V ZARAZICÁCH KRAJNÍ DŮM

(:V Zarazicách krajní dům:), měl sem já tam galánečku. Bože můj!
(:Dyby ně ju chtěli dat:), věděl bych ju, ach můj Bože milovat.
(:Ve dně bych ju šanoval:), ale v noci, ach můj Bože, miloval.

Zarazice mají jednu zvláštnost. Až do roku 1908 totiž polovina obce patřila pod farnost vnorovskou, druhá půlka připadla pod faru veselskou. Rozmezí, nebo kraj tvořil dům Buchtův, kolem něhož vedla cesta k mostu přes řeku Moravu. V tomto rožním domku měl dotyčný frajárečku, kterou by vedne šanoval.Podle místní pověsti námět písně měl pravdivé jádro. Dva bratři Buchtové, Antoš a Martin se zamilovali do jedné dívky, Bětky Campionové, které se nejdříve líbil jeden z bratrů, nakonec si však vzala druhého. Ten odmítnutý se dal k vojákům. Po čase se vrátil do Zarazic v krásné vojenské uniformě a Bětka podlehla jeho kouzlu. To se pochopitelně nelíbilo jejímu mužovi Martinovi, který sebral pušku a na Antoša vystřelil. V domnění že bratra zastřelil, prchl do uherské Skalice, kde ve vzpomínkách na rodnou obec složil dnes známou píseň. Tolik praví legenda.

Pokud budeme pátrat po reálném jádru příběhu, tak v Zarazicích najdeme hned několik rodin Buchtů, a několik Buchtů Antošů i Martinů. Zrovna v tom „krajním“ domě, který měl č. 17, bydlel Buchta již roku 1798 a rodina Buchtova zde žila do poloviny 20. století. Trochu složitější to je s Bětkou Campionovou. V zarazických matričních zápisech příjmení Campion nenalezneme, víc štěstí budeme mít na Předměstí Veselí. Zde měl obchod od poloviny 18. století Johan Campion, bohatý kupec, kterému se ve Veselí narodilo 10 dětí, z toho pět dcer, Anna (*1746), Barbora (*1749), Josefa (*1759), Johana (*1763) a Juliána která ovšem zemřela osmiměsíční. Bohužel Albětu -  Bětku se zatím nepodařilo nalézt. Kromě písničky se Campion proslavil též v dějinách veselské farnosti. Roku 1755 se totiž narodil v obchodě Johana Campiona syn Tomáš, který se 1779 stal knězem a později dokonce veselským děkanem.

Cesta k mostu přes řeku Moravu tvořila hranici farností. Napravo farnost Veselí, Zarazičani bydlící vlevo od uličky chodili do kostela Vnorovského. Od roku 1908 spadaly Zarazice pod faru ve Veselí. Od roku 1798 v domě č. 17 bydlela rodina Buchtova ​​​​​​​

Buchtův „krajní“ dům č. 17 je na fotografii třetí zprava

Vlevo dům č. 17 před výmalbou a vpravo čerstvě vymalován Olinem Rokytou. Zásluhou pana Rokyty si tento dům, zejména v interiérech, zachoval téměř původní charakter

Marie Buchtová (*1867 +1928, roz. Smetková) a její syn František Buchta (*1893