PŘÍPAD LIBUŠE UHLÍŘOVÉ

Krátce po vypuknutí I. světové války přišlo Ministerstvu války od Richarda Bayera udání v němž upozorňoval na protistátní nálady ve Veselí nad Moravou. Místní učitel Josef Homola při loučení se s rukujícími vojáky je nabádal: „Nezapomeňte, že táhnete do pole proti svým bratrům, jsou to Slované jako my“ . Když projížděl veselským nádražím vlak s ruskými zajatci, přinášeli lidé vyhladovělým ruským zajatcům buchty, koláče, maso. Josef Homola rozdával Rusům pohlednice Cyrila s Metodějem opatřené textem „Neopouštěj bratře, Moravanův dobrých“. Při soudu, který proběhl ve Vídni dne 2. června 1915, byl Josef Homola odsouzen k trestu těžkého žaláře v trvání 18 měsíců pro spáchání zločinu velezrady. Ve stejném procesu byla souzena také sedmnáctiletá Libuše Uhlířová, která se provinila: „že začátkem října 1914 tím, že v čekárně nádraží Kunovice, tedy veřejně a také za přítomnosti více osob, vytrhla černožlutý knoflík z knoflíkové dírky a hodila ho na zem, pokusila podnítit opovržení a nenávist proti jednotnému státnímu svazku císařství, a tím spáchala zločin rušení veřejného klidu“. Libuše Uhlířová byla odsouzena k trestu těžkého žaláře v trvání 4 měsíců zostřeno 1 postním dnem, 24hodinovým uzamčením o samotě v tmavé cele a dvojím nařízením tvrdého lože každý kalendářní měsíc.

Přehnaně přísný rozsudek vojenského soudu ve Vídni měl být výstrahou pro ostatní protistátní projevy občanů. Bohužel v případě rodiny Uhlířové měl tento proces tragické následky. Nejdříve zemřela Libušina matka Rudolfína (rozená Přikrylová, zemřela 19. 12. 1914 ve věku 35 let). Její dcera, zničená a vystrašená vězením, krátce po propuštění těžce onemocněla a 14. října 1916 zemřela ve věku 18 let. Libuše Uhlířová se stala symbolem odporu proti oficielní politice. Lidi nosili květiny na její hrob také dávno poté co se její rodina odstěhovala z Veselí.

RODINA VÁCLAVA UHLÍŘE

Zakládající členové veselského Sokola. Uprostřed stojí Václav Uhlíř

Strojvůdce Václav Uhlíř, tak jak i řada dalších železničářů, nebyl veselským rodákem, ale do Veselí se přistěhoval za profesí. Od počátku se stal vůdčí osobností české veřejnosti ve městě. Byl členem Besedy, spoluzakladatelem Sokola, dohlížel na stavbu Sokolovny. Když si roku 1896 bere za manželku Rudolfínu, dceru movitého veselského hostinského Josefa Přikryla, dostávají novomanželé jako svatební dar dům na náměstí č. 40. Tento původně přízemní dům přestavuje s přispěním tchána na dům poschoďový. Rodina vedla spokojený život k nejstarší dceři Libuši zakrátko přibily další tři sestry a bratr Václav. Tento poklid je narušen zatčením dcery v roce 1914. Následuje smrt matky a posléze také dcery Libuše.

Zprava stojí Václav Uhlíř, který se podílel v roce 1924 na stavbě Sokolovny

V roce 1927, když Václav Uhlíř odchází do důchodu, dům na náměstí prodává a stěhuje se do Luhačovic. Po létech se do Veselí vrací jeho syn, také Václav, narozený roku 1903 a povoláním rovněž strojvůdce. Kupuje si dům taktéž na náměstí, jen v opačném rohu. Také tento Václav Uhlíř patřil k zajímavým osobnostem. V roce 1939 odešel jako instruktor drah do Perzie. Byl vyznamenán tím, že vezl svatbu Reza Pahlavího s indickou princeznou. Z Perzie si přivezl krásnou sbírku koberců. V roce 1944 byl zatčen gestapem a z vězení se vrátil až po osvobození ve velmi špatném zdravotním stavu. Navíc jeho dům byl silně poškozen odstřelením silničního mostu Němci.

PŘÍPAD LIBUŠE UHLÍŘOVÉ

RODINA VÁCLAVA UHLÍŘE

Veselí historické

Zůstaňte s námi