Zámek 5. část - Zahradníci a ostatní personál

1849 Je propuštěn zahradník Goldmann (dostává 100 zl. podpory)

1857 Pavel Polívka (*1806), manželka Judita (*1811)

1878 Prokop Stojan (*1820, syn Jiřího Stojana, sluhy z Moštěnic), hraběcí zahradník ve Veselí, manželka Amalie (*1824 +1886, z rodu Ondřeje Kelpa, stolaře). Dne 28. 6. 1878 se syn Jan (*1854), v pomatenosti zastřelil.  (Matrika 5940/36). Další synové Prokopa Stojana: Adolf (*1850), byl pojezdným v Písku, Eduard (*1855), zahradník, Cyril (*1861), Teodor (*1863), dcera Matylda (*1861). Prokop Stojan vlastnil roku 1880 1 kobylu, 3 valachy, 3 krávy a 22 úlů (bydlel na č. 70)

1900 Arnold Růžička (*1846 +1917), vrchní zahradník, manželka Terezie (*1849 +1939,  oddaní 1872), syn Leopold (*1879 +1959, kněz v Kuželově), Arnold (*1881 +1964), zahradník, Augustin (*1886), učeň Václav Poláček (*1883) 4 krávy

1910 Arnold Růžička (*1846 +1917), vrchní zahradník, (syn Fr. Růžičky, lékaře v Sádku), manželka Terezie (*1849 +1939), dcera Anna (*1883), učeň Václav Reiskup (*1892), 2 koně, 3 krávy, 26 úlů

1921 Nové č. 15, Arnold Růžička (*1881 +1964), zámecký zahradník, manželka Marie (*1880), dcera Terezie (*1906), Milada (*1911 +1928), synovec Gerhard (*1905), příručí zahr. František Požár (*1897), služka z Kuželova Marie Šticová (*1893)

1938 František Hábl (*1900), zahradník, manželka Anděla (*1902), syn František (*1935), zahradník Jaroslav Vašát (*1902), služka Anna Malůšová (*1893)

Později v domě sídlili veselští myslivci, také se zde nacházely kanceláře Technických služeb a v objektu našla sídlo také Městská galerie. V současnosti je objekt využíván jako kavárna a bar (V Parku).

Fajka Arnolda Růžičky, na níž je v reliéfu zachycen jak zahradník Růžička, tak taky jeho pes Žolík.

Chodili jsme si pro mléko, každý den 2 litry. Měli jsme deputát, dříví a uhlí. Zahradník nás zásoboval čerstvou zeleninou a ovocem. Pan nadlesní Procházka na maminku vždy pamatoval se zvěřinou. Dával jí játra ze srnčího, králíky, bažanty, srnčí maso, divočáky, daňky, zajíce, divoké husy a kachny. Maminka byla výtečná kuchařka a ještě se od zámecké kuchařky lecčemu přiučila, takže divočinu uměla výborně připravit na několik způsobů. Když byly hony a přijelo hodně hostů, jezdili střílet na veselské louky, na Bukovou, v salónních vozech úzkokolejky.V hájence u píseckého lesa, bydlel hajný Nejezchleba se svou rodinou. Někdy se jezdilo i drezínou a autem je vezl náš tatínek a portýr pan Jakúbek. Jeleny jezdili střílet do buchlovských lesů, na Salaš. Paní hraběnka velmi dbala na svátky a soucítila s obyčejnými lidmi. Pan hrabě byl štědrý a pohostinný člověk. Na sv. Mikuláše chodíval na zámku zahradník převlečený za krásného Mikuláše, za anděle byla děvčata Klimešova, Anda nebo Maňka a za čerta se převlékla Růža, které se na zámku říkalo „štumédla“. Byla to komorná paní hraběnky, starala se o její šaty.Na Štědrý den nás, ale i ostatní zaměstnance bydlící na zámku,  pan hrabě a hraběnka zvali k nim do salónu, k vánočnímu stromku. Každý dostal vánočku, velký sáček vánočního cukroví a třináctý plat. Předtím se paní hraběnka zeptala maminky, co budeme potřebovat. Jedenkrát jsem dostala látku na kabát i s kožešinou, šaty na bruslení, bílé boty s bruslemi, kterým se říkalo „šeksny“. Ptala se i služebných. Některá chtěla povlečení, některá lišku na límec nebo látku na kostým. Pak nám to slečna Jiráčková, která byla na zámku švadlenou, ušila. Paní hraběnka pamatovala na to, abychom byli po celou zimu zdraví, a tak nám dětem kupovala každý rok rybí tuk.Na lahvičce byla nálepka a na ní nakreslena velryba. Nám dětem dělali i karnevaly. Kuchařka uvařila čokoládu a něco dobrého upekla a my, děti, jsme se převlekly za masky, za kohouta nebo indiány. Pan hrabě nám schoval velkou, asi půl kilovou čokoládu a my jsme ji hledaly. A jak nás naváděl ke skrýši, tak říkal: „Zima, zima, mráz“, a když jsme se přiblížily, tak nás naváděl: „Teplo, teplo, přihořívá, hoří, hoří!“Měly jsme z toho vždycky radost, když jsme čokoládový poklad našly. Místnost portýrny na zámku poslední den v roce slavnostně vyzdobili. Tu se vždycky slavily Silvestry. Kuchařka uvařila punč, nasmažila koblihy, tančilo se při gramofonu a lidé se bavili. Obsluhu gramofonu měl na starosti můj tatínek. Pak sešla o půlnoci dolů hraběcí rodina a celá společnost s nimi a popřáli jsme si do nového roku.

 Jednou, bylo to v létě, se na mě pan hrabě rozzlobil, přestože to byl velký dobrák. Odvázala jsem si loďku a vydala se s ní na rybník. Zahradník tam na jaře vysázel lekníny a stulíky a ty právě rozkvetly. Byl na ně tak krásný pohled, že jsem neodolala a chtěla si pár utrhnout. Dnes mohu přiznat, že jsem tenkrát stulíky nijak nešetřila a domů jsem si nesla plnou náruč. Pan hrabě mě potkal a říká: „Kdes to vzala, ty malá opic?“ Já jsem se klidně přiznala, že jsem je natrhala na rybníku a on povídá: „Už víckrát to nesmí trhat, jinak dostane na holou!“

 Jindy se mi nechtě podařilo chytit na udici chudáka Francina za oční víčko. Já jsem bývala velký rybář. Chytávala jsem jalce v Moravě na třešně. vyhodila jsem udici. On stál za mnou, ale já jsem to netušila, že tam stojí a už to bylo! Museli k doktorovi a ten mu háček z víčka vytáhl bez komplikací. Víčko se mu naštěstí brzo zahojilo.

Hosté na zámku

Když byly hony, jezdil k chorinským primář Bakeš z Brna, výborný operatér, dále továrník Pepíček, měl textilku v Brně. Pak Dr. Hegler z Vídně, jeho paní byla zvěrolékařka a jezdili autem a přivezli si pokaždé jiného psa. Dále to byl Chiron a von Stuck, známí automobiloví závodníci, ti oba  u nich pobývali a pak jeli na Masarykův okruh do Brna. Chironova manželka vždycky šla do prodejny hraček a plný prádelní koš těch hraček přinesla do sirotčince. Věřila, že když je s těmi opuštěnými dětmi, tak že se jejímu manželovi při závodech nic nestane. Měla jsem autogramy obou závodníků i jejich fotografie.

Na zámku byl také hostem maharadža indického státu Bikanir, s celým dvorem. Byl na léčení v Piešťanech a zastavil se ve Veselí. Tenkrát bylo plné nádvoří aut. Pamatuji se, že tam stál černoch a měl velký kožený pytel plný drobných peněz, asi rupií a ty nám rozdával. Hostem Chorinských býval i pan profesor Absolon, objevitel jeskyní na Macoše. Jezdil i se svými dětmi Alenou a Karlíkem. S Alenou jsme se kamarádily. Občas býval hostem akademický malíř Joža Uprka, který jezdil do hotelu Záložna hrát karty, dále pan Kaplinský, to byl šlechtic a pan hrabě Černín.

Kdo na zámku pracoval

Byla to klíčnice, majordomus zámku, slečna Božena. Byla mou kmotřenkou při biřmování. Starala se o celý chod zámku. Pokojským Žofce a Maňce Černé vydávala ložní prádlo pro hosty a vyřizovala různé záležitosti, týkající se provozu zámku. Dále to byla Poldy, která servírovala hraběcí rodině jídlo. Její matka, tetička Kluková, žehlívala prádlo. Tenkrát se žehlívalo žehličkami na žhavé uhlí a ona žehlila oběma rukama, takto proti sobě. Měli také dvě pradleny. Vrchní kuchařka byla slečna Sedlářová, po ní slečna Votrubová. Když byli na zámku hosté vypomáhala jim slečna Smaženková a paní Zerzáňová. Ta uměla krásně upravovat ryby. V zámku se učila vařit děvčata Kozumplíkova. V kuchyni i u hospodářského zvířectva byla Hedvička, Růženka a Mařka, většinou to byla děvčata, která chodila v krojích, z Velké nad Veličkou. Pak tu sloužila „štumédla“ Růža, zahradník Růžička, potom pan Hábl, pak pan nadlesní Procházka. Byly tu zaměstnány také učitelky jazyků – francouzštiny, angličtiny, němčiny. Dále portýr pan Jakúbek, tatínek a důchodní pan Jelínek. Můj tatínek byl člověk velmi hodný a ochotný každému pomoci i poradit. Ještě se vrátím k tetičce Klukové. Mám na ni vzpomínku. Bylo to při filmování českého filmu „Tonka Šibenice“. Bylo mi tenkrát asi sedm let. Pan hrabě dal k dispozici salonní vagóny s lokomotivou, které stály na koleji pod balkónem a film se odehrával na louce u kašny s vodotryskem a pod stromem, napravo od kašny. Veselané a mládež byli všichni oblečeni v krojích a já s tetičkou Klukovou jsme rozdávaly z košů koláčky. Filmování bylo pro Veselí v 30. letech výjimečnou událostí.

Pan hrabě nechal postavit na řece Moravě novou elektrárnu, což byla na tehdejší dobu velmi pokroková myšlenka. Jejím správcem byl pan Koukal, vrchní montér se jmenoval Klimeš, strojníci byli pan Pajer, Čapek a další. Chorinští všem svým zaměstnancům poskytovali byty. Velkostatek pana hraběte a elektrárnu spravoval pan ředitel Tlučhoř, pan důchodní Jelínek, výběrčí elektřiny pan Procházka a úředníci sídlili na statku „Ve dvoře“.

Chorinští měli rozsáhlé majetky a mimo jiné i lesy a honitbu na Podkarpatské Rusi, mezi Mukačevem a Chustem. Pokud si vzpomínám, jmenovalo se to místo Vučkomezí-Volovoje. Tatínek tam každý rok vezl rodinu Chorinských autem. Přespali ve Vysokých Tatrách a druhý den pokračovali až na Podkarpadskou Rus. O honitbu a lesy se starali hajní a nadlesnímu se říkalo Egon. Pan hrabě tu střílel divočáky i jeleny a zvali si na hony i hosty.

Moje svatba

Moje maminka se svatbou neměla žádné starosti. Pan hrabě zastřelil srnce, byla i zabíjačka, kuchařky všechno připravily, uvařily, napekly mandlové dorty, zákusky, zahradník vyzdobil portýrnu a balkóny chvojím. Bylo mnoho hostů, velká mše, sloužili ji tři kněží a dvanáct ministrantů v kostele u Andělů strážných. Byla to sláva, jako by to byla svatba hraběcí rodiny.Vozil nás pan Opavský v hraběcím kočáru. Můj nastávající manžel byl v té době totálně nasazený v Německu a na tu svatbu utekl. Když tenkrát v noci přišel a klepal na okno, byl špinavý a hladový, jak šel pěšky přes hranice. Až do svatby se skrýval v zámku v jednom pokoji. Já jsem mu tam nosila jídlo. Policie ho hledala, byl odsouzený a měl být zavřený na 28 dnů do vězení. Já jsem tvrdila, že o něm nic nevím. Když jsme jeli v den svatby do kostela v kočáře, četníci stáli pod „hodinama“ naproti Švadlenky a já jen trnula hrůzou, jestli ho rovnou nezavřou, ještě než dojedeme do kostela. Určitě to věděli, ale dělali, že nic neví. Dostali od rodičů máslo a slivovici, ale přesto. Hned po mé svatbě, v roce 1943, Franci narukoval a brzy padl u Poznaně. Když se blížilo osvobození a Rusové už byli blízko, vzali si Chorinští nejnutnější věci a povozem taženým koňmi opustili Veselí nad Moravou.  (Alena Bartošíková - O Veselí a Veselanech 2)

Hraběcí kočár, rok 1941

Dne 4. září 1877 se na zámku Viktora Chorinského konala trojnásobná svatba. V jeden den uzavřeli sňatek hned tři zaměstnanci veselského hraběte:

1) Adolf Stojan, sedmadvacetiletý pojezdný ve dvoře v Písku si bral Marii Magdalénu, dceru revírníka Josefa Žitného.

2) Revírník Adolf Pohl, (33 let), si vzal za manželku Marii Majdalénu, dceru Martina Kolaříka, vrátného u Chorinských. Marie Majdaléna  Pohlová, byla komornou u hraběnky Marie Anny Chorinské. Rodiny Stojanova a Pohlova se velmi přátelily, Adolf Stojan byl kmotrem všem třem prvním synům Adolfa Pohla.

3) Karel Badics, původem z Uher, sloužící na zámku ve Veselí, se ženil s Antonií Kusbachovou, dcerou řezníka v Tachově. V rubrice svědek je podepsán hrabě Chorinský, ale také Viktor Kurzweil, ředitel cukrovaru v Písku a veselského velkostatku.

Adolf Stojan *1850, poklasný v Písku (syn Prokopa Stojana, hraběcího zahradníka ve Veselí), a jeho manželka Marie Magdaléna *1853 (dcera Josefa Žitného, revírníka v Dolních Rakousích).

Manželé Stojanovi měli svatbu ve stejný den  (4.9.1877), s Adolfem Pohlem a byli kmotry prvním třem synům Adolfa Pohla.

Pro lepší představu o zámeckém personálu nahlédněme do sčítacího operátu z roku 1900 pro číslo popisné 10.

1900

hrabě Viktor Chorinský z Ledské (*7.8.1838, Obermeidling +1901),

manželka Anna (*25.3.1843, Videň, dcera Ferdinanda Trauttensdorfa a jeho manželky Marie,  kněžny Lichtensteinové)

syn Karel (*3.6.1873, Veselí), Viktor (*23.6.1874, Veselí)

dcera Františka (*22.9.1876, Veselí), Josefína (*12.8.1882, Veselí)

kuchařka Johana Zopp (*24.6.1857 z Laibachu)

sluha Alois Zopp (*1.11.1855, od Opavy)

komorná Babeta Králová (*1860 z Nepomuku)

sluha Štefan Gazárek (*1877 z Veselí), Johan Urbančík (*1874 z Veselí)

služka Kateřina Hofbaner (*15.11.1872, Petronell)

kuchařka Ida Chlumská (*11.5.1878, Kyjov)

kuchařka Kateřina Lipová (*2.11.1876, Strážnice)

služka Božena Koroníková (*17.3.1868, Wittingen)

Johan Schmelz (*3.3.1857, Uhry)

Kateřina Eliášová (*29.6.1852, Kuželov)

Anna Pitka (*30.10.1881, Kamenice u Jičína)

Karel Schmelz (*31.10.1893, Veselí)

(celkem na zámku 19 osob)  

Dobytek 3 hříbata, 8 kobyl, 2 hřebci, 4 valaši, 24 úlů

1930

Bedřich hrabě Chorinský *1867, velkostatkář,

manželka Marie *1890 (Topor- Kaplinska)

syn Bedřich *1923, Veselí +2008, Vídeň, Francin *1925, Veselí +1944 v Polsku

dcera Medina (Marie Anna) *1927, provdaná Ludwigstorff

Mikuláš hrabě Chorinský *1872 +1939

služebná Leopolda Kluková (*5.2.1887)

šofér Karel Hemrle *1897, manželka Marie *1899, dcera Helena (*24.11.1922, Kopřivnice), syn Karel (*15.7.1929, Veselí)

klíčnice Božena Rothová *1882

služka Ludmila Petrlíková *1900

Jedna z nejstarších fotografií zámku s vysokými topoly.

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit. Ut cursus facilisis nibh eu imperdiet. Suspendisse ultricies ultricies orci. Pellentesque habitant morbi tristique senectus et netus et malesuada fames ac turpis egestas. Etiam ac mauris luctus odio pretium bibendum. Phasellus consequat nunc congue dui ultrices sodales. Vestibulum tincidunt, neque in tristique varius, nisi libero convallis risus, a viverra erat leo in ante. Fusce condimentum, est non rhoncus interdum, elit augue fermentum magna, eu aliquam est purus vitae eros.