Předměstí II-č. 13, 14, 15/131, Záložna

Stavbou Záložny zanikla úzká ulička vedoucí k řece. Zbořeny byly tři řeznické jatky a domy č. 13, 14.a 15.

Když se představení obce rozhodli založit ve Veselí peněžní ústav, bylo to prozíravé rozhodnutí a jeho správnost se projevila již záhy růstem členů a také úspor. Spořitelně se dařilo a po úspěšné výstavbě nové vlastní budovy, začaly vznikat plány na rozšíření Záložny. Stavební plány Josefa Doležala rozšiřovaly budovu o 12 metrů, přistavovaly se místnosti sloužící hostinci, vznikl průjezd do dvorního areálu, v poschodí byl postaven velký taneční sál se stálým jevištěm, čehož především využívala divadelní skupina Besedy Svatopluk. Tato přístavba byla realizována roku 1892. Roku 1906-7 byla provedena druhá přístavba, prodlužující budovu o dalších 7 metrů. První etapa stavby pokryla plochu bývalých řeznických jatek a domky č. 13 a 14, patřící vozkovi Johanu Riedlovi, a také úzkou uličku k řece. V druhé etapě byl zbourán dům č. 15, řadu let patřící Finferům a v poslední etapě byl zbourán jen krátce stojící malý domek zámečníka, Františka Poláška.

První nákres Záložny s podpisy starosty Grabce a radních Kreikera, Maršálka, Trachtulce a Františka Niznera. Slabě jsou naznačeny asanované staré jatky.

Domek  Františka Poláška stál jenom krátce, ustoupil přístavbě Záložny.

Na snímku oken v poschodí záložny jsou patrné dvě přístavby. Zprava 3 okna - poslední přístavba, 4 okna uprostřed - první přístavba, poslední 4 okna - původní stavba z roku 1890

Záložná pokladna byla zřízena v roce 1864, jako peněžní ústav jenž měl pomáhat především veselským rolníkům a živnostníkům, a nejvíc jej ocenili především veselští kožešníci při hromadném nákupu suroviny. Zakládajícími členy byl mimo jiných, děkan František Beran, kaplan František Seidl, kovář Erik Hostýnek a starostové František Grabec a Jan Procházka 1).  Když si v roce 1890 Záložna postavila vlastní budovu, vyřešila tím hned dva velké problémy. Jednak získala vlastní prostory k činnosti, a také výstavbou budovy na frekventovaném místě v centru Předměstí, zlikvidovala do té doby dost zanedbané místo tzv. „starých jatek,“ s páchnoucí uličkou jež vedla k řece Moravě. Jak tato část u mostu vypadala vidíme na mapě stabilního katastru z roku 1827. Po pravé straně mostu stály vedle sebe čtyři řeznické jatky, následovala ulička k řece. Tyto jatky se zde uvádějí již od 18. století. Jednalo se o poměrně malé krámky, z nichž dva byly zbořeny, dva zůstaly u mostu dodnes. Poněvadž se jednalo o nejvýznamnější  investici, byla nová budova často zachycena fotografickou kamerou. Vedle toho se zachovaly také plány původní stavby a také pozdějších přístaveb, které byly dvě. Poslední přestavbu provedl stavitel Josef Doležal. Hned zpočátku byla část budovy vyčleněna k provozování hostince. Pronájem hostince a později hotelu byl důležitým zdrojem financí pro záložnu. V sále hotelu Záložna se scházel Okrašlovací spolek, či Beseda Svatopluk a byly zde pořádány také četné plesy. Hlavně v létě byla vyhledávaná hotelová zahrádka s výhledem na kostel sv. Bartoloměje. V nových prostorách se nacházela také prodejna Richarda Janíka, který jistý čas prováděl v Záložně účetní záležitosti. V roce 1913 měla Záložna 1074 členů, vklady v průběhu 10 let vzrostly o 100%. Správou byl pověřen děkan Jan Jančík, katecheta Jindřich Tesařík byl pokladníkem.

1) František Beran *1806 +1878, děkan, František Seidl *1843, kaplan, Erik Hostýnek *1822 +1873, kovář, č. 241,  František Grabec *1821, předměstský starosta, č. 189, Johan Procházka *1808, předměstský starosta, č. 198

Záložnu léta úspěšně vedl děkan Jan Jančík

Jedným z prvních nájemců hostince byl roku 1893 František Bělař (*1865), jak se dovídáme z jeho přestupku, když dne 13. srpna 1893 uspořádal neohlášenou taneční zábavu čtenářského spolku Svatopluk, v důsledku čehož musel zaplatit pokutu 5 zlatých. V roce 1898 byl nájemcem hostince František Flieger, o dva roky později je na hostinci řezník, Josef Tašl, který roku 1902 zavádí do podniku elektrické osvětlení. V roce 1904 se nájemce stává úspěšný hoteliér Karel Strouhal s manželkou Augustínou, která byla vyhlášenou kuchařkou. Osobnost Augustiny Strohalové byla velmi zajímavá. Tato rozená hostinská s vyhlášeným kuchařským uměním, se narodila ve Veselí nad Moravou v Hrubé hospodě, kterou měl od hraběte Chorinského pronajatou její otec, Franc Žák, řezník a hostinský z Poličky. V případě Augusty se jednalo o čtvrtou generaci hostinských v tomto rodu. Žákovi se stěhují z Veselí na Auspiczovu hospodu do Rohatce, kde Gusta prožívá dětství, chodí do školy a učí se vše v provozu hostince. Tady také zažívá návštěvu následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Stříbrné příbory s nimiž stoloval, jsou v rodině uschovány dodnes. Později rodina působí na Černém orle ve Strážnici, kde jednadvacetileté Augustě náhle umírají oba rodiče (1903) a ona se provdává za Karla Strouhala a spolu vedou hotel Záložna ve Veselí. S manželem vytvořili velmi oblíbenou dvojici, do jejich podniku se hosté rádi vraceli pro vzornou obsluhu a vyhlášenou kuchyni (v roce 1910 na dvorku chovali 19 vepříků). Válka přináší nedostatek všeho, a také smrt manžela. Ovdovělá Augustína po roce 1917 odchází do Strážnice na Černý orel, kde poznává svého druhého manžela knihaře Tomáše a zde spolu další léta úspěšně šenkují.

1916

Dalším nájemcem hotelu byl Ladislav Václavek, a v roce 1934 Ferdinand Jakubek. V přízemí se nacházel také obchod Potravního spolku, Richarda Janíka, Karla Janáska a v padesátých letech „Elektra“. Jistou dobu byla na Záložně také pošta a v letech 1952-1960 také banka. Největší nápor „hostů“ zažil hotel Záložna v listopadu 1939, kdy zde bylo ubytováno 150 říšských vojáků. 

Manželka Ladislava Václavka, Fany (*1896), dcera šafáře a hostinského Jakuba Basse

Sváteční den před Záložnou.

2008