Od jedničky - první číslo
Mapa části Předměstí z roku 1827
Současné číslování
Číslování domů
Číslování domů začalo ve Veselí nad Moravou roku 1770. Začínalo se u nějaké důležité budovy, buďto církevní nebo obecní, a pokračovalo se podél celé obce. V případě Města byla jednička přidělena prvnímu domu vlevo po projití Městskou branou. Na Předměstí bylo číslo jedna napsáno na domek pod kostelem Andělů strážných, který patřil domkáři Johanu Silberlingovi (dnes č. 99). Na opačné straně Hlavní ulice číslování končilo klášterní budovou, která dostala číslo 311. Vzhledem k tomu, že v té době se jednalo o tři samostatné obce (Město, Předměstí a Židovská obec), i číslování bylo trojí. Tento stav trval až do roku 1919, kdy se Město spojilo s Předměstím a zároveň zanikla Židovské obec (židovské domy byly značeny římskými číslicemi) . Přitom v roce 1919 došlo k přečíslování všech domů jak ve Městě tak na Předměstí. Proto má většina starších domů ve Veselí nad Moravou dvě čísla, staré a nové.
Tedy měli bychom začít od jedničky, ale když se mrknem na krásnou barevnou mapu z roku 1827 vidíme pod kostelem Andělů strážných vystrčen do silnice dům s číslem 338, takže začneme právě zde, protože je zajímavý, a bylo by škoda jej minout. Musím ale upozornit, že zajímavý dům je téměř úplně každý ve Veselí.
Masarykova č. 338/97
Tento dům při prvním číslování roku 1770 ještě nestál. Na mapě stabilního katastru je zakreslen, ale bez čísla a v tmavém zabarvení. Byl zřejmě v církevním nebo obecním držení. V roce 1830 zde bydlel obuvník Filip Strebl a kožešník Martin Janšta. 1869 v domě mimo jiných přebýval pekař Josef Tyl a 1880 porodní babka Marie Karásková. V domě působí vrchnostenský zámečník Antonín Rajecký, bratr Antonie Kotulové.
Zahrada domu byla často zaplavována řekou Moravou
V roce 1886 se majitelem domu stává kostelní malíř Ignác Kotula s manželkou Antonií, dcerou kožešníka Antona Rajeckého a dcerami Antonií (*1874) a Marií (*1875). Manželé Kotulovi měli šest dcer a syna Antonína.
Antonie a Ignác Kotula. Ignác Kotula se narodil v ulici Rozmarýnové roku 1845. Řemeslu se vyučil u svého strýce, Aloise Zelinky.
Viktorka Kotulová si vzala Františka Perůtku, vrchního inspektora státních drah.
František Perůtka druhý zprava. To není nádraží ve Veselí, ale Červenka u Litovle.
František Perůtka byl aktivní v tělocvičné jednotě Sokol, hrál také v divadelních představeních
Perůtkovi se synem Jarkem. Ten se v 18 letech utopil.
Matylda Kotulová se provdala za Ferdinanda Nováka, klempíře ve Vídni
Antonín Kotula s manželkou Adélou (dcerou obuvníka Veverky). Antonín pracoval na finančním ředitelství v Mukačevě, kde se mu narodila dcera Věra (provdaná Strachotová), známá veselská sportovkyně.
Zprava Antonín Kotula, jeho dcera Věra, jeho manželka Adéla, František Perůtka, vzadu Anda Kotulová. Zleva Vítězka Perůtková.
Rodina Perůtkova a Kotukova na zahradě (zprava Věra Kotulová-Strachotová)
V domě č. 338 bydlela v roce 1906 také rodina Urbančíková. Sourozenci Antonín, Milada (*1916), a Josef Urbančíkovi u řeky Moravy. Bratři Urbančíkovi provozovali ve Veselí fotografickou firmu.
Antonín Urbančík *1906 +1948
Josef Urbančík *1913 +1965
Andy (Anna) Kotulová (*1886), zůstala svobodná. Na rozsáhlém pozemku Kotulů postavila roku 1939 nový dům, č. 1036
MASARYKOVA č. 1035 (krejčí Svoboda) a č. 1036 (Andy Kotulová)
Masarykova č.1/99
Dům pod klášterem č. 1/99
V pozadí dva domy kterými v 19. století začínala zástavba na Hlavní silnici směrem od Zarazic, vlevo č. 338/97, vpravo č. 1/99
Přestavba domu č. 1. Stavitel Josef Doležal, Veselí dne 28. 6. 1897
Dům č. 1 patřil v roce 1781 Johanu Silberlingovi. Později zde působil kožešnický mistr Johan Čečatko, jehož manželka Anna byla porodní babkou. Později zde bydlela další porodní babka, Terezie Houžvičková. V domě také bydlela rodina vnorovského učitele Adolfa Křenka, později taky elektrikář Matěj Synek.
Gabriela Křenková *1878, svobodná učitelka ve školce a její sestra Marie *1873, provdaná Nisnerová
Matěj Synek a logo jeho firmy. Synek, který po roce 1945 bydlel v domě č. 99, se narodil v Milokošti roku 1901.
Matěj Synek s vnukem
U Matěje Synka se vyučil elektrikářem, mimo jiných, také zakladatel oddílu vodního slalomu, Ota Weber. V roce 1931 instaloval Synek 10 svítidel veřejného osvětlení na Masarykově třídě.
