POSLEDNÍ DŮM V CHALOUPKÁCH
Zprava dům č. 404/607, poslední dům z původních Chaloupek
Tento rožní dům nepatřil v Chaloupkách k nejstarším. První zprávu o něm máme z roku 1862, kdy se zde řezníku Václavu Tašlovi narodila dcera Anna. Poté téměř 50 let dům patřil bednářské rodině Holasové. Pravá polovina domu je původní, levá část se dvěma okny byla přistavěna později.
Plán přestavby domu pana Lorence (Vavřince) Holase. Vyhotovil Johan Tomášek
Varianta přestavby téhož domu. V pravé části plánu je vyznačen starý hřbitov. Vpravo dole je zakreslen konec domu č. 391, který patřil židovskému obchodníku Hermanu Briefovi.
Zprava dům č. 404/607, uprostřed dům č. 413/609. Oba domy kdysi patřily bednářské rodině Holasově. Mezi těmito domy se nacházela krátká ulice Bednářská.
Růžovou barvou jsou vyznačeny domy spojené s bednářským rodem Holasů
V tomto domě se narodilo, nebo zde žilo, několik zajímavých veselanů
.Roku 1882 se v tomto domě narodil kovářský mistr Václav Maršálek
.Více než 30 let v domě provozoval stolařské řemeslo Josef Žádník (*1882 +1948)
V domě se narodil roku 1889 Antonín Kratochvíl, který roku 1916 v ruském zajetí zemřel na tyfus
Vlevo František Žádník (*1922), natěrač, syn stolaře Josefa Žádníka
Tato polovina domu patřila od roku 1948 Ladislavu Řehákovi (*1921 v Lipově)
Původní členění okenních otvorů ze strany Bednářské uličky (fotka z archivu pana Stanislava Řeháka)
Snímek z roku 2019 zachytil nové i staré Chaloupky a pod vegetací schovanou zeď starého hřbitova
Bránka na dvorek, 2018
Dvorek levé poloviny domu
11.1.2023, foto Jiří Tomeček
17.1.2023
Byla zbořena přední, starší polovina domu, postavená z nepálených cihel, zůstala novější přístavba.
Žlutý bagřík jako nic sebere domečku celý strop
18.1.2023, zůstala jen hromada cihel
19.1.2023
V levé části domu č. 607 bydlel od roku 1948 veselský zvěrokleštič Ladislav Řehák (*1921)
Na snímku vpravo zvěroklestič Ludvík Řehák (*1890, Lipov), otec Ladislava Řeháka
Zvěrokleštič je řemeslník, který klestí (kastruje, tj. zbavuje pohlavních žláz) hospodářská zvířata. Na Slovácku byli známí jako miškéři, protože zvířata zbavovali míšku – tj. šourku, či šviháci (švihání jako eufemismus pro kleštění zvířat). Wikipédie
