ŠEVCI I.

Když potřebujeme boty tak jednoduše zajdeme do obchodu a koupíme si z velkého výběru boty dle libosti, letní, zimní, sportovní, anebo k tanci „lakýrky“. Z největší pravděpodobností se bude jednat o čínský produkt. V minulosti tomu tak nebylo, boty byly vzácností, nabylo výjimkou, že si je sourozenci půjčovali, pokud to šlo chodili lidi naboso. Kvalitní boty zhotovené ševcovským mistrem byly nákladná věc, která se však něco vydržela, a dala se také snadno opravit. Proto se také dobré boty často dědily. To vše se změnilo s příchodem Batě a jeho velkovýroby, kdy levné masově produkované boty obuly svět. Pro většinu ševců to znamenalo konec živnosti. Jak to vypadalo se ševci v našem městě můžeme zjistit nahlédnutím do cechovní knihy ševců, kterou začal psát radní písař František Antonín Kratochvíle. Nejstarším zde zapsaným ševcovským mistrem je roku 1670 Matis Fünster. V knize je uvedena řada příjmení, některá se opakují vícekrát. To je důkazem skutečnosti, že řemeslo se dědilo z otce na syna, nebo z dědy na vnuka. Mistrovští synové platili menší poplatky při příjímání do cechu. Nejčastější příjmení u ševcovských mistrů: Skalka 14x, Bílek 12x, Strébl 11x, Komínek 10x, Wenclík 10x, Mička, Finfera a Kratochvíl 9x, Kozumplík a Krajíček 8x, Pauker 7x, Čech 6x, Robek, Černý, Kočiš, Horký, Studnička a Pešík byl uveden 5x. Celkově je v cechovní knize uvedeno 365 jmen ševcovských mistrů. Mimo to jsou zde zapsáni také učni a tovaryši. Učeň se u mistra učil 3 roky a poté skládal tovaryšskou zkoušku, po níž většinou následoval tříletý „vandr“. Poté mohl tovaryš předložit cechu mistrovský kus, pohostit mistry „svačinou“ a zaplatit vstupní poplatek do otevřené „matky pokladnice“. Chudší tovaryši často využívali ke společenskému vzestupu sňatku s dcerou, či vdovou po mistru, neboť jim bylo usnadněno získání mistrovského práva. Cechovní systém byl zrušen koncem 19. století. Roku 1921 se ševci ve Veselí nad Moravu sdružili pod Společenstvo obuvníků. Patřili sem tito obuvníci: Antonín Bártek, Tomáš Hlaváč, Alexandr Holodňák, František Jančík, Jan Jančík, Josef Kluka, Antonín Komzala, Antonín Kozumplík, Karel Kratochvíl, Konstantin Kratochvíl, Viktor Kratochvíl, Ferdinand Kratochvíl, Tomáš Míka, Antonín Prchlý, František Rolenc, Jan Smaženka, Antonín Šivel, Josef Strebl, Josef Veverka, Leopold Veverka, Josef Vacek, Jindřich Večeřa, Jakub Všetula, František Kust, všichni z Veselí, a ze Zarazic Jan Řičica, Matouš Komínek a Josef Hrabal.

Antonín Bártek se narodil v domě na náměstí č. 31/45, jako syn hofera Antonína Bártka a jeho manželky Antonie Masaříkové. Pokřtěn byl na Předměstí a matriční zápis je také proveden do předměstské matriky, což je neobvyklé. V 15 letech nastoupil do řemeslnické přípravné školy (Gewerbliche Vorbereitungsschule) ve Vídni. Dne 28. 4. 1904 se už jako 22-letý náhradní záložník a obuvnický pomocník oženil s 16-letou Marií Hlaváčovou, dcerou drážního dělníka Tomáše Hlaváče a jeho manželky Marie Sládkové. Za dva měsíce se jim narodil syn Oldřich a pět let po něm ještě dcera Božena. 6. 10. 1905 byl Antonín Bártek dekretem jmenován obecním strážníkem (v rodině se říkalo i „ponocným“). V té době Bártek bydlel v budově městské radnice č. 36 (u Bače). Bártek byl na počátku první světové války 28. 12. 1914 (po bitvě o Bělehrad) zajat u obce Gorčín a 1. 8. 1918 vstoupil v Omsku do československých legií, kde službu ukončil 10. 4. 1920. Antonín Bártek se stal vyhledávaným odborníkem zejména na jezdecké boty. Boty si u něj nechal ušít také president Beneš. Mistr Bártek vyučil také celou řadu veselských obuvníků. Jeho syn Oldřich chodil ve Veselí do obecné školy, pak do měšťanky a nakonec se vyučil obchodním příručím v kupecké škole v Olomouci, než v roce 1926 emigroval do Kanady, kde dodnes žijí jeho potomci. Antonínova dcera Božena si 5. 11. 1933 ve Veselí vzala za muže Rudolfa Müllera (*30. 7. 1906, +21. 6. 1990), stolaře a frézaře z Borského Svätého Petra na Slovensku, který od roku 1930 pracoval ve Veselí v podniku Beer & Žádník, dřevařský průmysl. Po smrti Antonína Bártka (3. 7. 1956 na č. 195) a jeho ženy Marie (6. 12. 1966) zdědila Božena se svým mužem jejich dům č. 195, kde se jim také již 7. 6. 1934 narodil jejich jediný syn Rudolf Müller. V roce 1982 byla rodina Müllerova nucená dům č. 195 opustit, dům byl zbořen.

ŠEVCI I.

Veselí historické

Zůstaňte s námi