kus ledu jej srazil k zemi a opratě mu vypadly. Otec se rychle chytil koně za ohon a přehoupl se na druhou stranu kde ještě upadl. Koně tryskem uháněli dále. Lidé, náhodou jdoucí, zastavili koně, kteří již ustávali v běhu.

Otec je velmi rád, že tak šťastně vyvázl a jen své síle má co děkovati, že nebyl přejet vozem plným ledu.            

Útrapy matčiny za světové války.

S těžkým srdcem se loučila matka s otcem, když musel počátkem světové války nastoupiti vojenskou službu. Byl přidělen Horskému dělostřeleckému pluku č. 113 do Vídně. Z Vídně jel na italské bojiště. Často odtud psal domů a stěžoval si, jak trpí zimu a hlad. Matka měla o něj i o domácnost mnoho starostí; myšlenka, že je otec zdráv a snad brzy přijde, ji povzbuzovala. Ale zanedlouho dostala dopis od otcova přítele, že je otec v nemocnici. Poněvadž nemocnice byla velmi daleko, nemohla matka za ním jeti. Asi za měsíc jsme dostali dopis od otce. Psal, že raněn nebyl, ale měl velkou horečku. Avšak nová starost nastala matce. Nedostatkem potravin nastal v domě hlad. Matka musela choditi do vzdálených osad pro potraviny a nakupovala je k tomu ještě za drahé peníze. Teprve po převratu, když se otec šťastně vrátil domů a nastoupil bývalou službu, pominul hlad.

(Z rodinné kroniky M.K.)

Matouš Kozumplík (*1886 +1976) s manželkou Marií (*1882 +1976)

Matouš Kozumplík s manželkou zleva a dcerou Marií (*1913, provdanou Mičkovou)

Panský kočí Matouš Kozumplík veze malé Sokolíky

Na dvorku u Matouše Kozumplíka

Matouš Kozumplík seče trávu, tetička Korvasová (zpěvačka) přihlíží. V pozadí Korvasův a Kozumplíkův dům, fotila Matoušova vnučka Ludmila Vratislavská, rok 1964

Od stejné autorky je taky snímek který nazvala: Zde stál dům dědy Matouše

Na závěr jedna krásná, stará fotografie exponovaná Ludvíkem Ehrenhaftem. Dva veselani, jeden v lajblu druhý v haleně, na cestě do kostela, nebo z kostela. Kdo to je přesně nevíme, ale na rubu je tužkou uvedeno Kozumplík