Čižmáři byli specialisté na vysokou obuv, a v našem městě se jednalo především o několik členů rodiny Komzalové, původem z Uher. Od roku 1833 působil ve Veselí čižmářský mistr Anton Komzala (*1803), který pocházel z obce Nesluša, v okrese Kysutské N. Mesto. Ze stejné obce přišel do Veselí také Augustín Komzala, po němž zůstala vdova Františka (dcera bednáře Václava Čupery), která se posléze provdala za dalšího čižmářského mistra Petra Komzalu. Čižmářem byl také ve Veselí narozený Jan Červenka, který se vyučil u Antona Komzaly roku 1853. Rodina Komzalova bydlela především v domě na Hlavní ulici č. 104, kde se nám zachovala také fotografie posledního mistra obuvnického z rodu Komzalů, Antonína.
První zleva Antonín Komzala (*1870, syn Petra Komzaly), s rodinou souseda, Františka Páče. Jeho syn Karel Komzala později působil na konzulátě v Anglii.
V roce 1924 působili v Zarazicích tito obuvníci: Josef Hrabal, Jan Řičica, Matouš Komínek a Bartoloměj Buchta
František Mohelnický (45 let), švec (1773, č. 39)
Anton Kosík, obuvník, manželka Kateřina (dcera Josefa Vavrušky), (1791, č. 35)
Tomáš Jurásek (*1796, švec, syn Johana Juráska) si bere za ženu Kateřinu (*1808, dceru Tomáše Trachtulce), (1831, č. 99)
Josef Hubr +1871 (53 let), švec, (syn Josefa Hubra, stolaře v Kroměříži) (1871, č. 21)
Jan Břečka *1857, obuvnický mistr, manželka Marie *1857, 2 krávy (1890, č. 79)
Johan Matuška *1829, mistr obuvník (1880, č. 104)
Matěj Požárek *1876, obuvník, manželka Jenoféfa *1876 (1910, č. 25)
Zkraje vpravo Kožešnické uličky bydlel obuvník Josef Veverka (*1867)
Fotografie obuvníka Josefa Veverky se nedochovala, ale zde jsou na snímku jeho dcery, Vlasta a Ada, zřejmě v botách od svého tatínka (foto kolem roku 1919). K trendu doby patřila cigareta (nemusela být ani zapálená).
Domek obuvníka Jakuba Všetule
Později Baťa prodejnu přestěhoval na Předměstí do domu č. 133 (dům zprava). Kromě prodejny zde byla také pedikúra a správkárna punčoch.
Plán přestavby prodejny Baťa z roku 1940, kdy kromě pedikúry byla zřízena také správkárna punčoch. V levé části domu se nacházelo Vodicovo holičství.
Tomáš Hlaváč, Alexandr Holodňák, František Jančík, Jan Jančařík, Josef Kluka, Antonín Komzala, Antonín Kozumplík, Karel Kratochvíl, Viktor Kratochvíl, Ferdinand Kratochvíl, Tomáš Míka, Anton Prchlý, František Rolenc, Jan Smaženka, Anton Šivel, Josef Strebl, Josef Veverka, Josef Vacek, Jan Řičica (Zarazice), Josef Hrabal, František Kunst (21 obuvníků). Jan Smaženka (*1859), bydlel na Benátkách č. 24 a na domě měl impozantní firmu: STAVITEL BOTŮ!
Poslední veselský švec, Josef Loprais (*1931), foto 2019
Kniha ševcovského cechu 1712, je majetkem muzea ve Veselí nad Moravou. Rozměry: 31 x 20,5 x 11 cm. Dřevěné desky, celokožená vazba zdobená slepotiskem.
Detail slepotisku
Objemnou cechovní knihu uzavírají dvě kožené přezky opatřené mosazným kováním
My cechmistři všichni maistři řemesla nového ševcovského ve městě Veselí, známo činíme budoucím všem potomkům našim řemesla našeho kterak anno 1621 roku Pan Bůch všemohoucí městu Veselí metlu svou jest nás byl trestati uměl kníže Sedmihradska Betlem Gaboriho s velkým vojskem poslati jest byl ráčil, kterýžto kníže Sedmihradský město jest sobě ku pomoci z kraje Slezkého kníže Krnovsko, ze země České tolikoš jedno hrabě jenž se psalo z Turnu a země naši Moravské Pana Žerotína téhož času Pána na Břeclavi, za 60 000. lidu vojenského německého, i položili jsou se týž vojska mezi městem Veselí, a dědinů Milokoštěm majíce pak sobě též kníže i z pomoců ky svůmi na odpor lid válečný J. M. Czl. na zámku Veselí jehož nejvíc bylo 300. A když jsou počali soldati Betlém Gáboriho města Neyer dobývati ihned lid J. M. Czl. Ze zámku do města vpadl a tož město před prudkým ohněm Wurtz obrátil tímž způsobem kníže Sedmihradska když // z pomocníky svými zemského pána ? litujíce svého velikého nákladu a maje tu málo za svou práci lůpež nebo z velkých důl k tomu zámku tři sta sedmdesáte sedm ran byl udělal prchlivosti svou tenž zámek z gruntu rozkopati byl umínil kdež potom uznaje že by tu ještě větší škodu jesti musil poručil jest aby v přítomnosti jeho tenž zámek zvalen byl, což se ihned tak stati brzo muselo při kteréžto zkáze města, a zámku Privilegia všeckna pak městská tak i cechů našeho vejš psaného k zmrhání přivedeny byly jsouc, tolikéž i počet stříbrna z pěti krusky stříbrnými což se vše stalo léta svrchu psaného druhý pondělí po svatém Václavu, a tak nemaje hlavního cechovního listu aniž pečeti bez obnovení cechmistrův zůstávali jsme do léta An. 1626.
Matis Robek. Léta Páně 1693 dne 25. oktobris, přijat jest Matis Robek do našeho poctivého cechu za spolu Maistra, a Pana bratra, kterýžto své povinnosti jak svačinu tak, i Maistr štük, ano i všechno jiné náležitě zapravil, a nic dlužen neostal, a tuto toliko pro budoucí paměť vypsati jsme jej dali An et Die ut Supra
Matis Robek bydlel na náměstí č. 23/37 a roku 1722 byl též rychtářem
Léta Páně 1714 Matys Robek, předstoupil do poctivého cechu pan bratr náš Matis Robek spolu s jeho třema syny, a tu žádost přednesl, před auplný cech, abychom ty, vejš zmiňovaný syny, totižto předně staršího Karla Robka, druhého, Bartoloměja Robka, třetího Ignácia Robka, za učně přijali i vypověděli. I nemohouce jeho žádosti oslyšeti, poněvadž jsou mistrovský synové jich z učení jak náležitě přijali, a propustli, v ničem nezávadně dle starého obyčeje náš poctivý cech z nich Contentiroval, stalo se dne 30. Máje léta ut Supra
První ševcovský mistr je zapsán v roce 1670, a poslední v roce 1884. Celkem za tuto dobu bylo ve Veselí evidováno 365 ševcovských mistrů.
Nejvíc ševcovských mistrů ve Veselí nosilo příjmení Skalka, celkem 14 (3x Jan, 2x Václav, Anton, Martin, 1x Jiřík, Fabián a Matůš). Bílků bylo za 200 let 12, Stréblů 11, Komínků 10, stejně jako Wenclíků. Mičků, Finferů a Kratochvílů bylo mezi ševcovskými mistry 9, Kozumplíků a Krajíčků 8, Paukerů 7, Čechů 6, Robků, Černých, Kočišů, Horkých, Studničků a Pešíků bylo pět.