Jeden z nejstarších záběrů z náměstí. Kolem sochy Panny Marie ještě není kovové zábradlí, které nechal zhotovit roku 1909 starosta František Rajecký. Vlevo vedle kostela stojí dům č. 33/48. Tento dům patřil hejtmanu Postavkovi, pozděj mlynáři Mollíkovi, který byl ve své době považován za nejbohatšího ve městě.
Pohled na kostel sv. Bartoloměje a dům č. 33/48 z pohledu od řeky. Za pozornost stojí rozsáhlé stavení vedle kostela se širokou zahradní zdí a s dřevěným altánkem. Dům patřil roku 1730 hejtmanu Postavkovi a později mlynáři Franci Mollikovi. Břehy byly udržovány pouze proutěnými svazky, ke zpevnění přispívaly také vzrostlé topoly, typické pro okolí řeky Moravy. V tomto místě se nacházel také starý brod, který byl nutností před vybudováním mostu, anebo pokud byl most poškozený. Výjezd z brodu je patrný uprostřed snímku. Brod vedl přes řeku šikmo směrem od Zbrodku. Drobné domky zcela u vody sloužily zejména kožešnickým mistrům, kteří k svému řemeslu potřebovali dostatek vody.
Sklepní prostory domu č. 48 s původní svisle kladenou dlažbou, sespádovanou k malé vodní jímce.
Podle popisu z roku 1833 měl tento dům cihlový kryt a klenutý průjezd. V přízemí byly dva obytné pokoje, kuchyně, 4 komory a na dvoře dvě kravské a jedna koňská stáj. Pod předním křídlem byl klenutý sklep. V prvním poschodí bylo 7 pokojů a tři kuchyně. Na dvoře byla kůlna na vozy pod pálenými taškami a domácí zahrada s cihlovou zdí.
Kostel Sv. Bartoloměje, půdorys přízemí
Náboženský život ve Městě v 18. století přinesl množství pozitivních hodnot. Prostor náměstí dostal kostelem sv. Bartoloměje důležitou dominantu, uprostřed náměstí se objevilo sousoší Panny Marie s Ježíškem. Z malého náměstí čítajícího pouhých 30 domů, pocházelo jen v 18. století sedm kněží. Byl to Antonín Tiller (č. 31/45), František Šilhánek *1709 (č. 24/38), Tomáš Krämer *1733, syn mlynáře Šimona Krämera, Josef Kratochvíle *1741 (č. 8/12), syn purkmistra Johana Kratochvíleho, dva bratři Ondřej *1746 a Johan *1750 Sigmundové (č. 2/6), synové učitele a varhaníka Antonína Bartoloměje Sigmunda, Josef Adam Kratochvíle *1759, syn veselského mlynáře Tomáše Kratochvíleho, který byl vysvěcen 1787.
Nebylo tomu tak vždy. V padesátých letech minulého století se náměstí jmenovalo stalingradské, za první republiky to bylo náměstí Pavla Přenského. Kupodivu ani ten kostel tady nestál odjakživa. Roku 1719, když se městský písař František Antonín Kratochvíle chopil pera a začíná psát zápis do městské gruntovní knihy, na místě kostela stály dva rynkovní domy, jeden patří hluchému bednáři Jakubu Kratochílovi, druhý Vavřinci Schwarcovi. Potomci těchto měšťanů po roce 1733 tyto domy uvolňují pro stavbu kostela. Stavební suť z těchto domů zaznamenali archeologové při průzkumu v roce 2009. Dne 27. 8. 1733 byl položen základní kámen nového kostela za velikého návalu lidu.
Původně se uvažovalo vedle kostela postavit faru. K tomuto nikdy nedošlo. Fara byla vždy pouze na Předměstí Veselí, nejdříve na č. 18, později ve zrušeném klášteře.
Manželé Klementovi před svým domem č. 50.
Klempířský mistr Ferdinand Klement přišel do Veselí roku 1927, a usadil se na Benátkách v domě č. 21. Při stavbě nového mostu v roce 1937 byl dům na Benátkách zbořen a tak se Ferdinand Klement stěhuje na náměstí. Byl nejen úspěšným řemeslníkem, který vychoval dvanáct tovaryšů, ale byl také zdatným sportovcem, nadšeným sokolem. Vedle záliby v radiotechnice se aktivně věnoval také fotografování. Pořídil si zajímavou kolekci obrazů malířů J. V. Staňka, V. Vašíčka, K. Supa, L. Ehrenhafta, F. Lejčka, V. Vaculky a dalších.
Ferdinand Klement byl vynikající odborník, který vyhledával mimořádně náročné zakázky. Na levém obrázku probíhá kompletace zakázky pro Tonet v Bystřici pod Hostýnem, přímo na náměstí vedle kostela (1946). Záběr vpravo z oplechování kupole veselské hvězdárny (1962).
Jedna z nejstarších pohlednic zachytila zleva nejstarší městskou radnici, a zprava poslední městskou radnici, která byla zároveň také Obecní hospodou (č. 36/1).
Roku 1709 v domě č. 36/1 bydlel František Brandejský, mlynář na tzv. „Hatěckém“ mlýně, a od roku 1715 na mlýně ve Veselí. Později tento rožní dům patří dalšímu mlynáři, Ignáci Schumiczkému. Roku 1752 se sem stěhuje městská radnice.
Pohřeb oblíbeného městského starosty Josefa Ornsteina. Obřad se konal dne 2. prosince 1900, ve 3 hodiny odpoledne, před Městskou radnicí a zároveň Obecní hospodou (dům vpravo).
Další informace získáte v knize