ZMOLA

Když roku 1780 úředník přiděloval čísla jednotlivým domům v Zarazicích, tak číslo 1 přidělil sušárně ovoce, která stála ve Zmole a byl to první domek při příjezdu od Vnorov. Potom procházel celou obcí a čísloval dům vedle domu, až se vrátil znovu do Zmole, ale po druhé straně cesty a přidělil zde poslední čísla. Když se podívá-me na mapu z roku 1827, tak vidíme, že celá skupina domků ve Zmole patřila domkářům. První široké sedlácké grunty vidíme až nahoře v pravém rohu mapy, čísla 7, 8, 9, 10, 76, 77, 78, 79 (čísla domů jsou psána červenou barvou. Na mapě je také vyznačena destruktivní činnost řeky,která odplavovala břeh v místě kde stál zřejmě dům č. 5 a 6. Za povšimnutí stojí také umístění na okraj obce kovárny a hrnčířské dílny. Tyto objekty představovaly zvýšené riziko vzniku požáru, jednalo se o tzv. „ohnivé“ řemesla.


Zarazická Zmola roku 1900

Řeka zde podemílala břeh a tím ničila zde stojící domky. V těchto místech v letech 1911-1914 započala regulace řeky Moravy. ​​​​​​​

Zmola kolem roku 1935. Zde ještě v čistém stavu.

Rodina Bártkova ve Zmole. František Bártek byl hlásný, troubil na kravský roh. Zprava stojí Broňa Břečková, provdaná Šponarová

Skupina domků ve Zmole na mapě z roku 1827

Domky ve „Zmole“ podle vzpomínek Růženy Absolonové, roz. Jakubcové a Věry Studénkové. Celá tato skupina domků se nacházela pod úrovní zde procházející silnice. Na konci uličky bydlel Hadaš, kterému se říkalo „Palič“. Po skončení války šel pytlačit. Bylo to v době, kdy se na Moravě pohybovali Banderovci. Naši vojáci jej chtěli zadržet, on se však dal na útěk a vojáci v domnění že jde o Banderovce, jej zastřelili.

ZMOLA Č. 120

Svatba Františky Kuryviálové a Jana Bitnera. Vedle nevěsty sedí Jan Kuryviál, ponocný v Zarazicích

Jan Bitner a Františka Kuryviálová

V pozadí dům ve Zmole č. 120, Františka Kuryviála

Manželé Kuryviálovi s dcerou Ludmilou

ZMOLA Č. 3

Růžena Absolonová (*1926, roz. Jakubcová)

Ze vzpomínek Růženy Absolonové (*1926, roz. Jakubcové)

Dětství jsem prožila ve Zmole, kde tenkrát bylo 14 domků, ten náš měl číslo 3 a patřil stařence a stařečkovi Válkovi. Původně v tomto domě bydlel Jan Hulín, který když mu zemřela manželka, si vzal o 41 let mladší Františku Chudíkovou, moju stařenku. Tá když ovdověla, tak sa provdala za Bartoloměja Válka.

Ve Zmole rostly vysoké topole, trnky, vrby. Ty čerstvé vrbové výrustky žhraly naše koze, z prútkú vrbových sme dělali píšťalky, keré krásně pískaly. Nejčastěj sme hrály semel, nebo kuličky. Já sem uměla dobře šplhat po topoloch. Na ten nejvyšší topol si netrúfl žádný kluk, ale já sem vylézla až na úplný vršek. Vůbec sem se nebála. Dyž tam nebyly větve, mosela sem sa držet enom kůry.

Dyž měli Berousci ve Znorovách odpolední vystoupení, přihlásila sem sa jako dobrovolnica. Berousek mňa nésl na zádoch s tyčú na laně. Dyž došel doprostřed lana, začal dělat jako že asi spadne. Ptal se mně esli sa bójím. Já sem sa enom smála, nebála sem sa. On mňa potom schválně hodil do záchrané sítě. Dyž sem byla tam, závodila sem s Berouskem, kdo dřív přeběhne na druhý konec. Já sem lézla v síti po čtyrech, Berousek šel po laně a já sem vyhrála. Liďom sa to moc líbilo, Berousek chtěl abych s ním vystupovala aj na večerním vystoupení, ale matka mňa nepustila. Nekolik lidí jí požalovalo, že sem vystupovala a že to bylo nebezpečné. Kúpat sme sa chodili do Moravy, já sem skákala z mosta. Plavat sem uměla, ale jednů sem se topila. To sa jedna malá děvčica začala topit, tak sem za ňů skočila, ona sa mě drapla za krk a držala sa, ale já sem za chvílu už neměla sil a tam sme se potopily, potom zas sa vynořily a znovu sa potopily. Už sem sa lůčila s životem, ale zachránil nás Ondrovčík ze Znorov. Na břehu mňa kopl do zadku, téj maléj co to zavinila neudělal nic. Mně tá malá děvčica, co sem ju zachránila, dala šumák.

Všecky domy ve Zmole chodily na vodu do jednéj dřevěnéj studně před Bitnerovým. Tá voda byla moc dobrá. měli zme ju doma v kýbli a nabírala sa žufanem, já sem ju pila přímo tym žufanem. Nejradši sem měla chleba s nakrájanů cibulů.

Chodila se potom otcovi pomáhat do zahradnictví. Uměla sem kosit trávu jak chlap. Taky sem drtila led do ledovny, která stála za Háblovým (dům pro správce zahradnictví v parku). To sa dělalo pantokem na drobno, aby sa to tam všecko vešlo. led sa dodával do zámku. Druhá ledovna byla na Předměstí naproti Dvora, dnes je tam obchod s hračkama. Vedle mlýna Žižlavského byla velká dřevárna, sklad dřeva. Tam sa štípalo dřevo na polínka, které tam byly taky uskladněné. V zimě se každý den vozily do zámku, kde se topilo na chodbách. Taky sem chodila na zámek do kuchyně škubat bažanty. Na zámku měli oslíky Pepinu a Honzu. Já sem s nima jezdila. Jednů sem s nima vézla jabka, a když zme byly v půlce mosta, vyřítila se proti nám lokomotiva úzkokolejky. Tak tak, že zme sa nesrazily. Ze zámeckého zahradnictví zme chodili pro pitou vodu až do pumpy na náměstí. Já sem ju nosila v konvi, byla velice dobrá.

Mladí chlapci v hospodě u Vavrušů tancovali s pěknýma děvčicama. Dyž už odcházali z hospody, šli ty děvčice doprovodit dom, jaké bylo jejich překvapení dyž ty děvčice je védly k Moravě. Když došli až k saméj vodě, skočily děvčice do Moravy. Byly to hastrmanky. Já sem jela jednů na kole do Strážnice. Dyž sem jela přes Lideřovický mostek, slyšela sem tam jakési čvachtání. Byl tam ve vodě takový malý hastrmánek, děcko. Stařeček Válek našel v lese mrtvého zajíca. Ten zajíc byl dost těžký, a tak si ho stařeček dal za krk. Dyž potom došel k Moravě, zajíc vyskočil a hupl do vody. Byl to hastrman.

​​​​​​​

Manželé Františka (*1870 +1951) a Bartoloměj (*1876) Válkovi ​​​​​​​

Alžběta Jakubcová (*1899, dcera Bartoloměje Válka)

Alžběta Jakubcová s vnukem Staňou Absolonem před domem č. 3. ​​​​​​​

Jakubcovi před domem ve Zmole č. 3 ​​​​​​​

Alžběta Jakubcová

Snížený terén před domkem č. 3

Alžběta Jakubcová před domem č. 3 ve Zmole

Ročník 1926 s panem učitelem Františkem Crhounkem. Růžena Jakubcová sedí v prví řadě, čtvrtá zprava

Růžena Absolonová (uprostřed vzadu) pracovala v zámeckém zahradnictví, tak jak její otec

Josef Jakubec (sedí zleva) ve vinohradě s Bártkem „od zvonice“

ZMOLA Č. 95

Vlevo původní a vpravo nově postavený domek Cyrila Ticháčka

Cyril Ticháček (*1890 +1953)

Rodina Cyrila Ticháčka. Na matčině klíně sedí syn Frenk, panenku drží dcera Marie, která se provdala za Františka Studénku.

Zarazičtí odvedenci, ročník 1924. Zleva Jaroš Buchta, Frenk Ticháček, Bartola Spáčil, Pavka, Řičica, Karel Studnička, neznámý. Sedí policajt František Kuryviál a starosta Jaroš Všetula

ZMOLA Č. 81

Od roku 1781 byla na čísle 81 ve Zmole kovárna. Sto let zde působila kovářská rodina Maršálkova. Roku 1883 na kovárnu přichází Štěpán Čech (*1857 +1949), který si bere za ženu o 12 let starší Mariánu, vdovu po Františku Maršálkovi. Štěpán Čech si později v Zarazicích pronajal hospodu, poté si ve Veselí otevřel obchod jižním ovocem. Nakonec pěstoval kozy

Zmola 1982, úložiště komunálního odpadu

Továrna Stival postavená v prostoru Zmoly (foto 21.11.2021)

Zmola v zimně. Vlevo Stancovo, vpravo Buchtovo. Do těchto míst se navážel odpad. Později na této navážce byla postavena továrna Stival.

Zarazice začínaly Zmolou