MATOUŠ KURYVIÁL

Matouš Kuryviál (*1896 +1956)

Tatínek Matouš Kuryvial se narodil ještě ve století předminulém, 14. září v roce 1896. Jeho maminka Kateřina pocházela z rodiny Hanáků, což byla celkem uznávaná rodina sedláků. Její tatínek, Matouš Hanák, byl lidovým řezbářem, vyřezával postavy svatých, docela umělecky ztvárněných. Řezbářství jej neživilo, plastiky vytvářel pro vlastní potěšení. Rozdával je svým známým a rodině, část sošek se našla v původním domku Hanáků na hůře. ¹⁾

Sv. Jan Nepomucký, dílo Matouše Hanáka

Asi právě po něm zdědil můj tatínek tvořivý talent - rád maloval - a tak nám po něm zůstalo několik namalovaných obrázků. Stařenka Kařeřina se vdala za Jana Kuryviala ze Znorov, který byl sirotek a vychovávala ho jeho tetička. Jan a Kateřina měli šest dětí. Nejstarší Alžběta, druhá Františka, která odjela asi ve dvacátých letech do Ameriky za prací. Nikdy se domů nevrátila. Říkali jí Frances. Pak syn Matouš - můj tatínek, další byla Kateřina, potom Josefa a nejmladší syn Jan. Nějak se stařenčině rodině moc nevedlo. Přišli o dům, co dostala věnem a bydleli pak v malém domku v Rozmarýnce. Prý ten dům, co stařenka dostala, stařeček propil. ¹⁾

Kresba Matouše Kuryviála

Když tatínek Matouš dospěl do věku, kdy končí škola, nutili ho rodiče, aby šel za pacholka na panské. Jeho tužba ale bylo malování, tak utekl z domova a podařilo se mu na Slovensku ve Skalici najít malíře pokojů, který ho přijal za učně. Po vyučení tam ještě nějaký čas pracoval, aby splatil co dlužil za vyučení a stravu po dobu svého učení. No a pak přišla první světová válka a musel nastoupi do Rakousko-Uherské armády. Nevím, ve kterém roce to bylo, ale bojoval na italské frontě jako horský dělostřelec, asi i u Piávy. Když válka skončila a vrátil se domů, vznikala československá republika a na Slovensku byly nepokoje s Maďary, kteří léta Slovensko okupovali a nechtěli se ho vzdát. Tak se přihlásil jako dobrovolec a ještě asi deset měsíců fungoval jako voják na Slovensku. Za odměnu dostal od republiky půl hektaru pole a měl taky několik vyznamenání. O tomto svém úseku života nám nikdy nevyprávěl. ¹⁾

Matouš Kuryviál v uniformě domobrance

Myslím, ale nevím to určitě, že i dále pracoval jako malíř pokojů někde na Slovensku, aby si pak založil svoji vlastní firmu tady ve Veselí. To se mu taky povedlo a aby měl určité zázemí pro firmu, koupil si pozemek a začal stavět dům. Nebylo to asi jednoduché, dům není z cihel ale z kvádrů, které se dělaly ručně. Taky se překopávala zahrada na písek. Ještě já, jako dítě, si pamatuji na zahradě velkou jámu. ¹⁾

Dům malíře Matouše Kuryviála na náměstí 24. dubna.

Tatínek se s maminkou seznámil při malování jejich domku. Hned po ní začal pokukovat, což se jejím rodičům moc nelíbilo a tak poslali Marii pryč k příbuzným do Čech. Když k nim Matouš přišel pokračovat v malování a zjistil, že Marie není doma, rozzlobil se a řekl, že nebude pokračovat v práci, dokud se Marie nevrátí domů. Sebral se a odešel. Rodičům tedy nezbylo, než aby Marii zavolali zpátky domů. Na podzim 8. 11. 1930 se vzali. Mojí mamince bylo 18 let a tatínek Matouš byl o 16 let starší. Ještě asi dva roky bydleli u Mariiných rodičů, kde se narodila první dcera Božena. ¹⁾

MATOUŠ KURYVIÁL

Veselí historické

Zůstaňte s námi