VŠETULA II.

VŠETULA KAPELNÍK

Z rozšířeného rodu Všetulů se jedna důležitá větev věnovala muzice. Počátek lze nalézt v ulici Břehy, kde se roku 1837 v rodině sedláka Kašpara Všetule narodil syn Bartoloměj, který byl však známější pod přezdívkou „Báleta“. Byl to oblíbený harmonikář, který hrál a zpíval lidem na svatbách i při jiných událostech. Dochoval se nám text této jeho písničky:

​​​​​​​Hajlom, tajlom do parády ke Krajglom od Krajlů do Pančavy, z Pančavy do Lapača a z Lapača dom.

Jedná se o popěvek pijáka na jeho cestě po veselských hospodách. Hostinec Ferdinanda Kreikera stál v 19. století na místě dnešního č. 153 (obchod vedle občerstvený RYO), Pančava byla hospoda jež stála na místě dnešního parkoviště před pizzérií Verona a Lapač stojí na svém místě dodnes.

„Báletuv“ syn Jan Všetula byl rolníkem v Zarazicích a muzikantem nebyl. Měl však syny, kteří až na jednoho muzikanty byli. Především nejstarší Bartoloměj hrál na různé nástroje a tak se také roku 1925 stává členem Královské hudební gardy krále Alexandra v Bělehradě. Zde se mu natolik dařilo, že si naspořil na domek, který postavil po návratu do vlasti ve Veselí nad Moravou. Hrával v různých muzikách, skládal hudbu (např. Standard pochod), začal také soukromě vyučovat mladé muzikanty. Vychoval celou řadu kvalitních hráčů, především „dechovkářů“. Hudbě se věnoval také jeho syn Milan (*1937), houslový virtuos, později především hudební pedagog a dlouholetý sbormistr chrámového sboru. V rodinné tradici pokračuje také Milan Všetula mladší (*1974), muzikant a hudební pedagog.

Bartoloměj Všetula (*1902 +1989)

Marie Všetulová (*1879, roz. Čajková) se syny Bartolomějem, Karlem, Josefem a Janem. Mimo Jana byli všichni muzikanty.

Bartoloměj Všetula s manželkou Alžbětou a dcerou Marií

Zarazická kapela B. Všetuly. Zadní řada zleva, Bartoloměj Všetula, František Tomeček (Gaťala), Karel Studénka (Babák), František Šebesta a bubeník Kočiš

Druhý zleva v poslední řadě je Bartoloměj Všetula, jako hráč Vojenské královské kapely v Bělehradě (1925 – 1932)

Když v mládí Bartoš Všetula doma v Zarazicích cvičil, otec jej posílal troubit ke kravám

Zahrádka u Andrýska, Bartoloměj Všetula první zprava. Zde, nebo na Slávii se hrávalo každou sobotu a neděli. Později po roce 1945 se hrálo také na zahrádce u Janíků

Klečící Josef Lovecký a Kazimír Holodňák vedle bubnu zprava

Sedící Ladislav Chytil, František Mikéska, Bartoloměj Všetula, kapelník, Knitlová, J. Rajecký, Karel Všetula

Stojící Karel Krepčík, Ladislav Nejezchleba, Čajka, Švejk, František Tomeček, Josef Kašpárek, Stanislav Holomek, Tomeček „Gatala“, Trojek z Milokoště

Stojící II. řada Jan Procházka, Josef Šišpera (pod kostelem)

Učitel hudby ve Veselí nad Moravou, Bartoloměj Všetula

Marie Všetulová (*1925), před domkem v Hrnčířkách č. 997, který postavil její otec Bartoloměj

Rodokmen Všetula, kapelník

VŠETULA PAPEŽ

František Všetula (*1900) se synem Miroslavem a manželkou Annou

Jak přišel František Všetula k přezdívce „Papež“ dnes nevíme. Ovšem tuto přezdívku po otci podědil také jeho syn Miroslav narozený roku 1923, který pracoval na dráze ve funkci brzdiče. Mirek Všetula „Papež“, byl vášnivý kuřák a kouřená cigareta se mu taky stala osudná. Jako brzdič měl za úkol při roztříďování nákladních vagonů, tyto pohybující se vozy včas na stanoveném místě ubrzdit. Jeho povinností bylo také před posunem zkontrolovat funkčnost brzdy, což tentokrát neudělal, a spoléhal se, že vagón ubrzdí na poslední chvilku, poněvadž dokuřoval cigaretu. Vagón se blížil ke stanovenému místu, „Papež“ začal točit brzdou ale tato nebrzdila. Točil brzdou stále, vagón se přibližoval stále víc k zábraně označované „šturc“. Tedy Mirek sice cigaretu dokouřil, ale vagón neubrzdil, ten narazil na „šturc“ který urazil, poškodil betonovou část, urazil nárazníky jak ze „šturcu“ tak z vagónu. Samotný Mirek Všetula hlavou prorazil okénko v kabince, pořezal si uši i nos. Ovšem stal se slavným tomu „šturcu“ se potom říkalo „Papežův“. ​​​​​​​

Mirek Všetula „Papež“ (*1923 +2006)

Mirkův dědeček Bartoloměj Všetula (*1873 +1941), pracoval také jako brzdař na dráze

VŠETULA HORNÍC

Břehy č. 110/345, u vrat Ludmila Všetulová (*1951). V tomto domě bydlela od roku 1724 pouze rodina Všetulova. Přezdívku „Horníc“, „Horníček“ získal po roce 1820 Bartoloměj Všetula (*1799), který se stal přísedícím horenského soudu. Byl dozorcem, tj. drábem ve vinohradech a jako znalec poměrů zasedal u soudu. Předseda soudu měl přezdívku „Horný“. (Jan Všetula, Kronika rodu Všetulů)

Zleva Jindřich (*1912), Julie (*1905), Marie Všetulobvá, roz. Finferová (*1874), Jan Všetula (*1870), řečený „Horníc“, jeho pes Tref, Jan (*1909)

Stařečci Všetulovi s vnučkou Marií (*1943)

Veselští odvedenci ročník 1909. Jan Všetula „Horníc“, sedí první zleva. ​​​​​​​

Anna Potěšilová (*1916) a Jan Všetula (*1909)

Rodokmen Všetula „Horníc“

Uzavřít bychom mohli povídání o Všetulech krásným portrétem manželů Všetulových, kteří žili v Rybářích č. 61 (nové č. 404). Vychovali šest dětí, vzpomeňme stolaře Antonína, lékaře Bedřicha a dceru Apolénu, která se provdala za pekaře Františka Šišperu.

Rolník Antonín Všetula (*1868) s manželkou Růženou, rozenou Vitovskou (*1872) ​​​​​​​

VALENTÝN VŠETULA


Valentýn Všetula, podnikavý sečtělý chlapík, kterému se dařilo vše na co šáhl, se narodil na všetulovském gruntě „u jatek“ ve Veselí nad Moravou. Rodina Všetulů zde bydlela od počátku 19. století. Valentýnův praděda, Josef Všetula (*1760), byl předměstským purkmistrem, Valentýnův děda, sedlák Kašpar Všetula, zemřel mladý (40 let), když jej ranila mrtvice po té co se mu splašily koně. Valentýnova matka Kateřina, zemřela když bylo chlapci 7 let, a tak se Valentýnův otec oženil podruhé, z tohoto manželství se narodilo 6 dětí. V 26 letech se Valentýn Všetula oženil, vzal si patnáctiletou Apolénu Buchtovou, a odešel k ní do Zarazic, kde se mu velmi dařilo, a to v různých profesích. Nejdříve měl propachtovanou hospodu Jakuba Seidlera, potom šenkoval v Obecním hostinci č. 22. Živnost hostinskou provozoval v letech 1893 – 1902. Podíl na ukončení hostinské živnosti měl údajně požár domu Valentýna Všetule, který zažehl Komínek, na objednávku konkurenčního hospodského Grně. Již roku 1901 začal Valentýn vyrábět cihly. Nechal si vypracovat plány k výstavbě cihlářské pece, (délka 8 m, šířka 6 m, výška 6 m, pec měla být 3 m zapuštěná do země), ale ke stavbě pece nakonec pro odpor několika spoluobčanů Zarazic, nedošlo. Sušené cihle potom vyráběl na parc. č. 1317, v trati „Široké“. Hliník v němž se těžila hlína měl rozměry 21 x 45 m. Když byla roku 1901 vystavěna v Zarazicích mlékárna, jejím prvním ředitelem byl Valentýn Všetula. Od 3. června 1914 provozoval po živnostensku benzinový motor o výkonu 3 HP. Tento motor využíval k mlácení i šrotování obilí a později také k řezání dříví. Podnikatelský duch Valentýna Všetule se projevil také vysazením proutníku na jeho pozemku. Přihlásil si živnost prodej proutí, dodával kvalitní materiál košíkářům nejen v Zarazicích, ale také v jiných obcích. Valentýn Všetula se dožil 73 let, osudným se mu stal pád z fůry sena 21. dubna 1935.

K mimořádné události došlo dne 17. července 1905, kdy blesk udeřil do domku Valentýna Všetule. Blesk sjel komínem do světnice a usmrtil zde meškající návštěvu, Annu Studénkovou, která se přišla pochválit s 50 korunou, kterou jí muž ponejprv poslal z Ameriky. Hospodyně Apoléna Všetulová byla jen omráčená a byla přivedena opět k životu, porodila poté ještě 4 děti. Ostatní členové rodiny vyvázli bez pohromy.

​​​​​​​

Valentýn Všetula s manželkou Apolénou Buchtovou ze Zarazic č. 9 a se syny: zprava Jan (*1889), zleva Josef (*1891) a v popředí Antonín (*1894). Ti dva nejstarší synové odjeli do USA. Jan ve stáří se přijel podívat do Zarazic a zde zemřel.


.

Cihelna Valentýna Všetule, kde se vyráběly sušené cihly v letech 1902-1914. V prostoru vymezeném dvěma cestami, chtěl původně Valentýn Všetula postavit cihlářskou pec. Pro odpor několika občanů, k tomuto záměru nedošlo.

Antonín Všetula (*1894 +1920), třetí syn hospodského Valentýna Všetule, zemřel při vojenské službě v Brně na zápal plic, svobodný, bezdětný.

Zarazický starosta Jaroslav Všetula (*1900)

Pohřeb Jana Všetule (*1889, syna Valentýna V.), co přijel z USA na návštěvu a v Zarazicích zemřel. Foceno před domem č. 74.

Valentýn Všetula nepřežil pád z fůry sena v dubnu 1935

1965, u Všetulů. Zleva sedí hajný Stanislav Všetula, Vladin Všetula, Josef Staša, Jan Řičica a starosta Jaroslav Všetula. Vzadu stojí zleva Miroslav Všetula (syn Vladina), Josef Všetula (syn Jaroslava) a Vojtěch Řičica (manžel Apolonie)

O Vladinovi

„...později se z Vladina stal nejúspěšnější zarazický pytlák. Přitom hajného dělal Vladinův o dva roky starší bratr Stanislav. Vladinova sestra Apoléna vzpomínala jak jednou u nich doma na dvoře potkala cizího fousatého chlapa, kterého se hrozně polekala. Byl to převlečený Vladin s nalepenými fousy, oblečený po pansky. Hrabě Chorinský pozval na hon nějaké Francouze a Vladin se k těmto cizincům jednoduše připojil. Nepoznal jej ani Chorinský, ale ani jeho vlastní sestra. Později hrabě Chorinský nabízel Vladinovi místo hajného. Ten to odmítl s tím, že nemůže zradit kamarády pytláky“. Vyprávění Marie Chudíkové, dcery Karla Všetule (*1913).

Anna Řičicová před domem Valentýna Všetule č. 74

​​​​​​​

Rod Valentýna Všetule


Valentýn Všetula (*1862, Veselí č. 296 +1935 Zarazice č. 74), rolník, hostinský, majitel cihelny, odd. 1886 s Apolénou Buchtovou (*1871) ze Zarazic č. 9. Manželům se narodilo 11 dětí, 8 synů:

  1. Jan Všetula (*1889), odjel do USA, zemřel při návštěvě v Zarazicích
  2. Josef Všetula (*1891), odjel do USA
  3. Antonín Všetula (*1894 +1920)
  4. František Všetula (*15.6.1898), manželka Marie, roz. Vašíčková, (odjeli do USA)
  5. Jaroslav Všetula (*9.4.1900), Zarazice č. 198, starosta Zarazic 1944, předseda MNV 1945
  6. Stanislav Všetula (*6.5.1902), hajný, odd. 1927 s Marií Motyčkovou
  7. Vladimír Všetula *(4.2. 1904), "Vladin", legendární pytlák, odd. 1927 s Annou Konečnou
  8. Apolonie Řičicová (*9.2.1906), odd. 6.7.1927 s Janem Řičicou
  9. Marie Všetulová (*1.2.1910 +29.12.1921)
  10. Ludmila Stašová (*1911)
  11. Karel Všetula (*1913)