Rita Rosani

„Mnoho žen se chovalo statečně, ale překonáte je všechny“

Tento citát z bible čteme na mramorové pamětní desce umístěné na synagoze ve Veroně, která je věnována mladé dívce Ritě Rosani, jediné židovské partyzánce, která zahynula v boji s fašisty v Itálii. Když její matka po válce přebírala pro svoji dceru nejvyšší vojenské vyznamenání, Zlatou medaili za statečnost, možná si vzpomněla také na šťastné okamžiky prožité u svého otce ve Veselí nad Moravou, kam s dcerou často jezdila.

Příběh Rity Rosani začíná totiž u židovského obchodníka ve Veselí nad Moravou, Samuela Strakosche. Samuel neměl snadný život. Když mu byly tři roky, zemřela mu maminka a rok nato také otec, Simeon Strakosch. O sirotka Samuela se postaral jeho strýček, Abrahám Rosenzweig, bratr jeho matky, Rosalie. Abrahám Rosenzweig patřil k respektovaným osobnostem ve Veselí nad Moravou, obchodoval s obilím, měl rozsáhlé polní hospodářství, byl starostou židovské obce a v jeho domě bylo ustájeno přes dvacet kusů hovězího dobytka. Malý Samuel Strakosch se od něj naučil vše potřebné pro další život.

Židovských obchodníků bylo ve Veselí nad Moravou víc. Samuel Strakosch si obchod koupil na rohu Masarykovy třídy a ulice Břehy. Zde se mu také později narodily tři dcery. Nejstarší Rosa, Žofie a nejmladší Františka. Později obchod Samuela Strakosche zdědila dcera Žofie, která se provdala za Alberta Doležila, se kterým měla syna Dolfíka a dceru Blanku. Za zmínku stojí, že čtyřletá Blanka Doležilová vítala roku 1931 na nádraží ve Veselí nad Moravou T.G. Masaryka.

Rosa Strakoschová (*1895), se provdala za Ludvika Rosenzweiga (*1881). S největší pravděpodobností Rosin praděda (Markus Rosenzweig *1786) a Ludvíkův děda (Moises Rosenzweig *1798), byli bratři. Ludvík Rosenzweig odjel roku 1905 do Rijeky a později pracoval Terstu u přepravní společnosti svých strýců. Zde si změnil jméno na Ludovito Rosani, oženil se s Rosou a z tohoto svazku se narodila 20. listopadu 1920 dcera Rita. Rita Rosani jezdila často k babičce a dědovi do Veselí a kamarádila se zde s mladším bratrancem Dolfikem Doležilem, jak můžeme vidět na řadě hezkých fotek. Ve Veselí prožila u dědy a babičky šťastné chvilky svého života. Společně s matkou sepsala Rita také kuchařskou knihu tradičních aškenázských receptů.

V Terstu se spřátelila s Linuccií, dcerou knihkupce Umberta Saba. Také se zde zamilovala do Kubi Naglera, a zasnoubila se s ním. Židovská rodina Naglerova přišla do Itálie z Haliče, a stala se záhy obětí protižidovských opatření. Nejdříve byli deportováni do různých koncentračních táborů v Itálii, nakonec zahynuli v Osvětimi. Zpočátku si snoubenci často psali, tato korespondence byla nalezena a stala se podkladem ke knize kterou napsal Livio Sirovich. V té době se zhoršila politická situace v Itálii, byla přijata další perzekuční opatření proti židům. Ludovito Rosani ztratil občanství a Rita spolu s ostatními židovskými spolužáky byla vyloučena z veřejné školy. Židovské komunity ale založily své vlastní školy, Rita tam dokončila magisterská studia a později začala učit na základní škole. Zároveň pomáhala uprchlíkům.

Když v září 1943 Terst připadl pod německou správu a začaly deportace, Rita se rozhodla jednat. Zrušila zasnoubení s Kubi Naglerem a přestěhovala své rodiče do malé vesnice Friuli poblíž Portogruara, čímž jim zachránila život. Když potkala plukovníka Umberta Ricca, který organizoval v Terstu neúspěšné vojenské povstání proti Němcům, vstoupila Rita do partyzánské brigády Aquila (orel). Skupina původně čtyřčlenná se po roce rozrostla na 15 bojovníků. Sídlila v chatě na hoře Monte Comun v provincii Verona. Zde byl partyzánský oddíl v ranních hodinách 17. září 1944 přepaden Němci a fašisty. Rita, vážně zraněná, byla zajata a přestože se vzdala, byla zavražděna republikánským poručíkem Mario Scaronim, velitelem Musoliniho mládežnické legie. Scaroni byl roku 1945 souzen a odsouzen k 20 letům vězení, ale nakonec po amnestii byl propuštěn na svobodu. Při soudu dostal Scaroni otázku jak může ospravedlnit zabití ženy. „Nebyla to žena, byl to bandita. Byla to naše povinnost.“

Rita Rosani se stala v Itálii nesmrtelnou legendou. Byly po ní pojmenovány školy, ulice (Verona, Řím, Terst), natočeny dokumentární filmy, děti se o ní učí ve školách. Na synagoze ve Veroně je na její počest umístěna pamětní deska. Na základě korespondence, kterou nalezl filatelista a sběratel Gianfranco Moscati napsal Livio Isaak Sirovich knihu: „Nebyla to žena, byl to bandita“ Rita Rosani, dívka ve válce, Cierre Edicioni, Verona 2014.

Rita Rosani

Veselí historické

Zůstaňte s námi