RYBÁŘI

Voda protékající našim krajem byla významným zdrojem energie, umožňovala přepravu a byla také důležitým pramenem obživy. Řeka Morava, její ramena a četné tůně i jezera na loukách, poskytovala bohatou zásobu rybího masa i raků. Ještě roku 1862 slyšíme o moravních, až přes jeden metrický cent těžkých sumcích, dále o znamenitých štikách a kaprech, ale zejména o veselských racích (další ryby v Moravě: jelci, plotny, boleni, úhoři, okouni, drobné běličky a hrůzci). Vysoký podíl rybího masa ve skladbě stravy našich předků způsobil vznik specializovaného rybářského povolání. Veselští rybáři byli soustředění na Předměstí, podél řeky, mezi dnešními ulicemi Břehy a Sodomírkami. Ulice Rybáře byla jednořadová s domy obrácenými frontálním průčelím směrem k Moravě. Zahrady měli přes cestu při Moravě. Představeným rybářů byl plesník a nejstarším známým plesníkem byl v roce 1492 Tomáš. Roku 1536 je zmíněn starý plesník Matěj a roku 1613 zase Petr Prochen. V roce 1579 se uvádí 7 rybářů a roku 1732 bylo ve Veselí již třináct rybářů, kteří měli rozdělený nejen tok řeky Moravy na jednotlivé úseky, ale také Struhu a slepá ramena a jezírka kolem řeky. Řeka tvořila četné meandry, které se tenkrát nazývaly „kůty“. Názvy některých úseků: jezero v Láku, jezero Buková, Černé a Studené, Misník, Skřínky, voda od Hrubého stavu po Rybníček, voda od Morávky k Vlákům, od Špitálky po kříž za klášterem, od klášterské Vitře až po Paseky, kus Struhy pod malým stávkem. Voda před splavem se nazývala „Horní“ Morava, pod splavem byla „Spodní“. Prvním rybářem od Ostrohu byl Jan Čech, který tak jak ostatní rybáři platil z vody a domu ročně 10. Rýnských, z luk a štěpnic 18. krejcarů a musel také odevzdat 5 měřic chmele. V roce 1732 měli dominantní postavení dvě rybářské rodiny, rodina Midlíkova s Martinem a Václavem, a rodina Pavla Krejčího a plesníka Jana Krejčího. Dalšími rybáři byli: Martin Randa, Jura Cigánek, Šimon Klešťa, Martin Kozumplík, Jura Stolařík, František Jansta, Václav Skalka a Martin Smištík. Tito byli povinni odvádět vrchnosti určité množství ryb a raků a proto byli osvobozeni od roboty. Měli však spoustu dalších povinností, jak vyplívá z urbáře 1732. Tak v zimě rubali potřebné množství ledu, pomáhali při honech, pročišťovali břehy a starali se o haltýře. pokud se někam posílaly živé ryby, byli povinni je doprovázet a pečovat o ně. Při záplavách byli povinni převážet, když to bylo potřeba, nejen lidi, také úrodu, nebo dříví. Další zápis o veselských rybářích máme z roku 1757, kdy z původně 13 rybářů zůstalo jen 10. Zůstali dva Midlíci, Jan a Martin a také dva Randové Martin a Jiří. Nově přibyl Jan Habanec a Jiří Zálešák. V roce 1781 je ve Veselí 12 rybářů, z toho jsou tři Habanci a tři Randové, dva Krejčí a také dva Čechové. Rod Habanců vymírá po roce 1830, ovšem rody Randů, Krejčích a Čechů zůstali ve Veselí dodnes. Přímo v Rybářích zůstaly domky ve vlastnictví potomků kdysi rybářských rodů Randů a Krejčích až do roku 2012.

Zajímavou osobností byl jeden z posledních rybářů ve Veselí, Jakub Krejčí, přímý potomek starého rybářského rodu, který působil na č. 63 nepřetržitě od roku 1732. Tento Jakub byl znamenitým vypravěčem, jeho příběhy se staly legendárními. Poutavě popisoval rekordní úlovky, stejně jako neuvěřitelné zážitky s hastrmany.

Franta Krajča vykládal v hospodě Na lapači, že ví o jednom velkém sumcovi, tak šedesáti kilovém: „Fůsa že má zakrůcené jak Galář, co se mu říká „Buliš“. Tak tohoto sumca sem slíbil přivést panu hraběti k zámku. Čekal sem na vhodnů dobu až ho pujde chytit. Jednů zrána ten čas nastal, vzal sem loď, udicu na sumca, kus kačeny na trojáku háčku, nasednu a jedu. U prvního kůta kde sem ho vídával zastavím, nahodím udicu i s kačenů a čekám. Ticho bylo, enom Morava šplůchala a bylo slyšet ryby jak tlučů ocasem o hladinu. Netrvalo to dlůho a najednů bůchání ocasem až sa půl metrové vlny házaly po hladině, dávám pozor – je tu – plovák na udici se ponořil, vynořil – zabral – Franto drž se – bojuj. Přitáhnu, povolím a znovu, několikrát, a po půl hodině sem cítil, že už je unavený. Pořádně zabrat a už nepovolit. Ešče chvíli se cukal. Pomalu sem ho přitahoval k loďce, přidržel, nasedl naň, jak na koně, chytil za ty velké fůsy, stiskl sumce kolenama a jel k zámku, tam zastavil, a křičím: Pane hrabě vezu Vám toho slíbeného sumca, pojďte si ho převzít, už je zkrocený, Já Franta Krajča jsem ho zkrotil. Pan hrabě vyhlédl z okna a volá: „Franto Krajčo Ty si pašák“. Vtom sebů sumec škubl, mě shodil do Moravy a byl pryč. Ale těší mě, že ho pan hrabě viděl“. (Vzpomínky Miroslava Janečky)

RYBÁŘI

Veselí historické

Zůstaňte s námi