Úzkokolejka

Trasa úzkokolejky z Moravského Písku do Veselí

Veselí nad Moravou -Tasov

Druhá polovina 19. století znamenala prudký rozmach cukrovarnictví. Pěstování cukrové řepy se  stalo výhodným artiklem. Velký počet nových cukrovarů byl patrný také v okolí  Veselí nad Moravou. Cukrovary vznikly v Hodoníně, Rohatci, Uherském Ostroze, v Moravském Písku. Úspěch cukrovaru bratří Mayů v Uherském Ostrohu přiměl hraběte Viktora Chorinského roku 1876 ke koupi cukrovaru v Písku. Tento podnik se snažil  zásobovat řepou z vlastního panství, a zde nastal problém s dopravou přes často zaplavované, podmáčené louky mezi Veselím a Pískem. Roku 1879 postavil Chorinský úzkokolejnou trať z Předměstí Veselí k píseckému cukrovaru v délce 6 km. První vozíky byly dřevěné, kovové byly jen kola. Vozy sice jezdily po kolejích, ale jako hnací síly se používal pár tažných volů. Byla to statná a vytrvalá zvířata s velkými rohy, dovážená k nám z Uher. Doprava zvířaty byla levná, protože je chovali ve Dvoře a bylo zajištěno jejich využití i mimo řepnou sezonu. Úzkokolejná trať se budovala po etapách. První část trati se stavěla z Dolních luk, přes Bukovou, do Moravského Písku, do cukrovaru. Na Sirkové byla cihelna, kde se zpracovávalo vápno na bílé cihly. Ty se také přepravovaly po úzkokolejce. V druhé etapě byla trať prodloužena až do Veselí nad Moravou.

Po dvou letech animálního provozu byla tato dráha přeměněna na parní pohon. První parní lokomotivu zakoupil hrabě Chorinský ve Vídni a jejím prvním strojvůdcem byl Antonín Leitgeb (*1854). Ten se vyučil v továrně na parní lokomotivy ve Floridsdorfu. Rodina Leitgebova se stala nejdůležitější rodinou v historii úzkokolejky (6 strojvůdců). Úzkokolejka dopravovala do Písku cukrovku, a zpět vozila řepné řízky pro dobytek a melasu, ze které v objektu tzv. „Salajky“ na Benátkách vyráběla potaš (uhličitan draselný, aneb salajku). Roku 1882 hrabě Chorinský cukrovar v Písku prodal Rudolfu Auspitzovi, úspěšnému majiteli rohateckého cukrovaru. Zároveň Auspitzovi také pronajal velkostatek ve Veselí. Roku 1911 postavila vídeňská firma Teudloff & Dittrich v zámeckém parku pro úzkokolejku nový železný most přes Moravu, který zde stojí do dnešních dnů. V roce 1917 byla zbudována druhá část úzkokolejné železnice z Veselí do hospodářského dvora Tasov, dlouhá 8,64 km. Celková délka tratě tak dosáhla téměř 15 km. Na váhu do Tasova, kde se nacházely tři koleje, se vozila řepa z Tasova, Hroznové Lhoty, Kuželova, Hrubé Vrbky, Malé Vrbky a z Kněžduba. Mezi Tasovem a Veselím byly dvě místa kde se dalo cukrovku nakládat, zastávka Radošov a Rybník. V těchto místech se nacházela druhá kolej s výhybkami. Hlavní sběrné místo ve Veselí bylo na Láně (dnes sídliště Lány). Zde se nacházelo velké překladiště řepy, tři koleje s výhybkami, jámy na výpresky, vozová váha,  a byl zde také strážný domek v němž bydlel Antonín Jakoubek (později František Válek), který obsluhoval závory. Sem se v řepnou sezonu vozila řepa z Veselí, Zarazic, Vnorov, Lideřovic, Kozojidek, Milokoště a Žeravin. Málo se ví o tom, že vagony i lokomotivy úzkokolejky se také podílely na výstavbě odlehčovacího  a tzv. Baťova kanálu. Podle vzpomínek Viktora Leitgeba, převážely vagony úzkokolejky hlínu z budovaných kanálu na nově budovanou silnici směrem na Moravský Písek.

Dráha byla zbudována na poměrně vysokých náspech, které jsou místy zřetelné ještě dnes. Rozchod dráhy byl 790 mm, průjezdný profil 3 m, tj. po 1,50 m na obě strany od osy dráhy. Výška kolejnice 65 mm, délka 6 m, v každém kolejnicovém páru bylo po 9 pražcích. Minimální poloměr oblouku 30 m. Největší povolená rychlost byla stanovena na 21 km/hod. s výhradou, že na přejezdech směla činiti jen 10 km/hod.

Lokomotivy byly 4. Nejmenší se jmenovala „Tom Pouce“ (podle populárního cirkusového trpaslíka) o rozvoru 990 mm, prázdná vážila 3,8 tuny, otopná plocha byla 13,82m2, výkon 12 HP. Podle vzpomínek vdovy strojvůdce Viktora Leitgeba věnoval hrabě Bedřich Chorinský tuto lokomotivu na počátku II. světové války, po obsazení Československa do sběru barevných kovů (Joachymstal, 1972). Další dvě lokomotivy o výkonu 30 HP, byly označeny U 2301 a U 2302, každá vážila 7,2 tuny. Lokomotiva těžšího typu U 2303 vážila 9,2 tuny. Lokomotivy měly vpředu i vzadu po jednom obloukovém nárazníku, opatřeny byly dvěma injektory, úplnou kotelní armaturou a pákovou brzdou. Topeniště bylo z mědí.

Nákladních dvouosých vozů otevřených bylo 71, z toho 11 s brzdou (stav v roce 1940), 4 otevřené vozy čtyřosé, 2 dvouosé služební vozy. V majetku úzkokolejky dále byla drezína lavicová, 8 místná s benzinovým motorem, 2 drezíny s ručním pohonem, 1 traťmistrovské šlapací kolo a 4 pracovní vozíky. Dvouosý vůz vážil 1,3-1,7 tuny a uvezl 4 tuny, čtyřosý vůz vážil 3,6 tuny a uvezl 8 tuny řepy.

Technické zázemí měla dráha v těsné blízkosti zámku, kde se nejdříve nacházela výtopna s depem. Později se výtopna depo a dílny přestěhovaly do prostoru zvaného „Salajka“ kde se taky nacházelo 5 odstavných kolejí k deponování vagonů. V tomto areálu byla také výtečně vybavená zámečnická dílna a stolárna. Pod vedením zkušených mistrů se v těchto dílnách vyučilo množství budoucích strojvůdců (Jan Opravil, Ladislav Nisner, Josef Mikéska). Na Salajce byla zkonstruována také oblíbená benzinová osmimístná lavicová dresina, jak vzpomíná tehdejší učeň Josef Mikéska.

Přímo před jižním křídlem zámku končila slepá kolej pod zámeckým balkonem, odkud vyjížděli tři osobní vagony vozící hraběcí rodinu, případně hosty zámku na nádraží do Písku, kde přestupovali do rychlíku do Vídně po severní dráze císaře Ferdinanda. S této slepé koleje odjíždělo panstvo také na hojně pořádané hony, či k blízkosti unikátního „kačeňáku“. Honební společnost s jejími psy jela v salonních vozech, náhončí se museli spokojit s jediným služebním vozem. Pokud jel hrabě sám na kachny, rád používal ručně poháněnou dresinu, obsluhovanou zaměstnancem dráhy. Pod balkonem zámku se také odehrála závěrečná scéna prvního československého zvukového filmu Tonka Šibenice. Vedle slavné slovinské filmové hvězdy Ity Riny (vlastním jménem Ida Kravanja), zde hraje také veselan z domku od Lapače č. 147, Josef Frolek, ale hlavně „Tom Pouce“ se strojvůdcem Antonínem Leitgebem, jeho synem Viktorem a s Vladimírem Václavkem, všechno legendární mužové hraběcí úzkokolejky. Krásná je scéna kdy vláček přejíždí most v parku a na pozadí je kostel Andělů strážných. Úzkokolejka si bohužel vybrala také své oběti. Stalo se to 19. listopadu 1944, kdy z polí od Tasova vezl vláček řepu do cukrovaru a v důsledku leteckého náletu explodoval kotel parního stroje lokomotivy a připravil o život trojčlennou osádku, strojvůdce Jaroslava Kettlera (36 let) a dva mladé učně, Miroslava Zrůnu (18 let) z Veselí, a Františka Tomka (16 let) ze Zarazic.

Úzkokolejka hraběte Chorinského fungovala do konce roku 1944. O závěrečnou etapu historie dráhy se postarala ustupující německá armáda v dubnu 1945, kdy poničila všechny tři železné mosty úzkokolejky. Škoda je především unikátního zdvižného mostu na Baťově kanálu. Tento most se zvedal o 2,5 m tak, aby mohla pod mostem projet loď s lignitem do Otrokovic.

K definitivní likvidaci úzkokolejky došlo odprodejem veškerého inventáře, včetně 5 lokomotiv a 36 km kolejnic, ke kterému došlo 1. listopadu 1946. Fond národní obnovy veškeré zařízení prodal firmě Ing. Bohuslava Krýsy v Ostravě za Kčs 356.500,-. Úzkokolejka hraběte Chorinské-ho byla v provozu 65 let.

Hrabě Viktor Pavel Chorinský
​​​​​​​(*1838 +1901)

DATA ÚZKOKOLEJKY HRABĚTE CHORINSKÉHO

1876    Viktor Chorinský kupuje cukrovar v Písku

1879    Animální úzkokolejná dráha Veselí – Písek (20 mostků, délka 6 km)

1881    Úzkokolejka rekonstruována na parní provoz (3. října 1881)

1882    Viktor Ch. prodává cukrovar v Písku Rudolfu Auspitzovi

1911    Dřevěný most úzkokolejky v zámeckém parku je nahrazen mostem železným

1917    Zbudována druhá část úzkokolejky Veselí – Tasov (9 km), Auspitz

1927    Natočen film Tonka Šibenice

1944    Ukončení přepravy

Dne 13.2. 1947 bylo kompletní zařízení úzkokolejky odprodáno firmě Ing. Bohuslav Krýsa v Moravské Ostravě za 356.500,-Kčs (včetně 5 lokomotiv a 36 km kolejnic).


Rudolf Auspitz (*1837 +1906)

Rudolf Auspitz byl podnikatel a politik německé národnosti, židovského původu.

Pocházel z vlivné židovské rodiny usazené historicky na jižní Moravě (město Hustopeče bylo německy nazýváno Auspitz). Mezi jeho předky byli významní rabíni. Jeho dědeček, Lazar Auspitz (*1772), založil v Brně textilku.

Rudolf Auspitz vystudoval matematiku na vídeňské technice a národohospodářství  a chemii v Paříži.

Roku 1863 zbudoval v Rohatci cukrovar. Roku 1882 k němu přikoupil od hraběte Viktora Chorinského cukrovar v Písku a pronajal si související velkostatky Veselí a Strážnici. Když zemřel jeho dědictví bylo vyčísleno na 30 milionů korun. Z toho 470 000 odkázal na dobročinné účely.

Počátkem 20. století měla Dvůr ve Veselí nad Moravou pronajata firma Štěpán Auspitz a spol. Správcem Dvora byl Adolf Stojan, který měl dva příručí, France Gürtelschmieda a Fridricha Saulicha. Hospodářem byl Jan Lacek.

Cukrovar ve Bzenci - Moravském Písku, cíl úzkokolejky

Mapa úzkokolejky z roku 1886, cukrovar Bzenec-Písek

Mapa úzkokolejky z roku 1886, Salajka, zámek a zámecký park

Mapa úzkokolejky z roku 1886. Trať končila na předměstí v části označené Nákly-Lány, kam se svážela cukrová řepa. Nacházely se zde tři koleje a také strážný domek, označený červeně

Ita Rina

Tonka Šibenice

První československý hraný celovečerní zvukový film (81 minut). Natočený roku 1927 jako film němý, který byl později ozvučen ve Francii (studio spol. Gaumont). Režisér Karel Anton film natočil podle předlohy Egona Erwina Kische. Romantické drama vesnické dívky přijíždějící do velkoměsta. Exteriéry natáčeny ve Veselí nad Moravou (louky a hatěcké mostky, železný most v parku a v pozadí kostel Andělů strážných). Hlavní role Ita Rina *7.7.1907, Slovinsko (Ida Kravanja), proslavila se v němém filmu Erotikon, Gustava Machatého. V komparsu se uplatnilo několik veselanů. Ovšem především zde hraje úzkokolejka hraběte Chorinského.

Josef Frolek, od Lapače č. 147, děda se sekerou, komparsista ve filmu Tonka Šibenice

V těchto místech končil film Tonka Šibenice

Ita Rina před zámeckou fontánou ve Veselí nad Moravou

Snímek z natáčení filmu Tonka Šibenice. Výjezd z parku v místech Na újezdě, 1927.

Druhý zleva Viktor Leitgeb, třetí zleva Vladimír Václavek, v lokomotivě stojí Antonín Leitgeb

Vláček právě projel mostem přes Struhu za zámkem

Vlevo vedle budovy zámku se původně nacházelo průjezdné depo pro salonní vozy.

Jednou z památek na úzkokolejku je také most v zámeckém parku postavený roku 1911.

Most sloužil pro úzkokolejku (koleje jsou patrné), ale také pro povozy tažené dobytkem. Když se v roce 1921 stavěl nový betonový most z Předměstí do Města, vedla veškerá doprava přes tento most.

Trať úzkokolejky do Moravského Písku

Dáma na kolejích. Koleje úzkokolejky vedly až před jižní vstupní prostor (foto F.M.Lejček)

Lokomotiva Tom Pouce u výtopny se strojvůdcem Antonínem Leitgebem.

Ruční drezina úzkokolejky. Zleva Ferdinand Chorinský, zprava mladý Berchtold z Buchlovic a dcera majitele panství Napajedla.

První zprava Viktor Leitgeb

Motorová lavicová drezína osmimístná, postavená v dílně na Salajce. Na snímku Ladislav Nisner, rok 1925.

Motorová lavicová drezína na zastávce Buková. Zleva paní Chválová, Růžena Ehrenhaftová, Libor Chvála a Viktor Leitgeb

Vlevo Viktor Leitgeb, na fotce vpravo zprava Niky a Terezie Ehrenhaftovi.
V pozadí cukrovar Písek.

František Tomek (*1928 +1944), ze Zarazic č. 91, přišel o život při explozi kotle lokomotivy dne

19. listopadu 1944.

Drezína s ručním pohonem

Foto Robert Roob

S vybudováním Baťova kanálu bylo třeba zbudovat specielní zvedací zařízení, umožňující průjezd lodí.

„Důkladná“ německá práce na zvedacím mostě z dubna 1945. Byl to také konec úzkokolejky ve Veselí nad Moravou

Ludvík Ehrenhaft u zvedacího zařízení v dubnu – květnu 1945

Když němci v dubnu 1945 zničili všechny mosty, nebylo po osvobození čím vozit úrodu, nebyly ani koně, ani krávy. Jedna lokomotiva vlastní silou přejela ze Salajky až do Dvora po provizorním dřevěném mostě, který byl postaven z Rybníčku do uličky u radnice.

Veselani její přepravu umožnili tím, že ručně přemísťovali provizorní koleje s pražci, a lokomotiva po nich metr po metru popojížděla.

U Dvora se lokomotiva úspěšně dostala na své stabilní koleje, vedoucí až k Tasovu.

Po tomto provizorním dřevěném mostě, kolem synagogy, projela také mašinka úzkokolejky. Na snímku vidíme odvedence ze Zarazic, které veze Vladimír Horký (v kobouku).

Stará výtopna, kde se ve střešním prostoru nacházel rezervoár vody. Značně zdevastovaný stav zachycuje fotografie Františka Šímy z roku 1982. Vpravo za vraty byly Sběrné suroviny.

Mezi stromy vpravo výtopna, vlevo remíza salonních vozů a drezín, později Sběrné suroviny. Uprostřed poklona sv. Františka Xaverského. (Foto Fr. Šíma, kolem 1982)