Salajka

Nejdříve se v těchto místech, na břehu Struhy, nacházela vodní pila a na ní navazující Panská stolárna, v níž pracovali tesaři, jak uvádí zápis z roku 1732. V 19. století byla na Benátkách postavena tzv. „Salajka“. Jednalo se o výrobu potaše (salajky), která se připravovala vařením melasy z cukrovaru v Moravském Písku. Později po vybudování úzkokolejky z Moravského Písku do Tasova byla tato budova přeměněna na zámečnickou dílnu, která zajišťovala provoz, údržbu a opravy vozů i lokomotiv. V dílně se vyučila celá řada strojních zámečníků, mnoho z nich se později uplatnilo u ČSD. V areálu se nacházela také výtopna pro lokomotivy. V deputátním bytě bydlela nejdřív rodina Ferdinanda Tymla, později Viktora Leitgeba. Zdejší zámečničtí mistři Leitgeb, Tyml a další vyučili řadu kvalitních odborníků. Po roce 1950 v objektu sídlila Okresní správa silnic, později Technické služby města Veselí nad Moravou. V roce 2015 byl celý objekt Salajky zbourán.

Budova „Salajky“, foceno v únoru 2013, zbouráno 2015.


Vlevo budovy „Salajky“, č. 82/17, vpravo v popředí mýtný domek.

č. 82/17. Interier dílny na Salajce. Ladislav Nisner v učení, 10. listopadu 1925

Zaměstnanci na „Salajce“. Stojící zleva Ferdinand Tyml (*1878), neznámý, Ferd. Tyml mladý, hajný z Bukové Jan Nejezchleba (*1895), neznámý, Jan Pajer (*1897) z elektrárny. Sedící zleva, Antonín Leitgeb (*1883), důchodní Josef Jelínek (*1884), Viktor Leitgeb (*1886)