LAMBERKŮV KŘÍŽ

Tzv. Lamberkův kříž stojící na břehu Moravy ve veselském zámeckém parku odkazuje na tragickou událostí, která se nedaleko od něj odehrála ve středu 30. listopadu 1825 ​​​​​​​

Bedřich Karel Chorinský (*1802 +1861)

Tehdejší majitel panství Veselí nad Moravou Bedřich Karel hrabě Chorynský, svobodný pán z Ledské, tenkrát pořádal tradiční a oblíbený hon na divoké kachny. V době jeho konání se na veselský zámek sjížděli pozvaní hosté z blízkého i vzdálenějšího okolí. Jednalo se totiž o významnou společenskou událost. Mezi hosty byl toho roku také mladý Eduard Karel hrabě Lamberk (Lamberg-Stein-Guttenberg), dědic a majitel panství Kvasice a Zdounky. Pocházel ze starého dolnorakouského šlechtického rodu, jehož nejstarší předci se připomínají již ve 13. století. Lamberkové později dosáhli povýšení do hraběcího stavu a jedna z větví rodu získala též knížecí titul. Vedle řady držav v Rakousích (Steyr, Ottenstein) se Lamberkové již před koncem 17. století majetkově uchytili i na Moravě (Kunštát) a později rovněž v Čechách (Hostinné, Rábí). Zmíněný Eduard Karel (1799-1825) byl jediným synem a dědicem Jana Nepomuka hraběte Lamberka.

Osudnou středu se údajně vracel z lovu na divoké kachny zpět na veselský zámek. Když se rozhodl zkrátit si cestu na přes zamrzlé koryto řeky Moravy, určitě ani v nejmenším netušil, jak osudové rozhodnutí to bude. Nejbližší most, který umožňoval dostat se „suchou nohou“ na druhý břeh řeky, byl přitom od místa tragédie vzdálen přibližně 800 metrů. Poté, co koněm tažené sáně najely na říční led, došlo k jeho prolomení. Jakmile těžký kožich, jenž měl šlechtic na sobě, nasákl vodou, stáhl jej pod hladinu. Z vody se už Eduard Karel dostat nedokázal a utopil se. Tolik jedna verze příběhu. Podle jiné se hrabě pokoušel z Moravy zachránit svého oblíbeného psa, pod nímž se měl prolomit led.

Věrohodnost obou výše uvedených verzí události ale poněkud zpochybňují dobové záznamy o počasí. Podle těch byl v roce 1825 „podzimek teplý a vlhký“. Přímo pro měsíc listopad se výslovně uvádí, že: „nejvyšší teplo 10,6 stupňů dne 7. a největší zima 0,8 stupňů dne 19. listopadu, jen dva dny mrzlo…“ (Nowy Kalendář Hospodářský na rok přestupní 1844, Nowy Kalendář Hospodářský na rok obyčejný 1847). To by na zamrznutí Moravy stačilo asi jen velmi těžko. Otázkou také zůstává, zda za výše uvedených teplotních podmínek mohl být ve Veselí vůbec sníh. Bez sněhu by totiž hrabě Lamberk jen stěží mohl na hon vyrazit na saních... Pod tíhou těchto argumentů se jako nejpravděpodobnější jeví třetí dochované znění příběhu. Podle něj měl k přepravě přes řeku použít loďku. Během cesty údajně z loďky vyskočil oblíbený pes hraběte a ten se – ve snaze jej zachránit – i s ním utopil. Rozpory mezi jednotlivými verzemi jsou bezesporu do značné míry dány tím, že se uchovaly pouze v ústním podání. Ať už je pravdě nejblíže kterákoli z nich, nic to v konečném důsledku nemění na faktu, že se 30. listopadu 1825 v řece Moravě mladý hrabě Lamberk skutečně utopil. V době úmrtí bylo hraběti pouhých 26 let. Zůstala po něm vdova Karolína, rozená hraběnka ze Šternberku, a dvě malé děti: syn Arnošt Josef (*1824) a dcera Leopoldina (*1825).

Tělo utonulého se bohužel nikdy nenašlo, a nebylo mu tak možno vystrojit pohřeb. Záznam o jeho úmrtí proto nenajdeme ani v matrice. Pouze ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kvasicích je za oltářem umístěna pamětní deska, která celou tragickou událost připomíná. Nechala ji později jako vzpomínku vyrobit dcera tragicky zesnulého hraběte Lamberka Leopoldina (později provdaná Thun-Hohenstein).

Překlad textu na desce z kostela v Kvasicích:

„V upomínku 1800 narozeného a 30. listopadu 1825 nešťastně v řece Moravě utonulého a nenalezeného Eduarda hraběte z Lambergu, syna Jana Nepomuka a otce hraběte Ernesta a hraběnky Leopoldiny, provdané hraběnky Thun-Hohenstein, která na památku svého otce tento kámen vsadit dala.“

​​​​​​​

Druhou připomínkou nešťastné události je pak právě Lamberkův kříž. Samotný kříž se nachází v západní části parku v tzv. Bažantnici. Tato sakrální památka byla zničena okolo roku 1950, kdy se na ní vyřádila parta mladíků. Kříž vylomili a hodili do Moravy, podstavec rozbořili. Po roce 1990 byly dochované části očištěny, sestaveny a zrestaurovány. Nový litinový kříž, který se nabízel k doplnění památky, však neodpovídal představám památkářů, a tak se úplné obnovy dočkala teprve loni, po více než 20 letech. Podstavec je složen ze tří částí šedého vápence a stojí na pískovcovém základu. Ze strany k řece Moravě je výrazný nápis DEN 30. NOVEMBER 1825. Kříž chrání kovové ohrazení, instalované již při prvním restaurování památky v 90. letech minulého století. Kam řeka tělo nešťastného hraběte Lamberka odnesla zůstává záhadou. Řeka Morava v té době totiž vypadala úplně jinak než dnes. Nezregulované říční koryto tehdy mělo množství vedlejších a slepých ramen, což pátrání po utonulém dost výrazně komplikovalo. Pokud se tělo utonulého neobjevilo někde na hladině řeky, což se v tomto případě nestalo, bylo prakticky nemožné jej v řece najít. Po regulaci Moravy mnohé z těchto vedlejších a slepých ramen zanikly. Na řadě z nich je dnes pole, louka nebo les. Některá místa, která kdysi patřila řece, jsou dnes dokonce překryty zástavbou. Tělesné pozůstatky hraběte Lamberka se tak dnes s velkou mírou pravděpodobnosti nenachází v řece, ale jsou uloženy někde v jejím okolí.

Peter Futák a Jiří Peša  ​​​​​​​