MLÝN NA SVODNICI

Nejzajímavější dům v Milokošti stojí osamotě na levém břehu potoka Svodnice. Ten potok se v 19. století psal Zvodnica, Jarošův potok a ještě dřív Svobodnica. Jestliže u starších domů v Milokošti známe jména vlastníků většinou od roku 1780, tak mlynář Jindřich Pisskitl je uveden již roku 1719, kdy se jeho manželce Zuzaně narodil syn Josef. Tento mlýn patřil k mlýnům menším, proto se mu také říkalo „mlýnek“. Za víc než 200 let činnosti tohoto mlýna se zde vystřídalo nejméně 22 mlynářů.

PŘEHLED MLYNÁŘŮ NA MLÝNĚ V MILOKOŠTI

1719 Jindřich Pisskitl, mlýn, manželka Zuzana, syn Josef (*28.2. 1719)

1751 Josef Čermák, mlýn na Svodnici, manželka Anna, dvojčata Adam a Eva * 10.2.1751

1751 Andreas Bier, manželka Rozina ze Svodnice, syn Andreas (*1751)

1761 Josef Klem, mlynář na Svodnici, manželka Cecilie (Alžběta)

1764 Mlýn vlastní kníže Lichtenštejn

1788 Johan Tomschik, mlynář, manželka Kateřina, syn Josef (*17.2.1788, kmotr Ignác Klem, mlynář)

1792 Mlynář Johan Sirovátka (*1762), si bere manželku Terezu (*1752)

1799 Franz Tomschik (+1799, 68 let), svobodný mlynářský tovaryš

1808 Anton Tichý, mlynář, manželka Apolonie (dcera Tomáše Tannemovského z Pavlova)

1811 Josef Tomčík, mlynářský mistr, manželka Františka, syn Josef (*1811) psán na č. 87

1816 Ignác Neškudla, mlynář na Svodnici, manželka Alžběta

1819 Johan Novák, mlynářský mistr, manželka Marina (dcera Johana Uhlíka), syn Tomáš (*21.11.1819, kmotr Jakub Zálešák)

1821 Johan Novák, mlynářský mistr na Svodnici, manželka Rozarie (dcera Jakuba Bartošíka, mlynáře z Kunovic) syn Anton (*10.6.1821, kmotr David Žandovský, mlynářský mistr z Ostrohu)

1827 Ignác Baka, mlynářský mistr, manželka Apolonie, dcera Adolfína (*1817)

1838 Martin Misera (*1817), mlynářský mistr (syn Michala Misery, mlynářského mistra z Dobrotic a jeho manželky Kateřiny, dcery holešovského měšťana Jašíka) si bere za ženu Adolfínu *1817 (dceru Ignáce Bakka, mlynářského mistra na Svodnici), svatba 13. 11. 1838

1880 NEOBYDLEN

1881 Karel Luchs

1881 Josef Taufer, mlynář v Milokošti, (syn Fr. Taufra, mlynáře z Litenčic), manželka Františka (roz. Konečná ze Žalkovic), syn Arnošt (*1875), Josef (*1876), Miloslav (*1878), Antonín (*1881, oddán 1912 v Zábřehu). Mlynář Taufer se roku 1886 odstěhoval do Nemochovic.

1885 František Jašík (*1861, Dřevohostice u Holešova) mistr mlynář, manželka Augustína

1892 Popis mlýna (mlynář Jašík)

1893 Adolf Teller

1900 Jakub Matuška (*1854), rolník, manželka Marie (*1863)

1901 Marie Wernerová (*1848) a Ludvík. Dne 26. 5. 1901 žádá Marie Wernerová o povolení k znovuvystavění vyhořelého mlýna. Vedle vodního pohonu, zřídila Marie Wernerová roku 1904 také petrolejový, 12 HP motor, systému Adam. 23. prosince 1907 vyhořel Wernerům mlýn poprvé. Škoda dosáhla výše 40.000 Korun. Mlýn byl pojištěn pouze na 30.000 Korun. Vladimír Werner při hašení utrpěl těžké popáleniny. Popis mlýna z r. 1901.

1909 Vladimír Werner (*1880 Jedovnice), mlynář, přestavba mlýna, manželka Anna (*1886, roz. Trojková č. 87). Roku 1913 vyhořel Wernerům mlýn podruhé. Vladimír utrpěl velmi vážné popáleniny.

1914 Josef Kohoutek (*1872, Lasce), mlýn, manželka Anna (*1867, Hluk)

1924 V říjnu kohoutkův mlýn vyhořel.

1927 Mlýn koupil v exekuční dražbě Jiří Dvořák (původně pekař a obchodník v Ostrožském Předměstí) a manželka Marie. Jiří Dvořák mlýn opravil a opatřil novými stroji

1931 Jan Tureček a manželka Marie (mlýn vlastnili jen 3 měsíce)

1931 Ladislav Dostál (*1896, +1978), mlynář, manželka Věra (*1909, +1962)

1932 3. 11. zahájen provoz v pálenici u Ladislava Dostála (zpočátku se společníky Janem Pomajbou č. 75 a Fr. Konečným č. 9). (Pálení 2 litrů 50 º slivovice, stálo 29,30 Kč).

1938 Ladislav Dostál spouští novou spirální Francisovu turbínu o výkonu 10 HP (7. května 1938)

1962 Ukončeno šrotování obilí pro místní JZD

1965 Povodeň 6. června 1965 poničila mlýnský stav a ten již nebyl nikdy obnoven.

SOkA UH, fond OU UH, inv.č. 574, kart. č. 659, č.j. 12997

František a Augustína Jašík, 1892

Protokol

založen dne 25. června 1892 v obci Milokošti od c. k. okres. hejtmanství v Uh. Hradišti u příležitosti níže psaných.

Předmětem

jest na základě § 22 vodního zákona ze dne 28. srpna 1870 z.z. čís. 65, výnosem c.k. okres. hejtmanství v Uh. Hradišti ze dne 4. června 1892 čís. 19345 na dnešní den ustanovené popsání a hamování mlýna čís. 86 a příslušného jezu v obci Milokošti, ku kterémuž veškeří účastníci a představenstvo obce pozváno bylo.

A/. Popsání mlýna

Majetník mlýna čís. 86 v Milokošti jest František a Augustina Jašík v Milokošti. Mlýn leží na levém břehu Zvodnice a jest v širém poli umístěn. Mlýn pohybuje se horní vodou a pozůstává ze dvouch složení německé soustavy s pytlíkem a z jednoho kašníku. Jedno složení a sice hořejší žene se vodním kolem 4.0 m v průměru velikým a 74 cm širokým, kdežto druhé dolejší složení a kašník se kolem 4.20 m v průměru velikým a 74 cm širokým. Potřebná voda k hnání veškerých mlýnských strojů, nadržuje se 3.60 m dl. a 1.650m širokým a 1.30 m hlubokým dřevěným lanfeštem. Na konci tohoto lanfeštu nalézají se dva mlýnské prahy na kterých dvě stavidla postaveny jsou. Okenice I. stavidla poblíže mlýnského stavení jest 135 cm vys. a 64 cm šir. a až na 14 cm vys. a 31 cm šir. světlý otvor úplně prkny zabedněna. Okenice II. stavidla vedlejšího jest 141 cm vys. a 60 cm šir. a až na 14 cm vys. a 34 cm šir. otvor taktéž zabedněna. Oba tyto otvory uzavírají se pevnými lopaty s táhlíkem opatřené. S těchto otvorů vede se potřebná voda pomocí dřevěných žlábků na vodní kola a sice vede k prvnímu hořejšímu kolu od stavidla II. jeden 2.10 m dlouhý, 34 cm šir. a 35 cm vys. žlábek, a k druhém dolejšímu kolu od stavidla I. žlábek 31 cm šir. 26 cm vys. a 5.80 m dl. Pod těmito žlábkami nalézá se 7.90 m dl. a 3.70 m široká zděná lednice, z které upotřebená voda pomoci v čelní zdi umístěného otvoru, do struhy potahnu do divokého potoka zase zpět se odvádí. Asi 27.0 m nad prahem mlýnského vzdálena nalézá se na pravém břehu mlýnské struhy jalová výpusta. Okenice stavidla této výpusty jest 158 cm vys. 60 cm šir. a uzavírá se 110 cm vys. dřevěnou pevnou lopatou. S této výpusty pouští se veškerá přebytečná voda direktně do potoka Zvodnice. Mlýnská struha jest od mlýnského prahu až po příslušný jez 360 m dl. v hrdle které, na levém břehu Zvodnice ochranné stavidlo umístěno jest. Okenice 168 cm vys. a 96 cm široká jest až na 107 cm vys. otvor úplně prkny zabedněna. Otvor tento uzavírá se jen částečně 65 cm vys. pevnou lopatou s táhlíkem. K zmíněnému mlýnu příslušící jez, jest v potoku Zvodnice umístěn a jest dílem z dřeva, dílem z kamene vystaven. Okřídlí jeho jsou z kamene zděné. Délka tohoto jezu obnáší ve světlosti mezi okřídlím 10.44 m a šířka 4.0 m. Nad prahem nalézají se pohyblivé 21 cm vys. přístavky. Další konstrukce tohoto jezu podává nákres. Předstojící voda nad prahem mlýnským a sice při stavidlu II. obnáší 110 cm tj. jedno sto deset centimetrů.

Hamovní znamení u mlýna

Hamovní znamení u mlýna, pozůstává z kamene tesaného, který v průčelí 35 cm šir. a 24 cm vys. jest. V středu tohoto kamene nalézá se železný hřebík s 4 cm ve čtverci velikou a 4 cm z kamene vyčnívající hranatou hlavou zapuštěn. Formu a podobu tohoto ve zdi mlýnské budovy zazděného hamovního hřebíku podává následující náčrtek.

MLYNÁŘ WERNER

Rodina Wernerova přišla na Moravu z Rakouska. Jako mlynáři působili nejdříve v místech, kde dnes stojí brněnská přehrada, později se Ludvík Werner stává mlynářem v Jedovnici. Z Jedovnice rodina odchází po té, co se zde v jeden den utopí dva synové mlynáře Wernera přímo v mlýnském náhonu. Ludvík a Marie Wernerovi kupují v roce 1901 milokošťský mlýn na Svodnici. Ani zde se jim však nedaří. Když umírá Ludvík Werner, starost o mlýn přebírá jeho žena Marie, která provádí přestavbu mlýna. Její syn Vladimír dokončuje v Brně studium stavitelství. V prosinci 1907 vyhořel mlýn poprvé. Vladimír Werner si bere za ženu Annu Trojkovou (bohatou dceru Antonína Trojka z č. 87, 2 koně, 6 krav, 7 vepřů). Mlýn předělává na pohon naftovým motorem. Při druhém velkém požáru (1913) utrpěl Vladimír Werner popáleniny a podstupuje plastickou operaci obličeje. Přesto, že mlýn byl pojištěn, rodina se zadlužila a mlýn v roce 1914, po vypuknutí světové války, prodává Josefu Kohoutkovi. Vladimír Werner rukuje do války, slouží jako dělostřelec na lodi, rodina bydlí v domě na náměstí, vedle mlýna (č. 8/12) ve Veselí nad Moravou. V roce 1919 po návratu ze světové války pracuje Vladimír Werner pro stavitele Jindřicha Janíka, později se osamostatňuje a zřizuje stavební firmu. Kupuje dům č. 115, kde měl původně Julius Kohn sklad dřeva. Kolem roku 1926 získává Vladimír Werner zajímavou zakázku od města Veselí na provedení kanalizace (ulice Komenská). V roce 1939 se manželka Anna rozvádí a stavitel Werner jí začíná stavět vilu v Uh. Hradišti. Vážně onemocní a po jistou dobu řídí firmu na dálku z nemocničního lůžka. Tato doba stačí jeho zástupci ve firmě, zednickému políru Josefu Pilkovi, aby rozprodal stavební materiál, propustil dělníky, a takto získané peníze si ponechal. Když Vladimír Werner zjišťuje pravý stav věcí, jeho zdravotní stav se zhoršuje a roku 1942 umírá.

Řez mlýnem, 1901

Technické údaje

Díky archivním dokumentům ze SOkA UH, máme k dispozici některá data mlýnu na Svodnice z let 1876, 1892 a z roku 1902.

1876 Tak vzdálenost stavu od mlýna byla 378 m, jeho šířka činila 9,45 m. Slav byl na obou stranách zděný, prostředek byl dřevěný.

Mlelo se horní vodou s dvěma složeními a jedním kašníkem (specielní složení k mletí prosa a pohanky)

Mlýn měl 2 kola, výška horního kola byla 4,10 m a spodního 4,42 m.

1892 Vzdálenost stavu od mlýna se udává 360 m. Okřídlí jezu byly z kamene, některé části byly ze dřeva. Vzdálenost mezi okřídlím činila 10,44 m.

Mlelo se horní vodou o dvou složeních německé soustavy s pytlíkem a jedním kašníkem. Horní složení bylo poháněno kolem o průměru 4 m a šířce 74 cm, kdežto spodní kolo mělo průměr 4,20 m a šířku 74 cm. Potřebná voda se nadržovala dřevěným lanfeštem dlouhým 3,6 m, širokým 1,65 m a hlubokým 1,30 m.

Je také zmíněno hamovní znamení zhotovené z tesaného kamene, opatřené železným hřebem 4x4 cm který z kamene vyčníval 4 cm. U mlýna měl kámen rozměr 35x24x24 cm, kdežto u stavu byl rozměru 23x26x45 cm. Oba kameny nesly signaturu F. J. 1892. Popis je doplněn také kresbou.

1902 Mlýnské zařízení pozůstávalo z dvou složení a jednoho válce. Od stavidla přiváděla se potřebná voda na nové kolo o průměru 4,60 m a šířky 1,77 m. Na jihovýchodní čelní straně mlýnské budovy a ve vzdálenosti 3.30 m od lanfeštu bylo umístěno ve zdi zazděné hamovní znamení, které pozůstávalo z tesaného 60 cm dlouhého a 30 cm vysokého kamene, jenž 2 cm ze zdi vyčníval. V průčelí tohoto kvádru jsou písmena M. W. (Marie Werner) a rok 1901. Ve středu jest zapuštěná 22 cm dlouhá a 1 cm silná železná skoba, která 24 mm z kamene vyčnívá. Horní plocha této skoby sloužila co pevný bod, k stanovení polohy prahů mlýnských stavidel.

MLÝN NA SVODNICI

PŘEHLED MLYNÁŘŮ NA MLÝNĚ V MILOKOŠTI

Hamovní znamení u mlýna

Veselí historické

Zůstaňte s námi